REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Škola začínajícího houbaře

Každé léto při procházce v lese někdy až zakopáváme o roztodivné houby. Bývá jich často nepřeberné množství jak tvarů, tak i barev a velikostí. Ovšem které patří na talíř a které ne, to se dozvíte právě v této naší škole začínajícího houbaře. A nejen to! Máme tu pro vás články o tepelné úpravě hub, dozvíte se, jak je skladovat a mnoho dalších tipů a triků, jak s nimi zacházet. Autorem většiny článků je uznávaný amatérský mykolog Dalibor Marounek.


Letní houby – křemenáče a kozáci

V pěti dílech jsme se seznámili se hřiby, které patří k nejoblíbenějším a nejznámějším houbám mezi praktickými houbaři. Mezi hřibovité patří také hojně rostoucí křemenáče a kozáci. Dnes se podíváme na jejich ekologii a jednoduché určení. Mezi těmito druhy, na rozdíl od hřibů, není žádný druh jedovatý nebo nejedlý, některé druhy se ovšem vyskytují sporadicky a jsou uvedeny v Červeném seznamu, proto se raději nesbírají, ale chrání.

Letní houby – lišky, lištičky a liškovec

V létě nezbyl prostor na některé jedlé druhy, které by neměly chybět v našem seriálu o houbách. K velmi oblíbeným letním houbám patří například lišky, které jsou velmi známé a houbaři často sbírané. Lišek je však více druhů, tak se s nimi teď pojďme seznámit.

Letní houby – méně běžné druhy hřibů – 5. díl

V minulém díle jsme skončily u takzvaných suchohřibů, seznámili jsme se s ,,babkou“ a dalšími druhy z jejího okruhu. Dnes si povíme něco o hřibech, které často v lese nenajdeme.

Letní houby – muchomůrky – 1. díl

Muchomůrky – Amanita tvoří početnou skupinu většinou masitých lupenatých hub, které rostou také v našich lesích. Na území Česka se vyskytuje kolem 30 druhů. Jsou mezi nimi smrtelně jedovaté druhy, ale i jedlé druhy, jako například muchomůrka růžovka, kterou lze považovat z kulinářského hlediska za perlu kuchyně, chráněné druhy, mezi ně patří například muchomůrka císařka, ale i běžné a méně běžné druhy.

Letní houby – muchomůrky – 2. díl

V minulém díle jsme skončili u prudce jedovaté muchomůrky tygrované, nyní se seznámíme s naší nejjedovatější houbou, muchomůrkou zelenou a dalšími muchomůrkami, jako například muchomůrkou jarní, šiškovitou a porfyrovou, které vytváří na třeni prsten.

Letní houby – muchomůrky – 3. díl

Dnes se seznámíme s muchomůrkami, které ještě před několika lety byly v atlasech označovány jako pošvatky. Jejich mnohem starší název zní katmanky, latinský název však byl uváděn Amanita. Jedná se houby s menším kloboukem (kolem 100 mm průměr). Jsou to křehčí plodnice, u kterých chybí na třeni prstenec a třeň na bázi vyrůstá z pochvy, výtrusy nejsou amyloidní, to znamená, že jejich stěna se jódem nebarví modře.

Letní houby – nejchutnější holubinky

Holubinky si mezi některými houbaři získali velkou oblibu pro svůj pěkný vzhled, rozmanité zbarvení, hojnost výskytu a kulinářské využití. Celý rod holubinky – Russula obsahuje kolem 250 druhů rostoucích v Evropě. Některé ovšem určí jen zdatný mykolog mikroskopováním ornamentiky výtrusů, studiem pokožky klobouku, díky barvě výtrusného prachu apod. Pro praktické houbaře je důležité, že mezi holubinkami nenajdeme žádný smrtelně jedovatý druh, na rozdíl od jiných druhů. V případě holubinek platí užitečné pravidlo, jestli holubinka nepálí nebo není hořká, je vhodná pro přípravu pokrmů z hub.

Letní houby – pečárky (žampiony)

Pečárky (Agaricus) patří k početné skupině hub (kolem 60 druhů vyskytujících se v Evropě). Jedná se o středně velké až mohutné masité houby s blanitým prstenem, lupeny jsou v mládí bělavé, postupně růžové, fialově hnědé, čokoládově hnědé až černohnědé. Dužnina je bílá, u některých druhů červená nebo žloutne. Mezi veřejností je zažitý jejich nečeský název žampion.

Letní houby – pestřec a další kulovité a hlízovité druhy – 6. díl

V lesích se můžeme setkat s netypickými nadzemními kulovitými plodnicemi. Nejhojnější, pýchavkám a prášivkám podobné, jsou pestrce – Scleroderma. Nejčastější z nich je pak pestřec obecný – Scleroderma citrinum.

Letní houby – první hřibovité houby – 1.díl

Ukončili jsme přehled nejběžnějších jarních druhů, i když to není zdaleka celý výčet hub, o kterých by se dalo psát. Již víme, že se z jara objevují helmovky, kržatky, řasnatky, kalichovky, některé druhy chorošů atd. Nyní se budeme věnovat skupině mezi houbaři nejvyhledávanějších hub a po stránce kulinářské nejžádanějších. Budeme si povídat o houbách hřibovitých, tentokrát o těch, co začínají růst nejdříve.

Letní houby – pýchavky a prášivky

Pýchavky jsou pozemní houby, plodnice mají kulovité, hruškovité nebo kyjovité. Plodnice většinou v mládí na řezu bílé, ve stáří ztmavnou a rozpadnou se na prach obsahující kulovité výtrusy. Výtrusný prach se také rozprašuje po otevření zralé vnitřní okrovky malým otvorem na středu plodnice. V mládí, pokud jsou bílé a tuhé, jsou všechny jedlé.

Podzimní houby – čirůvky

Dnes se seznámíme s čirůvkami, které vyrůstají v podzimních měsících. Rod čirůvka (Tricholoma, Lepista, Calocybe, Porpoloma) zahrnuje početnou skupinu hub, kolem 80 druhů, které se vyskytují na našem území. Samostatný popis a výčet druhů by vydal na samostatnou knihu.

Podzimní houby – hlívy a pařezníky

Podobně jako pěstované pečárky (žampiony), se v obchodech objevují i hlívy. Nejznámější a nejprodávanější je hlíva ústřičná – Pleurotus ostreatus. Umělé pěstování hlívy je oproti žampionům poměrně krátké. Poprvé se začalo s hlívou ústřičnou experimentovat v 60. letech minulého století hlavně v Maďarsku, ale zájem opadl, ve větší míře se začala pěstovat v 70. letech v Itálii na zbytcích slámy a kukuřičných vřetenech. V 80. letech se začaly exotické druhy hlív pěstovat v jihovýchodní Asii, například hlíva růžová – Pleurotus salmoneo – stramineus. Dnes je největším producent pěstované hlívy Čína.

Podzimní houby – líhy

Na podzim hojně vyráží líhy. Nejsou to typicky podzimní houby, většinou rostou již dříve, ale některé druhy líh můžeme najít i v prosinci. Nejhojnější a nejznámější je líha klubčitá – Lyophyllum fumosum. Narazíme-li na tento druh houby, často máme plný koš během malé chvilky. Tato líha vyrůstá ve velkých trsech, které mohou mít váhu až několika kilogramů …

Podzimní houby – lošáky, krásnopórky a korálovce

Lošáky je zajímavá skupina hub, která nemá rourky, lupeny a lišty, ale na spodní části klobouku má (hymenoforu) ostny. Na našem území z rodu lošák – Sarcodon a Hydnum roste přes 10 druhů, žádný není jedovatý, jsou pouze jedlé a nejedlé. Vyskytuje se mezi nimi i několik hub velmi vzácných.

Podzimní houby – pavučince

Rod pavučinec obsahuje velmi rozsáhlou skupinu hub, které jsou velmi variabilní, od malých plodnic kolem 1 cm až po velké plodnice kolem 20 cm. Lupeny bývají v mládí zakryté pavučinkou – cortinou, která brzy mizí a nezanechává žádné stopy, nebo naopak zanechává zbytky pavučinky dobře zřetelné na třeni v podobě prstenitých kroužků, nebo rezavých vláken.

Podzimní houby – ryzce

Ryzce nepatří k typicky podzimním druhům, ale právě na podzim, nejčastěji v září, vyrůstají nejchutnější druhy. Celý rod ryzců – Lactarius čítá kolem 80 druhů vyskytujících se na našem území. Jedná se o kloboukaté masité houby, příbuzné holubinkám, se kterými mají podobnou stavbu dužniny, liší se hlavně tím, že po poranění roní mléko, které může být bílé, žluté, oranžově červené nebo bezbarvé, neměnné, nebo na vzduchu mění barvu. Plodnice s oranžově červeným mlékem nás budou zajímat nejvíce, protože tyto druhy jsou jedlé a velmi chutné.

Podzimní houby – strmělky a stročky

Kromě oblíbených podzimních čirůvek patří u některých houbařů k oblíbeným houbám také strmělky. Mezi rod strmělka – Clitocybe, patří větší i menší lupenaté houby. Klobouk je u nich většinou v mládí podvinutý, později až nálevkovitý, pružně masitý s tenkým okrajem. Lupeny bývají tenké, sbíhavé, často daleko na třeň. Třeň bývá pružný, bez závoje i prstenu. Objevují se nejvíce na podzim v lese i mimo les. Na našem území se vyskytuje kolem 50 druhů, některé jsou jedlé, jiné nejedlé, ale najdou se zde i houby jedovaté!

Podzimní houby – šťavnatky

K chutným podzimním houbám patří také některé druhy šťavnatek, které vyrůstají na podzim. Celý rod šťavnatka obsahuje kolem 40 druhů, které rostou na našem území. Nejedná se o typicky podzimní houby, nejznámější šťavnatka březnovka – Hygrophorus marzuolus (viz. články jarní houby), vyrůstá na jaře, další druhy koncem léta, ovšem nejhojněji rostou právě na podzim.

Podzimní houby – václavky a šupinovky

Václavky se objevují v září, především kolem svatého Václava a obvykle až do té doby než je spálí mráz. Běžná doba jejich růstu je tedy září až listopad. Vyrůstají z odumřelého i živého dřeva v bohatých trsech. Málo kdo ví, že Václavka je z lesnického hlediska nebezpečný škůdce, nejčastěji napadá smrkové monokultury. Praktičtí houbaři často zaměňují václavky za šupinovky (Pholiota). Tento rod představuje kloboukaté lupenaté houby s nejčastěji žlutě zbarvenými plodnicemi. Rostou saprotrofně, některé i paraziticky na dřevě listnáčů a jehličnanů, nebo opadu listí nebo jehličí. U nás se vyskytuje přes 30 druhů, většina jich je nejedlá.
Přejít na stranu:

reklama

Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy