REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Vánočka

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

K vánocům neodmyslitelně patří i vánočka. Ale jaká je její historie?


Vánočka má dlouhou historii a udržela se v oblibě až do dnešní doby. První zmínky o vánočce (není vyloučena ani starší historie) je ze 16. století – za jejich předchůdce lze pokládat například koláč pletený, jak uvádí pramen z doby panování Karla IV. Za dlouhá léta prošla drobnými proměnami. V minulosti byla pojmenována jako húska nebo calta a někde se v Čechách dodnes setkáváme s nejrůznějšími pojmenováními – pletenice, pletanka, štědrovice, štědrovečernice, štricka, štrucla, žemle, ceplík. Dříve vánočku mohli péct pouze cechovní řemeslníci – pekaři. Od 18. století si je začali lidé péct doma sami. První z doma upečených vánoček měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hojně obilí. Velká vánočka se na závěr štědrovečerní večeře rozkrájela. Někde z ní o Štědrém večeru dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a neškodily mu zlé síly.

Vánočka je známa jen u nás a v zemích, kde žijí čeští vystěhovalci. Uvádí se mezi jinými druhy pečiva, které směli péci vedle chleba. Zhotovovaly se ale pouze v době vánoční. Nejstarší zprávy se o nich zmiňují jako o vánočním daru vrchnosti, jako o dárku hrabatům a také radním. Šlechtici si je posílali vedle jiných darů. Housky či calty dávali pekaři svým stálým zákazníkům. Funkci dárku plnili vánočky i na venkovských usedlostech, kde si je pekli sami, často z velkého množství mouky a přísad. Menší pletenici obdržel každý člen rodiny. První z upečených měl dostat hospodář, aby se mu urodilo hodně obilí, on ji také měl první nakrojit. Větší, společná pletenice se kladla o Štědrém večeru na prostřený stůl. Buď se rozkrájela na závěr večeře, anebo se ponechala do druhého dne, případně do Nového roku. Někde z ní o Štědrém večeru dávali po krajíčku dobytku, aby byl zdravý a plodný a aby mu neškodily zlé síly. Dříve tuto úlohu plnil chléb „štědrý“, „ščedrak“, apod. obvykle k tomu účelu speciálně zhotovený. Obsahoval celá zrna těch obilovin, které se v hospodářství pěstovaly. Případně se do něj zapékal i česnek, petržel nebo svěcená voda – symboly ochrany, zdraví a prosperity. Ponechávání chleba či pletenice, případně i zbytků jídel ze štědrovečerní večeře na stole, bylo spjato s dávnou vírou, že o této noci se vracejí duše zemřelých a hodují.

Pletenice byla též dárkem pro čeleď, která v období vánoc končila a po několika dnech znovu nastupovala službu. Housku, koláč nebo buchtu (dříve chléb) dostávala od hospodyně jako „výslužku“ vedle jiné naturální odměny, anebo vedle peněz, které vyplácel hospodář. Dostával ji také obecní pastýř – „slouha“ a po krajíčku i koledníci.

Vánočky neměly vždy tvar pletené housky. Někde to bylo pečivo nepletené podlouhlého tvaru. Právě to se nejčastěji nazývalo celtami (z německého zelten), místy se tak děje dosud. Zhotovit pletenici nebylo totiž jednoduchou záležitostí, právě tak jako ji upéci a hlavně – dobře upéci. Proto se kolem přípravy těsta a pečení udržovaly různé zvyky, které domněle zajišťovaly zdar. Hospodyně měla zadělávat v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit, při kynutí měla vyskakovat do výše apod. Dávným zvykem bylo zapékání mince. Kdo ji při krájení našel, bude zdráv, bohatý, štědrý. Připálená nebo „trhlá“ vánočka věštila nezdar. Každá hospodyně ovšem neuměla vánočku úplést. Pak si pomáhala tím, že těsto kladla do hliněné formy ve tvaru vánočky a v ní je pekla. Velikosti pletenic byly různé a samozřejmě i jejich kvalita a volba koření k ochucení. Některé zmínky v literatuře, vyobrazení a konečně i vánočky, které nesou „daráčci“ Ježíškovi, svědčí o tom, že to bylo pečivo i přes metr dlouhé. Upéci velké vánočky si mohli dovolit jen ti, kteří měli dostatečně velkou pec, respektive velký otvor do ní, zvaný „čelusti“. Někde bývalo zvykem, že si hospodyně udělala vánočku doma a donesla ji k pekaři upéci zřídka přinášely ženy těsto, pekař vánočku zhotovil a upekl. I dnes se vánočka stala nedílnou součástí vánoc a plete se ze sedmi pramenů (nejčastěji ze čtyř) anebo upletou celou vánočku najednou ze šesti pramenů.. Tradiční vánoční sladkostí v Německu je od 15. století štola.

Zhotovit vánočku nebylo a není jednoduché, a proto se při přípravě těsta, pletení a pečení vánočky udržovaly různé zvyky, které měly vánočce zajistit zdar. Hospodyně měla zadělávat v bílé zástěře a šátku, neměla mluvit, při kynutí těsta měla vyskakovat vysoko do výšky. Dávným zvykem také bylo zapékání mince. Kdo ji při krájení našel, měl jistotu, že bude zdráv a bohatý po celý následující rok. Připálená nebo natržená vánočka věštila nezdar.

Vánočka je dodnes nezbytnou a nepostradatelnou součástí vánočních svátků, ať pečená doma nebo koupená v obchodě. I dnes jsou zruční jedinci, kteří dovedou spodní pletenec zhotovit ze sedmi pramenů (nejčastěji se plete ze čtyř), anebo upletou celou vánočku najednou ze šesti pramenů.

Ingredience: 3 hrnky polohrubé mouky, 9 lžic cukru, 1/8 másla, 1 polévková lžíce droždí, 1/2 hrnku mléka, 1 žloutek, špetka soli, vanilinový cukr, citrónová kůra, muškátový oříšek, badyán, 3 lžíce rozinek, 3 lžíce mandlí, vajíčko na potření.

Postup: Do vlažného mléka rozdrobíme droždí, přisypeme 1 lžíci cukru, zaprášíme hladkou moukou a necháme v teple vykynout. Do mísy nasypeme mouku, 8 lžic cukru, vanilkový cukr, špetku soli, citrónovou kůru, nastrouhaný muškátový oříšek, žloutek, nastrouhaný badyán, přilijeme vykynutý kvásek a prohněteme. Nakonec přidáme vychladlé rozehřáté máslo a vše zpracujeme. Když se těsto nelepí ke stěnám mísy, přisypeme omyté rozinky, oloupané krájené mandle a těsto ještě prohněteme. Utvoříme v míse hladký bochánek, poprášíme jej moukou a necháme přikrytý kynout na teplém místě (při větším množství těsta i přes noc).

Vykynuté těsto rozdělíme na vále na 9 dílů a upleteme vánočku. První vrstvu pleteme ze čtyř pramenů, druhou ze tří a třetí vrstvu ze dvou pramenů. Pergamenový papír potřený tukem položíme na plech a na něj postupně vrstvíme prameny vánočky. Chvíli necháme na plechu dokynout. Před vložením do trouby ještě potřeme rozšlehaným vajíčkem a posypeme nasekanými mandlemi. Nakonec vánočku propíchneme u obou krajů i uprostřed špejlemi, aby se vrstvy těsta při pečení nezbortily. Pečeme zvolna asi 45 minut.

Největší vánočka byla upečena v Krásné Lípě už v roce 1867 a vážila 400 kg.

Nejdelší česká vánočka byla upečena pracovnicí Pekařství Adélka z Pelhřimova v prosinci 1998 a byla dlouhá 450 cm a vážila přes 500 kg.

Autor: Jaroslav Vašák

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama



Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy