Plod s červenou nebo zelenou slupkou, kterou nekonzumujeme společně s peckou-jádrem. Má vysoký obsah provítamínu A, B a také dostatek vítamínu C. Hodí se jako příloha k sýrům, masům i rybám. Také v salátech působí zajímavě.
Latinsky: Mangifera indica
Mangovník indický je středně velký až vysoký strom. Plody má různě velké, zelenožluté až červené. Rodí plody , jejichž váha se pohybuje od několika gramů po jeden kilogram. Plody mají tuhou nejedlou slupku a obsahují obrovskou plochou pecku, kolem níž je vláknitá dužnina.
Domovem mangovníku je Indie, kde se tento strom vyskytuje v nesčetných varietách. Mangovník je rozšířen ve většině tropických oblastí včetně Floridy.
Druhy a kultivary: Nejoblíbenějším indickým kultivarem je Alphonso s velkými, lahodnými plody vysoké kvality a Mulgoba se středně velkými, zeleně skvrnitými plody. V západní Indii dávají přednost odrůdě Bombay (Peter), jejíž plody jsou okrouhlé, zploštělé, žluté a velmi šťavnaté, a také kultivaru Julie. Z Kuby se dříve vyvážela velmi ceněná odrůda Biscochuelo.
Během zrání Mango měkne a měni barvu na žlutou nebo červenou. Zralé plody nelze skladovat. Sklízejí se proto nezralé plody, které dobře snášejí přepravu a hodí se pro kuchyňskou úpravu, ne však pro požívání zasyrova. Nakládají se do sladkokyselých nálevů, vyrábí se z nich čatní, džemy, ovocné koláče a marmelády.
Tip: Skvrny na šatech lze jenom těžko vyprat.
Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew




















































































