REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Podzimní houby – šťavnatky

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

K chutným podzimním houbám patří také některé druhy šťavnatek, které vyrůstají na podzim. Celý rod šťavnatka obsahuje kolem 40 druhů, které rostou na našem území. Nejedná se o typicky podzimní houby, nejznámější šťavnatka březnovka – Hygrophorus marzuolus (viz. články jarní houby), vyrůstá na jaře, další druhy koncem léta, ovšem nejhojněji rostou právě na podzim.


Výhodou šťavnatek je, že mezi nimi není žádný jedovatý druh, jsou pouze jedlé a nejedlé, většinou právě jedlé druhy vyrůstají v početných skupinách. K nejchutnějším a nejhojnějším patří šťavnatka pomrazka – Hygrophorus hypothejus. Plodnice se objevují pozdě na podzim, většinou po prvních mrazících, vždy jen pod borovicemi na kyselejších půdách.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Klobouk až 50 mm, v mládí sklenutý, později plochý až mírně vmáčklý, často s nápadným hrbolem na středu, tence masitý, velmi slizský, olivově hnědý až žlutohnědý, na středu tmavší. Lupeny jsou řídké, tlusté, nažloutlé, žloutkově žluté. Třeň válcovitý, na bázi zúžený, v mládí bělavý, později žlutý, v mládí nápadně slizovitý. Dužnina je světle žlutá bez výrazné vůně a má příjemnou chuť.

V kuchyni vhodná do polévek, směsí, omáček. Mezi houbaři ceněná pozdní dobou růstu, roste od října při mírné zimě až do prosince. Záměna z jiným druhem je nepravděpodobná díky pozdní době růstu, slizskému klobouku, typickému zbarvení a růstu pod borovicemi.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Při sběru šťavnatky pomrazky můžeme narazit na vzácnou šťavnatku zlatou – Hygrophorus aureus, kterou někteří mykologové považují jen za její formu, liší se ovšem mikroskopicky velikostí výtrusů a jinak zbarvenou pokožkou klobouku.

Klobouk je zbarvený oranžově červeně až červeně. Pokochejte se touto krásnou houbičkou a ponechte ji však na místě, v Červeném seznamu je uvedena jako kriticky ohrožený druh.

Pod modříny roste vzácně podobně zbarvená šťavnatka nádherná – Hygrophorus speciosus, rovněž uvedaná v Červený seznam.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Pod modříny roste také hojná šťavnatka modřínová – Hygrophorus lucorum. Klobouk až 50 mm, v mládí zvoncovitý s mírně vyniklým středem, později plochý a mírně vmáčklý, živě citronově žlutý, slizský. Lupeny jsou řídké, nízké, bělavé, při okraji žluté nebo celé žluté.

Třeň bledší než klobouk, slizský, dužnina je bělavá s nenápadnou vůní a chutí. Vyrůstá od října do prosince vždy jen pod modříny. Je to jedlá, chutná houba. Využití jako u šťavnatky pomrazky, je také ceněná pozdní dobou růstu.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Pro smrčiny je typická šťavnatka tečkovaná – Hygrophorus pustulatus. Klobouk až 60 mm, polokulovitý až vyklenutý s malým hrbolkem, ve stáří mírně vmáčklý, slizský, šedý až šedohnědý, na středu s jemnými šupinkami a tmavší. Lupeny jsou řídké, bílé, voskovité, sbíhající se na třeň. Třeň válcovitý, bílý, pokrytý šedými až šedohnědými vločkami. Dužnina bezvýrazné vůně i chuti.

Roste hojně od září do listopadu ve smrčinách, vzácně pod listnáči. Jedlá, využití v kuchyni stejné jako u ostatních druhů šťavnatek.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Zbarvením klobouku je podobná šťavnatce tečkované šťavnatka vonná – Hygrophorus agathosmus. Třeň je ovšem jen bílý a suchý, dužnina voní silně po hořkých mandlích.

Roste nehojně pod smrky, borovicemi i buky a to od září do listopadu. Rovněž jedlý druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

V kyselých smrčinách se ještě můžeme setkat s jedlou šťavnatkou olivově bílou – Hygrophorus olivaceoalbus, má opět šedohnědý až olivově tmavohnědý, slizský klobouk, bílé až krémové lupeny.

Třeň je oproti ostatním druhům velmi dlouhý, až 150 mm, jemně vločkatý s olivově hnědými, slizovitými kroužky. Vyrůstá od září do listopadu.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Ve vyšších polohách od pahorkatin po horský stupeň, zejména ve smrkových lesích roste šťavnatka terčovitá – Hygrophorus discoideus. Velmi dobře určitelný druh houby podle červenohnědého středu na temeni klobouk. Roste od září do listopadu, je to jedlý druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

V bučinách najdeme nejhojněji rostoucí jedlou šťavnatku slonovinovou – Hygrophorus eburneus. Klobouk až 70 mm, v mládí polokulovitý, později sklenutý až plochý, dlouho s podvinutým okrajem, za vlhka slizský, za sucha lesklý, hladký, bílý nebo slonovinově bílý. Lupeny jsou řídké, tlusté, bílé, sbíhající se na třeň.

Třeň válcovitý, na bázi zúžený, pod kloboukem suchý, vločkatý, níže pokrytý vrstvou slizu, bílý, slonovinově bílý. Dužina je bílá, šťavnatá s nevýraznou chutí a příjemnou nasládlou vůní. Celá plodnice ve stáří žloutne. Roste hojně od září do listopadu.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Podobná šťavnatce slonovinové je vzácná šťavnatka rezavějící – Hygrophorus discoxanthus. Liší se v dospělosti rezavěním dužniny na okraji klobouku a nepříjemným pachem. Roste též pod buky, vzácně i pod jinými listnáči. V Červeném seznamu uvedena jako ohrožený druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Ze šťavnatek je v Červeném seznamu uvedeno 24 druhů, což je více než jejich polovina, co u nás roste. Většina je ohrožena velkoplošným kácením a následnou eutrofizací lesů.

K ohroženým druhům patří i šťavnatka Hedrychova – Hygrophorus hedrychii, která tvoří mykorhizu z břízou a roste především v náletových porostech břízy, většinou na prosvětlených okrajích lesů. Jedná se opět o bílý druh šťavnatky se slizkým kloboukem, někdy se žlutočerveným nádechem. Lupeny jsou bílé, později načervenalé. Kamarád byl na Aljašce a setkal se s tímto druhem i tam což nás potěšilo, protože tento druh popsal český mykolog a botanik Josef Velenovský.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Jako poslední šťavnatku uvedu šťavnatku hajní – Hygrophorus nemoreus. Oproti ostatním druhům je podstatně mohutnější, klobouk až 100 mm, polokulovitý až vyklenutý, později téměř plochý s hrbolkem, slabě lepkavý, jemně vláknitý, bělavě okrový až oranžově hnědý.

Lupeny jsou široce připojené, sbíhavé, světle krémové, obvykle se žlutým nebo okrovým nádechem, má válcovitý třeň k bázi, zúžený, bělavý až okrový. Dužnina má příjemnou moučnou vůni i chuť.

Roste místy hojně v listnatých lesích, především pod duby. Jedlý druh houby, v kuchyni všestranně využitelný.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Příště, na co v létě nezbyl čas, tedy lišky a lošáci.

Text a foto: Dalibor Marounek, Foto: šťavnatka terčovitá – Martin Kříž

Použitá literatura: Encyklopedie hub a lišejníků – V. Antonín, Academia 2006, Červený seznam hub České republiky – J. Holec M. Beran, Agentura ochrany přírody a krajiny 2006, Velký atlas hub – P. Škubla, Priroda 2007.

Další články z naší školy začínajícího houbaře:

Jarní houby Letní houby Podzimní houby Zimní houby

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama


Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy