REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Lanýže a jiné podzemky

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Podzemkami se nazývají houby, které vytváří plodnice pod povrchem půdy. Někdy se je podaří najít, když je vyhrabe zvěř. S velkou oblibou si na nich pochutnávají divoká prasata a jeleni. Pokud je někdo vyruší, opustí místo, kde se na nich pochutnávali, pak můžeme plodnice najít. Dobré je také vyrazit do lesa po prudkém dešti, proud často odstraní zeminu, kterou byly pokryté, i v tomto případě je můžeme nalézt. Nejlepší je hledat podzemky ve svahu, kde proud vodu odnesl část zeminy …


Nejznámější podzemky jsou lanýže. Vyhlášené jsou francouzské a italské lanýže, černé diamanty, za které platí gurmáni neuvěřitelné ceny. Ve Francii a Itálii se používají na jejich hledání speciálně vycvičená prasata a psy.

Lanýže rostou i v České republice, nevyrovnají se ovšem kvalitou lanýžů z Francie a Itálie. V Evropě roste kolem 35 druhů lanýžů a vyhlášené jsou italské piemontské lanýže z okolí města Piemont Tuber magnatum a černé francouzské périgordské, tedy lanýž černovýtrusý – Tuber melanosporum, známý už ve starém Římě.

U nás se vzácně vyskytuje lanýž letní – Tuber aestivum. Plodnice má až 80 mm velké, kulovité, pevné, tuhé, černé, černohnědé s pyramidálními bradavkami. Teřich šedobéžový, protkaný hustou sítí jemných žilek. Vůně aromatická, lanýžovitá.

Roste vzácně pod listnáči na vápenitých půdách od května do listopadu. Lanýž letní patří do seznamu zvláště chráněných druhů vyhláška č.392/92 a za jeho sběr hrozí vysoká pokuta.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Foto nahoře i dole: Lanýž letní – Tuber aestivum

 

Škola začínajícího houbaře

 

U nás se vyskytuje kolem 10 druhů lanýžů, například také lanýž vydutý – Tuber excavatum. Plodnice má až 40 mm velké, hlízovité, olivově až tabákově hnědé, ve stáří až černé. Teřich je žlutohnědý, protkaný bílými žilkami. Roste vzácně pod listnáči od července do ledna.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Poměrně mohutné plodnice vytváří bělolanýž obecný – Choiromyces venosus. Ten má plodnice nepravidelně hrbolatě hlízovité, velké až 150 mm, špinavě bílé až hnědavé. Teřich bělavý s narezlými žilkami. Vůně intenzivní, kořeněná, ve stáří a při zasychání nepříjemná, smrdí po myšině.

Roste poměrně hojně od června do listopadu ve všech typech lesa na hlinitopísčitých půdách. V dospělosti plodnice často vyčnívají na povrch.

Přidává se do pokrmů jako koření, nebo se opékají celé oloupané plátky se slaninou.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Jelenka obecná – Elaphomyces granulatus, se většinou najde po vyrytí prasaty nebo jeleny. Plodnice jsou ponořeny v půdě až 15 cm, jsou až 40 mm velké, obal je tlustý, hnědě okrový, jemně bradavčitý. Teřich je v mládí bělavý, žilkovaný, ve stáří černý, prachovitý.

Jde o nejedlý druh, který roste od června do listopadu v jehličnatých i listnatých lesích. Jelenek je u nás 5 druhů, jsou zajímavé i tím, že na jejich plodnicích cizopasí další houba, housenice cizopasná – Cordyceps ophioglossoides.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Foto nahoře i dole: Jelenka obecná – Elaphomyces granulatus

 

Škola začínajícího houbaře

 

Kořenovce jsou poměrně hojné, u nás jich roste 5 druhů, nejhojnější je kořenovec žlutavý – Rhizopogon luteolus, plodnice až 60 mm, hlízovité, špinavě žluté, obalené hnědými až černými myceliovými provazci. Teřich je v mládí světle žlutý, později až tmavě olivově hnědý, prostoupený drobnými komůrkami.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Podobný je kořenovec načervenalý – Rhyzopogon roseolus. Na povrchu růžově červená. Roste roztroušeně na písčitých půdách v převážně v jehličnatých lesích. Někdy plodnice vyčnívají na povrch. Výskyt od června do října. Je jedlý, používají se sušené plátky jako koření.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Rod černoušek – Melanogaster, ten zastupuje kolem 10 druhů hub. Nejznámější je černoušek pestrý – Melanogaster variegatus. Plodnice až 40 mm, někdy polo podzemní část vyčnívá na povrch, hlízovité, žlutohnědé. Teřich v dospělosti černý, protkaný bílými žilkami brzy se měnící v černou mazlavou hmotu.

Roste nehojně v listnatých lesích od května do října.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Velmi vzácný je smržovec smržovitý – Gauteria morchelliformis. Plodnice až 50 mm velké, povrch voštinovitě důlkatý, jako klobouk smržů, rezavě hnědý, uvnitř s labyrintickými komůrkami. Vůně v mládí příjemná, ovocná, později nepříjemná.

Roste vzácně na vápenitých podkladech v listnatých a jehličnatých lesích. Výskyt červen až říjen. Je nejedlý.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Foto nahoře i dole:  Smržovec smržovitý – Gauteria morchelliformis

 

Škola začínajícího houbaře

 

Oříškovce jsou rovněž podzemní houby s laločnatě hlízovitými plodnicemi. Na našem území rostou dva druhy, běžnější je oříškovec Tulasneův – Hydnotrya tulasnei. Plodnice má až 40 mm velké, okrově hnědé až červenohnědé, zprohýbané a hluboce rýhované, na řezu nepravidelné labyrintické chodbičky. Slabě kořeněná vůně.

Roste roztroušeně v listnatých i jehličnatých lesích od června do října, je jedlý.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Loupavek je také několik druhů. Nejhojnější je loupavka výběžkatá – Hysterangium stoloniferum. Ta má plodnice až 30 mm, kulovité, na bázi s kořínkem, nejprve bílé, později načervenalé, nažloutlé, ve stáří černohnědé na řezu. Teřich olivově zelený s výrazným sloupkem.

Roste nehojně v listnatých a jehličnatých lesích, v teplejších oblastech od května do října. Je to nejedlý druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

V písčitých borech můžeme narazit na měcháč písečný – Pisolithus arhizus. Nejedná se o klasickou podzemku, část plodnice vyčnívá na povrch. Plodnice jsou kyjovité až hruškovité, okrovka je okrově žlutohnědá, nahoře se rozpadající. Na řezu jsou u mladých plodnic patrné bělavé a žluté pecičky, které se mění v dospělosti na černohnědý výtrusný prach.

Roste roztroušeně na suchých písčitých výslunných místech v teplejších oblastech, především pod borovicemi, od května do října. Dříve se využíval k barvení kůží a látek. V Evropě roste pouze 1 druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Text i foto: Dalibor Marounek, lanýž vydutý – J. Borovička, jelenka obecná – J. Laštůvka, oříškovec Tulasneův M. Kříž

Použitá literatura: Přehled hub střední Evropy – J. Holec, A. Bielich, M. Beran, Academia 2012, Encyklopedie hub a lišejníků – V. Antonín, Academia 2006

Další články z naší školy houbaře:

Houby rostoucí celoročně Zimní houby Podzimní houby

Letní houby Jarní houby

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Fotogalerie:


reklama



Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy