Další z planých rostlin, která má chuť česneku i přes to, že s česnekem není vůbec příbuzná. Patří do čeledi brukvovitých. Plané rostliny, mnohdy považované za obtížný plevel, můžeme často použít v kuchyni a tak obohatit a ozdravit stravu. Obsahují totiž zpravidla více stopových prvků, minerálů, vitamínů než běžně pěstované rostliny. Anglicky název rostliny je garlic mustard – česneková hořčice. Česnáček právě nyní roste, můžete jej vyzkoušet v kuchyni.
Česnáček lékařský – Alliaria petiolata je dvouletá vytrvalá bylina s přímou lodyhou, která je až 1 m vysoká, hustě listnatá. Dolní listy jsou dlouze řapíkaté, ledvinovité, vroubkovaně zubaté. Lodyžní lístky jsou krátce řapíkaté, nepravidelně zubaté, zašpičatělé. Bílé květy na vrcholu jsou seskupeny do hroznu, plodem je šešule. Kvete od dubna do června. Roste hojně v listnatých a křovištních lesích, hájích na zahradách, rumištích, okraje cest. Česnáček má rád vlhké půdy jak hlinité, tak písčité.
V kuchyni se používají lístky, které mají příjemnou česnekovou chuť i vůni, po vykvetení rostliny lístky typickou vůni ztrácejí, proto by se měly sbírat na začátku rozkvětu.

Česnáček lékařský – latinsky: Alliaria petiolata…
V kuchyni se nasekané lístky používají na ochucení bylinkového másla, do tvarohu, pomazánek, salátů a polévek, také do nádivek, sekané atd. V kombinaci s jinými bylinkami si můžeme vyrobit pesto na těstoviny. Dušením, či vařením ztrácí svoji česnekovou chuť, proto je nejvhodnější konzumace čerstvých lístků.
Jedlá jsou i jeho semínka, která mají chuť ostřejší hořčice. Česnáček má i prokazatelné léčivé účinky a předmětem sběru je nať a lístky, která se suší. Má desinfekční účinky na močový trakt a dýchací cesty, pomáhá při střevních potížích. V minulosti se čerstvé rozmačkané lístky česnáčku používaly na léčení zanícených vředů, žvýkáním listů se léčila paradentóza, využíval se i jako prostředek proti únavě, revmatismu, dně. Zajímavé je, že už Matthioli (lékař, botanik 1501-1577 autor slavné knihy Herbář jinak bylinář velmi užitečný) doporučoval prášek z česnáčku proti rakovině 3x denně a váček s práškem česnáčku stále nosit u sebe.

Česnáček lékařský, listy a květ v misce…
Poznatky s touto bylinou pocházejí většinou od našich předků. Dnes už víme, jaké látky obsahuje. Hlavními obsahovými látkami je allyl sulfid, sirnaté glykosidy, alliarin, pektin, betakarotén, vitamín C, draslík, vápník, fosfor, síra a éterické oleje. Preparáty z česnáčku, jsou i na našem trhu, třeba tinktura z česnáčku.
Při sběru planých rostlin pro kuchyňské a lékařské použití platí, že sbíráme rostliny jen, které bezpečně poznáme. Vybíráme si místa neznečištěná exhalacemi, hnojivy, odpadem, psy, zvěří. Ukládáme je do košíku, aby se nezapařily.
Text i foto: D. M.
















































