Jedlých hub, které rostou volně v přírodě po celý rok, není mnoho. Ovšem pár se jich přeci jen najde. Patří k nim například boltcovitka, tedy ucho jidášovo – Auricularia auricula judae.
Plodnice rostou celoročně nejčastěji na mrtvém, odumírajícím dřevě bezu černého, vzácně i listnáčů – např. dubu a buku. Plodnice jsou až 100 mm široké a 3 mm tlusté, velmi pružné, zpočátku miskovité, brzy nepravidelně škeblovité nebo uchovité, vrásčité, bočně přirostlé k hostitelské dřevině, barvy hnědé až červenohnědé. Dužnina houby je za čerstva pružná, chrupavčitá, hnědá, za sucha jsou pak plodnice rohovitě tvrdé a černohnědé. Po namočení do vody získává svůj původní tvar a konzistenci, je bez výrazné chuti a vůně. Nejhojnější růst je vždy po delších deštích, a lze sbírat i suché plodnice, jež jsou po namočení opět pružné a chrupavčité.
Využití v kuchyni je omezené, ale třeba při přípravě asijských pokrmů, polévek či salátů spočívá její kulinární přínos v tom, že pokrmům při žvýkání dodává zvláštní příjemnou konzistenci. V jihovýchodní Asii se pěstuje i uměle a její produkce je přes 500 000 tun ročně. Má i léčivé účinky, které jsou známé po staletí, zvláště v čínské lidové medicíně.
Jidášovo ucho, pěkné zdravé houby, fotografie nahoře, dole zaschlé plodnice …
Jidášovu uchu je podobná další boltcovitka, boltcovitka mozkovitá – Auricularia mesentrica, která rovněž roste celoročně na odumřelém dřevě listnáčů – hlavně buků, jasanů, topolů atd. Plodnice jsou polokruhovité, škeblovité až rozlité, až 150 mm široké a 5 mm tlusté, Často bočně srůstají do několikametrových pásů, za vlhka jsou pružné, za sucha tvrdé a křehké, na okraji bělavé až krémové, jinde hnědé. Dužnina je tuhá, rosolovitá, bez zvláštní chuti i vůně. Jde o jedlý druh, ale plodnice nejsou chutné.
Jidášovu uchu je podobná rosolovka listovitá – Tremella foliacea, jejíž plodnice jsou až 150 mm velké, rosolovité, pružné a skoro průsvitné. Vyskytují se v barvě hnědožluté a jsou složené ze zprohýbaných kadeřavých lupínků. Za sucha plodnice sesychají do beztvaré zrohovatělé hnědé hmoty. Za příznivých teplotních podmínek roste celoročně, nejhojněji na podzim na odumřelém dřevě listnáčů, dubů, buků, bříz atd.; jde o nejedlý druh.
Nezkušený houbař by mohl zaměnit jidášovo ucho i za hojně se vyskytující a nejedlé černorosoly. Černorosol uťatý – Exida truncata, roste celoročně na tlejících kmenech a větvích listnáčů (dubů, buků atd.). Plodnice až 50 mm široké, káčovité, v mládí pružné a rosolovité. Jsou typicky černavě hnědé až černé, pokryté zrnitými výrůstky. Dužnina je rosolovitá, šedá, bez chuti a vůně, opět se jedná o nejedlý druh.
Pěkné plodnice vytváří klanolístka obecná – Schyzophyllum commune. Má klobouk široký až 40 mm, vějířovitý až škeblovitý, bokem nebo svrchní stranou přirostlý k podkladu. Je podvinutý, chlupatý, bělavý, šedý nebo šedohnědý. Lupeny jsou řídké, na ostří po délce rozčísnuté, zavinuté a brvité, nafialovělé až masově šedé. Roste hojně po celý rok na odumřelém dřevě listnáčů i jehličnanů, je to nejedlý a dobře rozpoznatelný druh.
Velké množství hustě shloučených klobouků do řad nebo nad sebou vytváří měkkouš kadeřavý – Plicaturopsis crispa. Klobouky o šířce až 30 mm jsou škeblovité s krátkým třeněm. Měkkouš je plstnatý, šedavě hnědý s bílým okrajem, na spodní straně klobouku se vyskytují bělavé lišty. Dužnina je pružná a tenká bez vůně a chuti. Celoročně roste na listnáčích, je nejedlá.
Ve velkých skupinách (v jednom shluku najdeme až stovky klobouků) roste outkovka pestrá – Trametes versicolor. Klobouky o šířce až 80 mm jsou na povrchu plstnaté, soustředně pásované. Na okraji jsou bělavé, v různých odstínech hnědé, šedé, červenohnědé, šedomodravé i černé barvy. Na spodní straně se vyskytují drobné krémovité póry. Dužnina je tenká, pružná, bělavá. Outkovka roste hojně po celý rok na živém i odumřelém dřevě listnáčů, vzácněji i jehličnanů. Má prokazatelné léčivé účinky, pro tradiční čínskou medicínu je to jedna z nejdůležitějších hub.
Jedním z nejhojnějších lidově “chorošů” je troudnatec pásovaný – Fomitopsis pinicola. Klobouk má šířku až 300 m, v mládí je kopytovitý, později polokruhovitý, bokem přirostlý k substrátu. Je výrazně pásovaný od přirůstajících vrstev, lesklý, jakoby nalakovaný, bělavý, oranžově žlutý, červenohnědý až tmavohnědý. Na bělavém okraji plodnice roní tekutinu (tzv. gutace – vylučování tekutiny na povrch). Troudnatec pásovaný je nejedlý druh rostoucí celoročně na živém i odumřelém dřevě listnáčů a jehličnanů.
Fotografie nahoře: Troudnatec pásovaný – Fomitopsis pinicola, dole: Gutace – vylučovaní tekutiny na povrch u troudnatce pásovaného
Celoročně rostoucích druhů hub, jež většinou rostou na mrtvém a živém dřevě, jsou desítky. Toto bylo malé seznámení s jejich nejběžněji se vyskytujícími zástupci.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
