Šťavnatka březnovka

Tato velmi časně rostoucí houba roste především v jehličnatých lesích, méně často v lesích listnatých. Najdeme ji ihned po roztání sněhu.

Latinsky: Hygrophorus marzuolus

Jedlá …………………. Šťavnatka březnovka je výtečný jedlý druh houby vhodný do omáček, polévek, směsi. Lépe ji je ovšem chránit, v roce 2006 byla zařazena do Červeného seznamu jako ohrožený druh.

Doba výskytu: březen až květen

Roste vzácně, jednotlivě nebo ve skupinách v jehličnatých lesích, méně často listnatých, pod smrky, borovicemi, jedlemi a buky, zejména na vápenitých půdách. Často se objevuje ihned po roztání sněhu. Někdy nejsou plodnice shora vůbec viditelné, objevíme je až po nadzvednutí mechové nebo opadankové vrstvy, kterou plodnice nadzvedávají.

Klobouk až 120 mm, v mládí vyklenutý, brzy však plochý a nakonec až nahoru ohrnutý, zprohýbaný, mírně slizský, nejprve bílý, pak šedě až šedočerně skvrnitý, na závěr celý šedočerný, často bývá laločnatý a zprohýbaný, rozpraskaným okrajem. Lupeny široce připojené až krátce sbíhavé, řídké, bílé až našedlé. Třeň je mohutný, vysoký až 60 mm široký a tlustý až 40 mm, válcovitý až kuželovitý, na vrcholu jemně šupinkatý, bílý až našedlý, často je pokřivený a stočený. Dužnina je bílá nebo našedlá, nevýrazné chuti, vonící po medu.

Možná záměna:

Pro svůj časný růst záměna za jinou houbu nehrozí.

Zajímavost:

Dříve byla šťavnatka březnovka hojná a často se sbírala k jídlu, houbaři si ji cenily pro časný růst a byla uvedena v kodexu tržních hub, lidově se jí říkalo uhelka, cikánka nebo jiřina. Dřívější botanický název byl štavnatka jarní. V posledních 10 letích z naších lesů pomalu ubývá, vlivem nešetrných lesnických zásahů, kyselých deštů a změnou klimatických podmínek. Někde se ještě vyskytuje hojně ale většinou je poměrně vzácná. V ČSN (Československé normy) pro výkup hub a prodej byla také označována jako plžatka březnová. V roce 2006 byla šťavnatka březnovka zařazena do Červeného seznamu jako ohrožený druh.

Autor textu i fotografie: Dalibor Marounek

Fotogalerie: