V atlasech je uváděna jako jedlá houba, ale pro její zápach a malou vydatnost ji většina houbařů nesbírá.
Latinsky: Cystoderma amianthinum
Jiný název: Zrněnka
Jedlá …………………. Zrnivka osinková je v atlasech uváděna jako jedlá, její pach však většinou houbaře odradí. Osobně kulinářské využití nevidím, v době jejího růstu rostou chutnější a vydatnější druhy.
Doba výskytu: srpen až listopad
Roste hojně, jednotlivě nebo ve skupinách, v opadu v listnatých i jehličnatých lesích, zvláště na vlhčích místech. Najdeme ji i mimo les na vlhkých loukách v mechu.
Klobouk až 60 mm, v mládí kuželovitý, později vyklenutý s hrbolkem na středu, v mládí se zbytky vela, zrnitý, žlutookrový, žlutohnědý až žlutooranžový. Lupeny vykrojené a úzce připojené, v mládí bílé, bělavé, později nažloutlé. Třeň až 60 mm, válcovitý, na vrcholu krémový a vločkatý, pod prstenem okrově až oranžově hnědě šupinkatý, pomíjivý. Dužnina bělavá až oranžově žlutá, s nepříjemným hnilobným zápachem a nevýraznou chutí.
Starší český název pro zrnivky byl zrněnky.
Možná záměna:
Pro svůj zápach lze dobře určit, podobná je zrnivka dlouhovýtrusá (Cystoderma jasonis), která se liší červenookrovým kloboukem, většími výtrusy.
Autor textu i fotografie: Dalibor Marounek



















































































































































































