Nejedlá houba rostoucí vzácně v lesích a parcích pod jehličnany i listnáči.
Latinsky: Amanite ceciliae
Jiný název: Muchomůrka stroupkatá, Pošvatka stroupkatá
Nejedlá ……………….. Muchomůrka šupinatá je nejedlá houba, v kuchyni zcela bez využití.
Doba výskytu: červen až říjen
Roste vzácně v lesích a parcích pod jehličnany i listnáči. V Červeném seznamu je uvedena jako ohrožený druh.
Klobouk až 200 mm, do 1/4 rýhovaný, špinavě žlutý, plavě hnědý, tmavohnědý až červenohnědý, vzácně celý bělavý, s tlustými, našedlými nebo nahnědlými, později černavými bradavkami.
Lupeny bílé, bělavé, na ostří našedlé, volné nebo krátce přirostlé ke třeni. Třeň až 200 mm, válcovitý, dutý, bělavě šedý, žlutavě hnědý, hnědě šupinkatý, na bázi s pochvou, která se brzy rozpadá na bradavky a vločky a vytváří často neúplné kroužky, třeň bez prstenu jako ostatní pošvatky. Dužnina bílá, křehká, vůně nevýrazná.
Česky též muchomůrka stroupkatá, nebo pošvatka stroupkatá.
Možná záměna:
Jedna z nejmohutnějších pošvatek – muchomůrek bez prstenu na třeni, od ostatních pošvatek, dobře určitelná podle bradavek na klobouku, které většina pošvatek nemá.
Autor textu: Dalibor Marounek, autor fotografie: J. Laštůvka











































































































































