Dobrá jedlá houba, starší plodnice však mají příliš vodnatou dužninu.
Latinsky: Melanoleuca cognata
Jedlá ………………. Tmavobělka žlutavá je jedlý druh houby ceněný brzkou dobou růstu. Roste z jara kdy rostou kačenky, smrže, májovky a kdo se ji naučí určit a sbírat, ocení ji v omáčkách, směsích a polévkách.
Doba výskytu: duben až červen, září až říjen
Roste celkem hojně, většinou ve skupinách většinou mimo les na loukách i pastvinách, parcích sadech, méně část v listnatých i jehličnatých lesích, často na složištích dřeva, v pilinách nebo dřevním odpadu, na místech kde se zpracovává v lese dřevo.
Klobouk až 120 mm, v mládí polokulovitý později vyklenutý, často se širokým hrbolkem, lysý, za vlhka lepkavý, hygrofánní, okrově hnědý až hnědý, na středu bývá nejtmavší. Lupeny zoubkem připojené ke třeni, husté, béžové, okrové až hnědavé, na ostří tmavší. Třeň až 120 mm, válcovitý, na bázi s hlízou, na vrcholu vločkatý, bělavý, nebo žlutohnědý a bělavě vláknitý. Dužnina bělavě okrová až hnědě vodnatá, vůně slabě moučná nebo příjemně houbová, chuť příjemná houbová slabě nasládlá nebo slabě nakyslá, svíravá.
Možná záměna:
V době jarního výskytu roste podobná tmavobělka krátkonohá (Melanoleuca brevipes), která má velmi krátký rýhovaný třeň, ve stáří nálevkovitý klobouk, tmavobělka rýhonohá (Melanoleuca grammopodia), ta má výrazně rýhovaný třeň a připojené lupeny, oba dva druhy jsou však také jedlé.
Autor textu i fotografie: Dalibor Marounek







































































































































