Jedovatá houba! Rosta od srpna do října nehojně v podhorských jehličnatých lesích pod smrky a borovicemi, též ve smíšených lesích, vzácně listnatých, pod buky.
Latinsky: Amanita virosa
Jedovatá! …………………. Muchomůrka jízlivá je jedovatá houba, v kuchyni nemá co dělat!
Doba výskytu: srpen až říjen
Roste nehojně v podhorských jehličnatých lesích pod smrky a borovicemi, též ve smíšených lesích, vzácně listnatých, pod buky.
Klobouk až 100 mm, kuželovitý, zvoncovitě sklenutý, někdy téměř plochý, hladký, v mládí a za vlhka mírně slizský, lesklý, bílý, na středu světle krémový až světle žlutavý.
Lupeny jsou husté, bílé, volné, na okraji zaoblené. Třeň až 150 mm, válcovitý, nahoře mírně ztenčený, na bázi hlízovitě ztloustlý s bílou volnou pochvou, vláknitě šupinkatý bílý s tenkým převislým bílým prstenem. Dužnina je bílá a má nevýraznou vůni i chuť i vůni.
Možná záměna:
Za muchomůrku jarní (Amanita verna), která však roste v teplých listnatých a smíšených lesích, vyrůstá už v květnu a za zbělenou formu muchomůrky zelené – muchomůrka zelená bílá (Amanita phaloides var. alba). Laik může zaměnit i za bílé pečárky, která však nemají pochvu a lupeny jsou většinou růžové, ve stáří tmavohnědé.
Autor textu: Dalibor Marounek, autor fotografie: Martin Kříž
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.