Strom o velikosti 25×6 m s délkou života stejnou jako u člověka. Plody jsou modré, hnědé nebo žluté, velké max. 2×5 cm. Jsou zdrojem vitamínů A, B1, B2 a částečně i B3.
Latinsky: Phoenix dactylifera
Datle byly vyhledávanou lahůdkou už tři tisíce let před naším letopočtem. Lisovaným datlím se také odpradávna říká „chléb pouště“.
Druhy a kultivary: Vyskytuje se řada místních odrůd, z nichž nejznámější je Deglet Noor ze severní Afriky. Nejrozšířenější je odrůda Saidi. Fardh je nejoblíbenější odrůdou v arabských zemích. Weddee je krmná odrůda, kterou se živí osli a velbloudi, výběrová odrůda Farayah má dlouhé modré plody.
Měkké datle, částečně sušené, vypeckované a slisované, se vyvážejí do celého světa. Polosuché plody známe z vánočních balíčků. Suché datle jsou tvrdé, melou se na mouku a běžně se s nimi setkáme pouze na arabských tržištích.
V kuchyni se zpracovávají nejčastěji jako dezert: jsou karamelizovány a smíchány s pistáciemi a marcipánem. Na trhu je i datlový med nebo datlový cukr. Velmi zajímavé je však spojení se sýrem, zvláště čerstvým bílým (například ricotta) nebo smetanovým. Španělé balí datle do šunky a opékají na oleji. Ze zkvašených datlí se dělá palmové víno. Číňané datlemi nadívají pečená selátka. Datle jsou draslíková bomba, ve 100 gramech je 649 mg draslíku.
Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew












































































































