REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Nové Hebridy

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Kanibalský kmen na Nových Hebridách měl počátkem století o kuchyňských specialitách také své zvláštní názory. Ideální věk ke snědení byl patnáct až jedenadvacet let …


Kanibalové se rádi svěřovali s přípravou lidského masa, které se prý trochu podobá předpisu na pečeného krocana, protože nesmí scházet nádivka z ořechů a saturajových kořenů a musí být upečeno dozlatova a navlhčováno zvláštními kořennými šťávami.

A jak se u lidojedů jí, také patří do kuchyně. Lidojedi ve vnitřní Brazílii by se nikdy nesnížili k tomu, aby okusili maso svých nepřátel. Této pocty je dopřáno jen nejlepším přátelům a nejbližším členům rodiny. Zemře-li na příklad u kmene Kachiana některý příslušník, rozřeže se na malé kousky, vloží do hrnce a postaví na oheň. Truchlící pozůstalí přesně při západu slunce přestanou s nářkem, sejmou z hrnce poklici a rozdělí kousky vařeného nebožtíkova masa mezi sebe. Kosti jsou rozemlety na prášek a rozházeny na všechny strany.

Někdejší lidojedi kmene Karaibů na Antilských ostrovech si také zachovali několik zvláštních zvyků. Vdova musí svůj smutek po zemřelém manželovi projevovat po celý rok. Musí mu sama vykopat hrob. Po roce musí kosti zemřelého vykopat, vložit do pytlíku a klásti si je po celý další rok pod podušku, aby i v noci na manžela vzpomínala. Když se chce znovu provdati, vaří po tři dny kosti zemřelého a tuto hnusnou polévku, jíž se říká u Karaibů svatební, postaví na práh svého domu. Kdo z mužů polévku okusí a dá společně okusit i ženě, bude jejím novým manželem. Karaibské ženy tvrdily, že tato polévka z kostí zemřelého je rajským pokrmem.

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku


reklama



Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy