Vynikající jedlý druh houby. Dnes ale bohužel roste poměrně vzácně.
Latinsky: Boletus pinophilus
Jiný název: Borák, hřib panský, kamenáč, podborovák, sosňák
Jedlý ……………… Jedlý druh houby, dříve poměrně hojný, který v posledních desetiletích ubývá, dostal se až na stránky Červeného seznamu jako zranitelný druh a měl by se tedy chránit.
Doba výskytu: květen až říjen
Roste dnes už poměrně vzácně na kyselých půdách ve vlhčích jehličnatých lesích pod borovicí lesní, občas se objevuje i pod buky. Klobouk až 200 mm, v mládí polokulovitý, později klenutý nebo poduškovitý, světle až tmavě hnědočervený, v mládí často nerovný, hrbolatý až vrásčitý. Pokožka klobouku je v mládí jemně bělavě plstnatá, za vlhka lesklá a lepkavá.
Rourky až 25 mm, v mládí bílé, později žluté až žluto olivové, ve stáří zeleno olivové. Póry zbarvené jako rourky, po otlačení barvu nemění. Třeň v mládí soudkovitý nebo vejčitě břichatý, později široce kyjovitý, bledě nahnědlý, světle hnědý nebo hnědočervený, pokrytý síťkou, která je bělavá nebo bílá, později ve spodní části třeně hnědá nebo červenohnědá.
Dužnina je bílá nebo bělavá, na řezu neměnná, chuť je nasládle hřibovitá, vůně příjemná, houbová.
Možná záměna:
Hřib borový se dá zaměnit s hřibem smrkovým, dubovým i bronzovým, od nichž se liší zejména načervenalým odstínem klobouku a třeně. Při určování hřibu borového pomůže i skutečnost, že jeho plodnice rostou ve velké většině pod borovicemi.
Autor článku i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
