Dětská výživa – krmení kojence

Kojenecká dětská výživa je velmi dynamickou částí výživy člověka. Mění se nejen v souladu s celkovými novými poznatky o výživě, ale i o tělesném, psychickém a zdravotním vývoji dítěte. Vhodná výživa je pro kojence a malé děti, které tvoří specifickou skupinu proti ostatní populaci, velmi důležitá.

Kojenecká dětská výživa

Období rychlého vývoje dítěte po narození klade mimořádné požadavky na kvalitu a množství přijímaných živin. Příjem potravy v poměru ke hmotnosti je absolutně nejvyšší v poporodním období. Způsob výživy bývá ovlivněn nejen fyziologickými pravidly výživy dítěte, ale také tradičními zvyklostmi, které jsou určovány kulturní, historickou, sociální i rodinnou tradicí v dané oblasti. Se zásadami současné koncepce způsobu výživy kojenců, která má formu doporučení, projevily všeobecný souhlas všechny evropské státy.

 

 

Jde zejména o to, že:

• Růst a vývoj dítěte je zcela odlišný od vývoje dospělého člověka. Netýká se pouze jeho výšky a hmotnosti, ale i jednotlivých tkání, buněk a také jejich funkcí. Proto mají děti zcela specifické požadavky na množství i kvalitu podávané stravy.
• U dětí se teprve vytvářejí ochranné a adaptační systémy, které jim pomáhají překonávat určité situace (např. Při infekční chorobě). Zejména jde o obranný systém látek v krvi a látek vylučovaných některými buňkami v zažívacím traktu. Na základě znalosti této vývojové fyziologie dítěte proto musíme při přísunu živin důsledně pamatovat na nezastupitelnou úlohu kojení.
• Životní návyky ve vztahu k výživě se netvoří jak se mnozí rodiče domnívají, až v předškolním věku, ale vznikají již u novorozenců a kojenců. Proto je nutné začít pěstovat návyky již v tomto období.
• Vztah výživy a onemocnění se začíná projevovat již u dětí v prvních letech života. Každý internista dnes ví, že mnoho chorob (zejména cévních), které se projevují u dospělých pacientů, má svůj počátek již v neuvěřitelně časném dětství. Tato onemocnění nejsou podmíněna geneticky, tedy vrozeně, ale mají určitý vztah k přijímanému množství a složení (kvalitě) potravy.
• Výživová zranitelnost je větší u dětí než u dospělých, zejména v některých etapách dětského života.

Koncepce kojenecké a dětské výživy je dnes založena na předpokladu dosažení cíle rozumného způsobu výživy ne jen v tomto období, tak i v dospělosti. Na základě současných poznatků lze příznivě ovlivnit celkový předporodní i poporodní vývoj dítěte včetně vývoje jeho ochranyschopnosti. Dáme na zajištění dostatečného množství jednotlivých základních živin, minerálních látek, stopových prvků, vitaminů a živin bez cizorodých látek důležitých pro zdárný vývoj dítěte. Neméně závažné přitom je, aby se těchto složek výživy v potřebném poměru dostávalo dětem moderním, světově obecně uznávaným a doporučovaným systémem. Systém výživy dětí je však otevřený a může se v některých jednotlivostech s vývojem vědy měnit – nebo ke změně může dojít i individuálně jen u určitého typu dítěte či na základě jeho zdravotního stavu nebo nadměrného pracovního zatížení.

Má-li být některých individuálních zkušeností využito později obecně, je nutné je v dostatečném počtu biologických a medicínských metod důkladně vědecky ověřit.

Výchova dětí ke správné výživě

Výchova dítěte ke správné výživě je neoddělitelnou částí jeho celkové výchovy. Výchovné omyly v systému výživy se tedy netýkají jen úzce výživové problematiky a dříve či později se projeví v charakterových vlastnostech a životních postojích dítěte i dospělého člověka. Je dobře, když si mladí rodiče hned při narození dítěte uvědomují svou odpovědnost za jeho výchovu, kterou nesmějí nechat náhodě. První podmínkou správného působení na dítě je výchovné sjednocení rodičů. Oba se musí bezpodmínečně dohodnout a snažit se o dosažení stejných metod i cílů. Každý z nich má své zkušenosti, které si do manželství přinesl z dřívějšího života, avšak ty musí nyní srovnávat s nejnovějšími vědecky ověřenými a prokázanými poznatky. Rodiče by se také neměli spoléhat na rady zkušenějších, že na výchovu je dost času, až dítě trochu povyroste, že kojenec, batole a předškolní dítě jsou příliš malé. Každý den od narození dítěte lze totiž zcela nenásilně přispívat k vývoji dobrých a potlačení špatných rysů povahy. Mnohé z návyků se právě v tomto časném vývojovém období mohou vytvářet především v souvislosti s uplatňovanými stravovacími návyky. Důležité přitom je, aby se slova dospělých nerozcházela s jejich činy. V prvních letech jistě převládá výchovný vliv matky. Mateřství a výchova dítěte je společensky závažné poslání ženy. Ovšem podíl otce na výchově dítěte je neméně zodpovědný. Proto je tato kapitola o dětské výživě určena nejen matkám, které mají největší podíl odpovědnosti při jejím zabezpečení. Nejde totiž jen o předpisy na přípravu kaší a polévek, ale o zdravý vývoj dítěte.

Ve výživě obecně, ale ve výživě kojenců, batolat a dětí zvláště, sledujeme určitá hlediska. Jedním z nich je množství stravy a její energetická hodnota. Pro každou věkovou skupinu platí určité obecné normy zajišťující potřebnou výživu organismu. Vždy však pamatujeme, že udávaná množství potravy a kalorií jsou pouze hodnoty průměrné – orientační. Respektujeme každé dítě jako osobnost, jejíž výživovou potřebu nelze dogmaticky určovat. Měřítkem správné výživy nejsou jen přírůstky na váze. Cílem je zdravé, odolné, výkonné a šťastné dítě.

Druhým požadavkem je vhodné biologické složení stravy dítěte. Zároveň dbáme, abychom ji nevhodným pracovním postupem nesnížili, zejména pokud jde o účinnost vitaminů. V denních dávkách dětské stravy musí být také zastoupena bílkovinná složka včetně důležitých bílkovin živočišných z mléka, masa, vajec.

Třetí hledisko správné výživy je víceméně společné pro všechny věková období. Zde nejde ani o množství, ani o složení jídla, ale o pěstování správných návyků. Už od počátku života by dítě mělo považovat potravu za samozřejmost, k níž ke nikdo nenutí. Nikdy nesmí mít pocit, že dospělým tolik záleží na tom, kolik a co právě snědlo. Dítě je napodobivý tvor, a proto žádný jiný prostředek není tak účinný jako dobrý vzor, tj. např. Když sedí u stolu v kruhu rodičů a sourozenců nebo svých vrstevníků, kteří mají přirozenou zdravou chuť k jídlu.

V devíti či v desti měsících je dítě už velmi pokročilé. Umí pít z hrnečku, který drží dospělý. Po tomto období chce jíst samostatně, chce samo pít ze šálku, chce svou lžíci. Po prvním roce vyžaduje,aby se jeho jídlo alespoň podobalo jídlu starších. Obecně je nutné, především v zájmu dítěte, vyvarovat se jakýchkoliv závažných zlozvyků. V některých rodinách se věnuje příprava pokrmů a jídlu přehnaná péče. Druhým extrémem jsou rodiny, kde každý v chvatu, třeba i vstoje, chytne housku a přikusuje k tomu maso z papíru, jí na schodech po cestě do zaměstnání apod. Stejně tak poškozuje své dítě otec, jestliže odmítá některou potravu, např. zeleninu. Mrkev na talířku dítěte může těžko zvítězit proti salámu nebo vuřtům s cibulí, které pojídá otec. Matky poškozují nejvíce své děti tím, že příliš snadno a neodpovědně přestávají kojit (jde o imunologickou ochranu, snadnou dostupnost, trávení bílkovin a hormon ovlivňující vývoj zažívacího traktu). Dalším poměrně rozšířeným zlozvykem je malá pozornost věnovaná dětským snídaním. Místo aby se dítě vydatně najedlo před nejnáročnější dopolední činností, činí snídaně asi 12 % celkové denní stravy, místo potřebných zhruba 20 %.

Největší potíže ve výchově ke správné výživě působí přechodné nebo trvalé nechutenství dítěte. Dítě nejí vždy stejné porce. Rodiče mu mají nechat někdy na vůli, sní-li dnes o něco méně než včera, nebo vyžaduje-li za horkého dne nebo při horečnatém onemocnění místo jídla jen pití. Chuť k jídlu se řídí rovněž obdobím vývoje. Při překotném růstu v prvním roce života jí každé zdravé dítě s velkou chutí. Ve druhém roce se růstové tempo zpomaluje, proto je také touha po jídle již nižší. Někdy je skrytou příčinou nechutenství nemoc, která ještě není zřejmá. Začátek každého onemocnění se projevuje zhoršenou chutí k jídlu. V rekonvalescenci má dítě dostávat stravu energeticky spíše méně hodnotnou zato více biologicky cennou – méně tuků, více zeleniny, ovoce. Podáváme-li dosud nezvyklou stravu, postupujeme pomalu. Je třeba, aby si dítě na novou chuť dobře zvyklo.

Snažíme se vždy výhody a nevýhody určité potravy vysvětlit. Např. Dospívající děti si rády přikořeňují stravu. Povězme jim o souvislosti těchto dráždivých přísad např. s kožními vyrážkami. Na některé pokrmy může být dítě přecitlivělé (vejce, jahody), přitom si jich v jídelníčku vážíme. Zkoušíme je podávat v malém množství nebo v jiné formě (jahody rozmačkáme v mléce). V prostředí dítěte nebývá nouze o špatné příklady. Čím je mladší, tím rychleji a pevněji se v něm zakoření i špatné návyky. Čím víse se nakupí špatných, tím hůře se tvoří správné vlastnosti, tím obtížněji se dítě převychovává.

Z knihy Kuchařka naší vesnice (r.1999), autoři:

Hana Sedláčková (ved.

autorského kolektivu), Anna Benešová, Marie Havelková, MUDr.

Stanislav Hejda, DrSc., dr.

ing.

Anna Horynová, dr.

Marie Hrubá, prof.

MUDr.

Jiří Jodl, CSc., doc.

MUDr.

Zdeňka Kuncová, Csc.,prof. MUDr.

Vlasta Kurzová, Marie Mazalová, Ladislav Nodl, Karel Pinka, Alice Pinková, Jarmila Rakušanová, ing.

Jana Rysová, Hana Sedláčková, Olga Sobotková, Anna Straková, Marta Vávrová, Marie Voldánová.

Fotogalerie: