REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Pečárka zápašná

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

I některé pečárky jsou jedovaté, tato je jedna z nich.


Atlas hubLatinsky: Agaricus xanthoderma

Jedovatá! ………….  je mírně jedovatá, ale méně citlivé osoby nemusí žádné zažívací potíže zaznamenat

Doba výskytu: léto až podzim

I mezi pečárkami se najdou jedovaté druhy. Zejména ve městech velice běžná pečárka záprašná je jedním z nich.  Je snadno poznatelná, takže není žádný problém ji od ostatních druhů rozeznat. Nemá příliš příjemné aroma, které je zvláště výrazné po rozkrojení. Od ostatních pečárek ji poznáme také podle výrazného žloutnutí po poranění na spodku třeně, které po delší době zešedne. Podobně žloutnoucí pečárce ovčí žlutá barva zůstává i po delší době.

Atlas hubKlobouk je 5 – 15 cm široký, v mládí vyklenutý, ve stáří plochý s prohloubením uprostřed; v mládí je čistě bílý, stářím poněkud tmavne, rozkládá se a má šedohnědavé šupinky. Povrch klobouku poraněním ihned nápadně žloutne, stejně tak dužnina na řezu, což je cenný určovací znak. Ačkoli má tento druh hodně společného s ostatními druhy pečárek, velmi intenzivní žloutnutí jej odlišuje. Třeň je 5 – 15 cm dlouhý, bílý, na nejspodnější části nápadně žloutnoucí. Lupeny jsou masově zbarvené, stářím tmavnoucí; dužnina je bílá. Pro určování této houby je důležitý nepříjemný karbolový zápach.

Seberete-li omylem pečárku zápašnou a dále ji na pánev, ošklivě zežloutně a vydává štiplavý, velmi nepříjemný zápach.

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama



Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy