Neobvyklé ingredience a bylinky v naší kuchyni, rady a tipy

V červnu začíná kvést česnek a na jeho vrcholu se objevuje květenství, které se zaštipuje, aby česnek nevykvetl. Květenství tvoří malá pacibulka a zelený dlouhý výhonek. Výhonky i pacibulky se dají využít v kuchyni jako chutná delikatesa. Výhonky mají jemnou, česnekovou chuť a jejich využití v kuchyni je poměrně všestranné.

Denivky (Hemerocallis) jsou vytrvalé květiny z čeledi asfodelovité (Aspohodelaceae). Jsou velmi podobné liliím, ovšem na rozdíl, od lilií je tato květina jedlá. V asijské ale i francouzské a orientální kuchyni se běžně konzumují uzavřené i rozvité květy denivek, ale i mladé lístky a hlízy. Uzavřené květy uvařené v páře se považují za delikatesu, mají jemnou chuť, která se dá přirovnat mladému hrášku bez moučné chuti.

Kopřiva dvoudomá je celá léčivá, přes stonky a listy až po květ. Obsahuje histamin, kyselinu mravenčí, acetylcholin, serotonin, četné minerály včetně oxidu křemičitého, vitamíny A,B,C a taniny. Má své uplatnění také v kuchyni. Z kopřiv si můžeme připravit polévku, hodí se do nádivek, mletých mas, dá se také podusit a podávat jako špenát …

Ano, v zahrádce se umí neuvěřitelně rozrůst a pak se ho neumíme zbavit, jelikož umí být velmi umíněný a roste i tam, kde to nechceme. Ovšem v lese u vody, kde je vlhčeji, je velmi žádoucí, protože z něho můžeme připravit desítky skvělých pokrmů a jako dochucovadlo je prostě jedinečný. Má také jednu velkou přednost oproti klasickému česneku, chutná a voní jako běžný česnek, ale po jeho konzumaci nejste po česneku cítit.

Zatím, co zahrádkáři Smetánku lékařskou, jak se také pampeliška jmenuje nenávidí, a snaží se jí většinou neúspěšně ze zahrádek vyhubit, bylinkáři či milovníci dobré kuchyně ji zase milují pro její všestranné využití nejen v bylinkářství, ale také v kuchyni.

Pažitku, lidově šnitlík, zná každý, můžeme ji pěstovat na zahrádce na záhonu, na balkóně v truhlíku nebo nasbírat čerstvou, volně rostoucí v přírodě. Ve volné přírodě však roste planě její příbuzná, pažitka pobřežní. Ta je rozšířená v celé Evropě, Asii i severní Americe. Jde o cibulovinu, která je dobrým zdrojem vitamínu C a B2, kromě toho obsahuje i karoten, síru, sodík, vápník, draslík, fosfor, železo a velké množství bílkovin. Má drobnější rourkovité listy a ostřejší chuť.

Podběl je jarní vytrvalá bylina, kterou pro její léčivé účinky sbírali a sušili již naši předkové. Roste hojně na vlhkých, jílovitých stanovištích, náspech, příkopech rumištích, lomech od nížin do hor v Evropě i Asii. Kvete od března do dubna. Sbírá se květ i listy …

Popenec je další jarní bylinka, kterou můžeme využít v kuchyni. Je to příjemně vonící vytrvalá bylina s plazivým oddenkem. Popenec je rozšířený téměř v celé Evropě, najdeme ho také Asii. U nás roste hojně v lesích, křovinách, podél cest. Popenec vyrůstá od dubna …

Květy sedmikrásek obsahují především saponiny, hořčiny, třísloviny, sliz, organické kyseliny, flavonoidy, minerální látky, vitamín C, v malém množství i silici a inulin. Výluh ze sedmikrásek působí protizánětlivě a hojivě, osvědčil se při zánětech močových cest a při zánětu ledvin. Používáme také při kašli, zahlenění dýchacích cest a revmatismu. Často se používá při nedostatku vápníku v těle, protože dokáže tento prvek na sebe vázat. Z gastronomického hlediska čerstvé listy sedmikrásky dodávají zajímavou chuť jarním zeleninovým salátům. Skvělá je ale také nakládaná, jako falešné kapary, nebo z ní můžeme vyrobit chutný bylinkový med.

Zní to možná pro nás Čechy šíleně, ale například v severských zemích smrčiny běžně používají ke kulinářské přípravě. Pokrmy z jehličí mají svou osobitou vůni a chuť … a jsou také zdravé!