Tato houba je často uváděna jako jedlá, ale díky svému zápachu a podředné kvalitě ji raději nesbíráme.
Latinsky: Volvariella gloiocephala syn. V. speciosa
Jedlý (nejedlý) …………………. V některých atlasech je kukmák okázalý uvedený jedlý druh houby podřadné kvality, v některých jako nejedlý druh. Osobně ke sběru nedoporučuji, odradí jeho zápach i chuť kukmáka.
Doba výskytu: červenec až listopad
Roste na silně živných půdách, po podzimním hnojení na polích jich někde vyrůstají desítky, můžeme jej nalézt v zahradách, parcích, pastvinách, někdy vyrůstá i na pilinách, vzácněji v listnatých lesích.
Poměrně vysoká houba, klobouk až 150 mm, kuželovitý, pak plochý, v mládí s malým hrbolkem na středu, který se stářím mizí, slizský, jemně vláknitý, bílý, hnědošedý až šedohnědý. Lupeny volné, husté, vysoké, břichaté, bělavé, později tmavě růžové. Třeň až 220 mm, válcovitý, hladký bez prstence, na bázi mírně ztloustlý, bílý, pak špinavě nažloutlý, na bázi s výraznou bělavou pochvou. Dužnina bělavá, vůně i chuť ředkvovitá až zemitá.
Možná záměna:
Nezkušený houbař může zaměnit za muchomůrku zelenou, obzvlášť za její bílo varietu (Amanita phalloides var. Alba), v úvahu by připadala i muchomůrka jízlivá (Amanita virosa,)nebo muchomůrka jarní (Amanita verna), muchomůrky mají ovšem na třeni prstenec u kukmáku chybí důležitá je i barva výtrusného prachu, muchomůrky bílý, kukmák růžový. Možná je i záměna za další menší druhy muchomůrek – dříve pošvatek.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.