Vyrůstá vzácně ze země v trsech a početných skupinách v jehličnatých lesích, nejvíce ve smrčinách, ale také na jehličnanové kůře, štěpce, pilinách. Je jedlá, ale tuze vzácná, proto ji nesbíráme, ale chráníme!
Latinsky: Hohenbuehelia tremula
Jedlá ………… Jedlý druh houby, který ale pro svoji vzácnost zasluhuje ochranu.
Doba výskytu: červen až listopad
Klobouk tvoří až 100 mm vysoké rozčísnuté kornouty, na okraji v mládí krátce podvinuté. Pokožka klobouku hladká, lesklá, za vlhka slabě lepkavá, v mládí světle hnědá, u starších plodnic až kaštanově hnědá.
Třeň kulatý, boční nebo výstřední, krátký až 40 mm, z větší části ponořený v zemi, bílý na bázi, jemně plstnatý, stářím hnědnoucí. Lupeny nízké, úzké, husté, v mládí bělavé, později krémové, sbíhající se na třeň.
Dužnina tuhá, pružná, tenká a neměnná, bělavá, s tenkou hnědě rosolovitou vrstvou pod pokožkou klobouku. Vůně i chuť u mladých plodnic moučná, starší plodnice jsou nahořklé.
Možná záměna:
Podobná je hlívička plátková – Hohenbuehelia petaloides, ta vyrůstá většinou v listnatých lesích, vzácně jehličnatých lesích, ale i na spáleništích nebo též, pilinách, či štěpce z listnáčů.
Autor textu i fotografií: D. Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.