Jedlá houba horší kvality, hodí se pouze do směsí a to jen v omezeném množství.
Latinsky: Amanita lividopallescens
Jedlá ……………….. Muchomůrka šedožlutavá je jedlý druh houby horší kvality, dáváme do směsí jen pár plodnic spolu s jinými houbami.
Doba výskytu: červen až říjen
Roste nepříliš hojně v listnatých lesích v teplejších oblastech, velmi proměnlivý druh z okruhu muchomůrky pošvaté. Patří mezi naše nejmohutnější pošvatky (muchomůrky) bez prstene na třeni.
Klobouk až 200 mm, vejčitý, zvoncovitý, později plochý, většinou s hrbolkem, hladký, okrově hnědý, šedě hnědavý, našedlý, béžový až světle sazově zbarvený, v mládí se zbytky vela, na okraji rýhovaný.
Lupeny husté, bílé často se slabým oranžovým nádechem. Třeň až 150 mm, válcovitý, bílý, bez prstence vločkatý, plavý, se slabým oranžovým nádechem, na bázi s blanitou pochvou. Dužnina křehká, bílá, bez výrazné vůně i chuti.
Možná záměna:
Za muchomůrku pošvatou (Amanita vaginata), nebo muchomůrku oranžovou (Amanita fulva), obě mají jinak vybarvené třeně.
Autor textu: D. Marounek, autor fotografie: D. Marounek a L. Hagara












































































































































