Bez černý (Sambucus nigra)

Bezy patří do čeledi zimolezovitých (Caprifoliaceae) a je známo více jak 20 různých druhů. Areál původního rozšíření byl po celém severním mírném a subtropickém pásu. Nejvíce druhů je rozšířeno v severní Americe a Evropě. Bez není náročný na půdu a úspěšně roste jak na kyselých, tak na neutrálních i zásaditých půdách. Dobře roste i v přímořských oblastech a nevadí mu ani městské znečištění. Ačkoliv není na typ půdy náročný, přesto dává přednost vlhčím humózním půdám. Původní rozšíření bezů bylo převážně v nížinách při řekách a ve světlých, řídkých lesích, kde plnil funkci podrostové dřeviny. Za své současné rozšíření bez vděčí jednak člověku, který od pradávna sázel bezy u svých stavení, ale hlavně ptákům, kteří semínka pomáhají rozšiřovat do širokého okolí. Protože jde o rostlinu dobře snášející a vyhledávající vyšší obsah dusíku v půdě, dokáže bez růst nejen při zdech či plotech, ale často jej nalézáme také na rumištích a skládkách. Bezy také úspěšně osidlují zanedbané části zahrad a díky ptákům posedávajících na kabelech elektrických rozvodů mohou za příhodných podmínek pod nimi vytvářet i souvislé řady bezového porostu.

Existuje již vyšlechtěný rakouský kultivar “Haschberg”, který má chutnější plody a hodí se i na přímý konzum. Pro uchování těchto vlastností se ale musí množit pouze vegetativně. V zahradnictvích často narazíte i na okrasné formy, například stříhanolistou odrůdu “Laciniata”.Bezinky černé – plodů tohoto ovoce se využívalo již ve starověku v lékařství a při kuchyňských úpravách. Naši předkové říkali: Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.

Nošení černého bezu odráží útočníky všeho druhu. Po zavěšení nad okna a dveře zabraňuje zlu vstoupit do domu. Nošení bezinek chrání před zlem a negativními silami. Keř černého bezu rostoucí poblíž domácnosti napomáhá jejímu klidnému chodu. Bezové dřevo je taktéž výborné na výrobu magických holí. Víno z bezových květů a bezinek pil podle vyprávění Ódin, nejvyšší severský bůh. Nikdo se neopovážil vykácet či vypálit březový kmen. V Dánsku se těšil takové vážnosti, že si ho námořníci pěstovali na svých dvorcích a věnovali mu všemožnou péči. Víno z jeho květů se používá při slavnostech letního slunovratu. Štávu z čerstvých listů lze použít jako uklidňující oční kapky, rozdrcené listy pak jako obklad na řezné rány. Bezinky lze kromě jejich léčebných účinků užít i jako prostředek pro získání modři na barvení rouch. (Magické rostliny).

Hlavní zpracovávanou částí bezu byly květy a plody, v menší míře i listy. Květy v sobě obsahují glykosidy (sambunigrin, rutin), silice, třísloviny a organické kyseliny, plody v sobě obsahují opět glykosidy a pak karoteny a vitamíny C a B. V lidovém léčitelství jsou bezové květy ceněné jako podpůrný prostředek při pocení u horečnatých onemocnění, kde se využíval v různých čajových směsích spolu s lipovým či diviznovým květem. Bezové čaje mají také močopudné a projímavé účinky a působí na uklidnění organizmu. Plody jsou zase využívány při nervových onemocněních, migrénách a jako protikřečový prostředek. Dodává tělu vitaminy A a C, posiluje potní kůru, snižuje horečku a je vhodný při onemocnění horních cest dýchacích, jsou léčivem proti nervovým nemocem, zánětům sedacího nervu, trojklanného nervu a působí močopudně. Obsahují 84 % vody, 12 % cukru, 8 % buničiny, 2,5 % bílkovin, 1,5 % organických kyselin a tmavomodré barvivo.. Sušené plody jsou vhodnou pochutinou pro diabetiky a plody rozdrcené na prášek zmírňují průjmová onemocnění. Listy jsou i vhodným prostředkem proti bolestem kloubů.

Kromě lidového léčitelství byly květy a plody bezu využívány také jako součást lidské potravy. Ačkoliv bezinky nejsou pro člověka přímo jedovaté, přesto se na přímou spotřebu kvůli své trpké chuti nehodí. I když konzumace malého množství čerstvých bezinek je neškodná i pro člověka, po požití většího množství se u většiny lidí zpravidla projeví určité příznaky nevolnosti a zrychlené srdečné činnosti. Lidé proto bezinky před konzumací nejprve tepelně zpracovaly, což vedlo k odstranění těch látek, které tyto potíže vyvolávaly. Využití květů a plodů ve staročeské kuchyni bylo opravdu hodně široké. Z květů se připravovaly různé čajové směsi, které se pily i preventivně proti nachlazení. Z květů obalovaných ve sladkém těstíčku se připravovala smažená cukrovinka nazývaná kosmatice. Plody se zpracovávaly na různá povidla, do kterých se pro zlepšení chuti přidávaly švestky. Z plodů se dále připravovala i marmeláda, do které se pro lepší chuť přidávaly buď jablka nebo hrušky. Z bezinek se dále připravovaly různé šťávy nebo limonády, které byly dříve velice oblíbené. Velice ceněná byla také různá bezinková vína nebo likéry. V minulosti se z bezinek vyráběly také různé kompoty, kde se spolu s bezinkami používalo také další ovoce jako jablka, hrušky a další druhy. Ze sušených plodů se v zimě vařily bezinkové čaje. V potravinářském průmyslu se využívaly bezinky jako přírodní barvivo pro barvení potravin. Jak je vidět, dokáže bez poskytnout člověku mnoho užitku a je proto škoda, že je dnes tento keř opomíjen a řadí se spíše mezi nežádoucí plevely.