Skvěle se hodí především na zavařování.
Latinsky: Armillaria ostoyae
Jedlá ………………… Všechny druhy václavek jsou jedlé, potřebují však dostatečnou úpravu, protože jinak mohou přivodit zažívací potíže, jsou skvělé naložené a do směsí.
Doba výskytu: podzim
Nejběžnější václavkou je u nás václavka smrková. Roste v září až listopadu na pařezech, živých i mrtvých kmenech a kořenech jehličnanů, někdy i listnáčů. Upřednostňuje smrky.
Klobouk václavky smrkové má průměr 3,5-10 cm. V mládí má klenutý tvar, později je až plochý. Povrch je tmavě šupinatý, ve stáří nebo po deštích olysává. Šupinky na klobouku jsou kuželovité, vytrvávající barvy tmavohnědé až černohnědé. Jinak je povrch klobouku rezavě hnědý. Lupeny jsou bílé až světle masové, později červenohnědě skvrnité. Prsten tlustě blanitý až vlnatý, mající dvě ostří, barvy bělavé s hnědými vločkami.
Třeň je 6-15 cm vysoký, 0,5-2,5 cm tlustý, válcovitý, dole mírně rozšířený, vláknitý, barvy většinou rezavé. Dužnina je tuhá, bělavá, ve třeni až narezavělá. Chuť je mírná až natrpklá, vůně po plísňovém sýru.
Autor fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.