Nejedlý druh houby rostoucí nehojně od května do listopadu na tlejícím i živém dřevě listnáčů, nejvíce dubů, buků, olší a vrb. Česky též hlíva siná.
Latinsky: Hohenbuehelia atrocoerulea
Nejedlá ………… Hlívička siná je nejedlá houba, v kuchyni zcela bez upotřebení.
Doba výskytu: květen až listopad
Roste nehojně na tlejícím i živém dřevě listnáčů, nejvíce dubů, buků, olší a vrb. Česky též hlíva siná.
Klobouk až 40 mm, škleblovitý, bez třeně, nebo s velmi krátkým bělavým bočním plstnatým třeněm, pokrytý šedobělavou plstí, pod kterou je zbarvený šedohnědě, nebo černohnědě, často s modravým nádechem.
Lupeny řídké, sbíhavé na třeň, bělavé, později krémové. Dužnina je tuhá, pružná, bílá, pod pokožkou klobouku pokrytá hnědou rosolovitou vrstvou, má moučnou vůni i chuť.

Možná záměna:
Rosolovitou vrstvu pod pokožkou klobouku má i hlívečka dvouvýtrusá – Hohenbuehelia fluxilis, ta má klobouk šedohnědý až šedobělavý.
Autor textu i fotografií: D. Marounek






























Nejedlý druh houby rostoucí nehojně od května do listopadu na tlejícím i živém dřevě listnáčů, nejvíce dubů, buků, olší a vrb. Česky též hlíva siná.




















































































