Nejedlá houba rostoucí od července až do října v teplejších oblastech na vápenitých půdách, v listnatých lesích ale i v parcích na hřbitovech a v listnatých hájích.
Latinsky: Amanita strobiliformis
Nejedlá …………………. Muchomůrka ježohlavá je nejedlý druh houby, v kuchyni zcela bez využití.
Doba výskytu: červenec až říjen
Roste vzácně v teplejších oblastech na vápenitých půdách, v listnatých lesích ale i v parcích na hřbitovech a v listnatých hájích, vyhýbá se kyselým půdám.
Klobouk až 130 mm, polokulovitý, vyklenutý až plochý, bílý, bělavý až nahnědlý, někdy se zeleným nádechem, s výraznými jehlanovitými bradavkami, které lze snadno setřít. Lupeny volné, bělavé, ve stáří se světle olivově zeleným nádechem. Třeň až 120 mm, válcovitý, často hlízovitý, na bázi kořenovitě ztenčený, bělavý, často se zelenavým nádechem s blanitým, na svrchní straně rýhovaným, prstenem, bez pochvy pouze s prstenovitými zónami. Dužnina je bílá, tuhá, s nevýraznou chutí a má nepříjemný nemocniční zápach.
V Červeném seznamu je uvedena jako ohrožený druh.
Možná záměna:
Velmi podobná je muchomůrka šiškovitá (Amanita strobiloformis), která však nemá na klobouku jehlanovité bradavky, ale nepravidelné přitisklé bradavky.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
