REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Kuchyně staroslovanského sídliště

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku

Archeologové podle nalezených střepů tzv. „pražské keramiky\”, jejího způsobu vypálení a zdobení, rozpoznali v posledních letech tři vesnice raného slovanského osídlení, které byly založeny mezi 6. a 9. stoletím – a sice v Březnu u Loun, Roztokách u Prahy a Pohansku u Břeclavi. Měli cosi společného: vedle mírně zapuštěných slovanských chat výzkum odhalil i obilní jámy.


Archeologické zprávy Muzea hlavního města Prahy zaznamenaly, co takoví hledači ztracených časů dokáží z prostých děr do země vyčíst. Obilní jáma má 100 až 150 cm v průměru a právě tak je hluboká. Archeologové soudí, že jáma byla nejdříve vystlána slámou, ve které pak bylo uloženo obilí. Bylo prokázáno, že obilí bylo možno skladovat v zemi i bez slámy. Obilí je poměrně ve stálé teplotě bez přístupu vzduchu, po spotřebování kyslíku se mezery zaplní kysličníkem uhličitým, zrno neklíčí, hmyz hyne – navíc opakovaný pokus po tři zimy prokázal, že zrno i po této době je stále kvalitní, schopné klíčit znovu.

Mezi počtem obilních jam a slovanských chat se prokázala souvislost. Na rodinu a dům připadalo v Březně u Loun 5 hektolitrů obilí, v Pohansku 4,2 hl a v Roztokách u Prahy 9 hektolitrů. Jestliže 10 litrů obilí váží 8 kg a raná slovanská vesnice měla 20 až 40 obyvatel – docházejí archeologové k počtu, že ( po odečtení 20% na další setbu) na obyvatele vesnice a rok připadlo 100 až 200 kg obilí.

Je to moc, anebo málo? Archeologové přesvědčivě dosvědčili, že ani pravěký člověk nemohl konzumovat jenom potravu rostlinného původu, protože by vyhynul na nedostatek vápníku, bílkovin a esenciální aminokyseliny lysinu, kterou není možno získat z rostlinné potravy. Aby člověk mohl využít ze 100 až 200 kg obilí na osobu, musel k tomu spotřebovat ještě 90 kg masa, 300 litrů mléka, používat řepkový olej a jíst med. Veřejnost všeobecně přeceňuje sběr ovoce, bobulí, kořenů, listů a zejména žaludů, ale archeologové vědí, že podíl těchto potravin byl u zemědělských civilizací vlastně zanedbatelný.

V okolí Března nebylo mnoho dalších vesnic. Archeologové prokazují na Lounsku dvě. Pohansko mělo nejbližší sousedy vzdálené 2,5 km na jih a ve vzdálenosti 6 km na sever se našla dvě další žárová pohřebiště. Nejhustěji bylo osídleno okolí Roztok na obou stranách Vltavy, i když se zdaleka nevyrovnalo osídlení středověkému.

A teď už si tedy můžeme představit, jak se v takovém pastevecko-zemědělském sídlišti hospodařilo. Pole byla pravděpodobně hned u domů, patrně oplocena a ohrazena, jednak před zvěří a vlastním dobytkem – ale i proto, že po žatvě a v zimě se tu pásl domácí dobytek a tím přirozeně pole hnojil. Slovanská sídliště postrádala také záchody a fekální jámy, z čehož lze usuzovat, že i sám člověk při vyhnojování humen vypomáhal.

Archeologové dále prokazují, že veřejnost se často mýlí v odhadech výnosnosti extenzivního hospodaření. Všechny formy žárového zemědělství, kdy se dlouhém doutnání dřeva, porostu a listí selo obilí do popela ještě vlahého – nebo při divoké travopolní soustavě, kdy pozemek odpočíval tak dlouho, až zaroste původním porostem a teprve pak se povrch jen lehce rozrušuje jednoduchými nástroji – dávají pole dostačující výnosy ke zmnožení zrna na 10 až 20 nových exemplářů. Po vyčerpání půdy se předkové odstěhovali o kousek dál, aby se sem po několika letech zase vrátili.

Naši Slované v Březnu měli tedy podle výpočtů osm hektarů polí, v Pohansku 2,5 hektaru a v Roztokách 13 hektarů. Ke každému staroslovanskému sídlišti patřilo 4 až 5 km2 pastevního prostoru, na kterém se uživilo nejméně 100 kusů dobytka. Slovanský skot, jak dokazují archeologové, byl menší a také měl menší nároky na potravu. Byla to polodivoká zvířata, kterým v našich poměrech nehrozilo ani od divoké zvěře téměř žádné nebezpečí. Dojení, i když ne celoroční, se předpokládá. Výměnný obchod s potravinami neexistoval, neboť nebylo s kým obchodovat.

V takové občině, kde všichni byli jedna velká rodina, se jedlo jaksi sezónně. Po žních to bylo syrové obilí, nebo různě upravené pražením či v podobě různých kaší. Velmi rozvinuté bylo včelařství a zejména brtnictví ( chov včel v dutinách stromů). Mezi domácím zvířectvem byla převaha skotu a je dokázáno, že v Březně už existovali kastráti. Zvíře se po zabití rozdělovalo rodinám, část se snědla hned, druhá část konzumovala ( solením, sušením, uzením) – a teprve za určitou dobu se zabíjelo další zvíře. Jedlo se dvakrát denně, ráno a večer a vařilo se jednoduše. Polévka ze zeleniny, maštěná řepkovým olejem či živočišným tukem a zahuštěná rozdrceným obilím, nebo obdobná polévka z masa, mléka či morkových kostí. Jindy to byla slaná nebo sladká kaše, kus masa, tvarohové homolky, chléb s cibulí či česnekem, mléko, syrovátka a další nápoje.

Teprve ve výšinných sídlištích, ale také ve starší době hradištní se zvětšují i obilní jámy na hloubku 2 -3 metry a dvoumetrový průměr. Archeologové v této souvislosti prozkoumali Klučov a vyznačili tak čas, kdy skončil pastevecko-rolnický způsob života a zintenzivněla obilnářská výroba. Jenomže to už jsme v raném středověku.

Autor: Jaroslav Vašák

Uložit do Oblíbených Zapsat si poznámku


reklama


Nejnovější články

20 nejlepších receptů na džemy a marmelády

Džem má řidší konzistenci a většinou obsahuje celé kousky ovoce. Marmeláda je tužší a připravujeme ji z hodně vyzrálého ovoce, které buď prolisujeme strojkem na ovoce, nebo rozmixujeme a propasírujeme přes síto. Takže stručně: džem se vaří z celého nebo na kousky nakrájeného ovoce, základem marmelády je ovocný protlak (prolisované ovoce). Ale dost teorie! Přinášíme vám ty nejlepší recepty na džemy a marmelády z naší databáze. Tady jsou.

číst dále ...

Vychutnejte si zmrzlinu pro dospělé! Vyrobte si doma veselé nanuky

Ledově vychlazená zmrzlina představuje úžasné osvěžení v průběhu horkého letního dne. Když však přidáte kapku alkoholu a jeden z drinků Schweppes, dodáte nanukům grády a povýšíte je na nečekaný level. A jak vyrobit nanuky 18+?

číst dále ...

Chystejte hody, jde se na jahody!

Sezóna jahod právě vrcholí a je poslední čas pořídit si šťavnatou zásobu těch českých, voňavých, na které zase budeme čekat celý rok. Pořiďte si jich dostatek, ať už natrhaných na vlastní zahrádce, na políčku při samosběru, anebo zakoupených na trhu… Můžete z nich totiž připravit spoustu skvělých dobrot!

číst dále ...

Snídaňové kaše na každý den

Pět pracovních dní v týdnu, 5 inspirací pro milovníky kaší. Protože není nic lepšího než začít hektické ráno zdravou bombou, která vám dá energii do celého dne.

číst dále ...

Domácí jahodový sirup s mátou nebo rebarborou, limonáda nebo střik!

Milujete jahody? Tomáš pro Vás připravil dva super recepty na marmeládu a sirupy, kdy zpracujete naprosto celé jahody, i stopky a odřezky! A nakonec si za odměnu po dovedné práci můžete dát skvělý jahodovo-rabarborový střik! Tak hurá do toho, ať je hned hotovo!

číst dále ...

Vinice Šobes, ikona našeho vinařství

V meandru řeky Dyje v Národním parku Podyjí se nachází přírodní unikát, který uchvátí každoročně stovky návštěvníků. Vinice Šobes se díky své jedinečné dispozici stala ikonou moravského vinařství. A tak na nic nečekejte a vydejte se prozkoumat jedno z nejromantičtějších míst v Česku.

číst dále ...

Hranolky mají svůj den, co o nich víte?

13. červenec je celosvětově známý jako Mezinárodní den hranolek (Fête de la Frite). Tento zvláštní den vznikl v roce 1977, kdy se pan André Desboise a lovecká společnost Sulignat rozhodli uspořádat slavnostní den a pozvat obyvatele vesnice a majitele okolních panství. V tento den připravili 10 kg hranolků, následující rok se rozhodli pro velký úspěch akci opakovat a tak vznikl Fête de la Frite. Od roku 2015 oslavy provází tematické průvody, historické hry a soutěže o nejlepší hranolky. V Belgii se tento svátek slaví 14. července a ve zbytku světa připadá na 13. července. Ale celosvětově nejznámější hranolky jsou ty z McDonald´s.

číst dále ...

Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy