Nejedlá houba rostoucí od května do září na rozkládajících se zbytcích trav, kompostu, extramentech, vzácně i na rozloženém dřevě.
Latinsky: Bolbitus vitelinus
Nejedlý ……………….. Slzečník žloutkový je nejedlá houba, v kuchyni zcela bez využití.
Doba výskytu: květen až září
Roste hojně jednotlivě nebo ve skupinách na rozkládajících se zbytcích trav, kompostu, extramentech, vzácně i na rozloženém dřevě, na loukách, pastvinách, okrajích cest, v prosvětlených lesích.
Klobouk až 50 mm, vejčitý, pak uzlovitý až zvoncovitý, nakonec plochý s nízkým hrbolkem, hygrofánní, ve stáří rýhovaný, za vlhka slizský, žloutkově až citronově žlutý, vysychající do světle žluté až krémové barvy.
Lupeny úzce připojené, bílé, pak okrové až tmavě rezavě hnědé, s bělavě pýřitým ostřím. Třeň až 80 mm ,válcovitý, naspodu mírně rozšířený, dutý, křehký, bělavý až nažloutlý, jemně bíle vločkatý.
Možná záměna:
Podobný je slzečník koprofilní (Bolbitus coprophilus), který má broskvově oranžový až šedorůžový klobouk a roste na trusu, další podobný druh je slzečník měnlivý (Bolbitus variicolor), má šedoolivový až žlutoolivový klobouk a v mládí síťovitě žilnatý klobouk a citronově žlutý třeň, slzečník žluťoučký (Bolbitus titubans), je citronově až chromově žlutý později až vínově okrový, s výrazně rýhovaným kloboukem.
Autor textu i fotografie: Dalibor Marounek












































































































































