REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Obecně o historii vaření

Historie české gastronomie sepsané panem Jaroslavem Vašákem.

Historie české gastronomie 1 díl

Existují doklady, že už v době raného feudalismu se u nás jídlo nejen upravovalo k požívání, ale že se rozmanitě „ přistrojovalo „ za použití koření a přizpůsobovalo se chuti i zálibě s kuchařským důvtipem a umem …

Historie české gastronomie 2 díl

V prvé třetině 16. století k nám vpadá cizí móda i pokud jde o stravu. V průběhu sta let, přibližně od roku 1520 do 1620 vítězí „ cizokrajné vymyšlenosti „ nad prostotou starodávnější české kuchyně. Do této doby jídali hlavně chléb, sýr, maso, hrách, kaše a ovoce.

Historie české gastronomie 3 díl

Označíme-li roky 1520 – 1620 za „ zlatou dobu „ české kuchyně, a její třetí vývojové období, pak následujících asi 150 let – do konce 18. století – lze označit za její čtvrtou etapu.

Historie české gastronomie 4 díl

Pátým vývojovým obdobím formování staročeské kuchyně je doba od konce 18. století až po 1. světovou válku. Zahájily ho kuchařské knihy z přelomu 18. a 19. století.

Jak jedli naši předkové – 1 díl

Česká kuchyně, tím je míněna i ta moravská, byla v minulosti proslavená. Některé pokrmy dokonce obohatili světovou kuchyni. Ano, i daleko za našimi hranicemi se proslavilo nejen plzeňské pivo, podle kterého se ve světě některá světlá piva nazývají Pilsner, ale díru do světa udělaly i naše české knedlíky, medovina, či například lívance.

Jak jedli naši předkové – 10 díl

Ryby v jídelníčku našich předků jsou známé po staletí, rybářské řemeslo patří k jedněm z nejstarších řemesel vůbec. Archeologické nálezy říčního rybářství jako jsou vrše, sítě, či udice atd., dokazují, že na našem území se rybařilo už mezi 8.-9. stoletím. První rybníky pro chov ryb, než je začal budovat Jakub Krčín, nechala vybudovat církev už v 11. století. Nejprve byla ryba považována za postní pokrm. První rybníky vznikaly především u klášterů. Mělo to důvod, rybí maso si pak mohla církev dopřát v hojné míře po celý rok, především pak právě v době půstu.

Jak jedli naši předkové – 11 díl

Bez nadsázky se dá říci, že v dnešní moderní době, co Čech to houbař. Oblíbenou smaženici, bramboračku, nebo houbovou omáčku bez hub prostě neuvaříme. Každý rok, nejčastěji v září, vyráží tisíce Čechů do lesů na houby. V Čechách se houby sbíraly od středověku. V antickém Římě se konzumovaly ještě dříve, svědčí o tom mnoho zápisů. Staří Římané si hub cenili a dovedli je i dokonale připravit. Houby zmiňuje například Seneca, Marcus Gavia Apicia, vyhlášený římský gurmán, jeho jméno si vypůjčil neznámý autor jako název dochované kuchařky ze 4. století Apicius.

Jak jedli naši předkové – 12 díl

Mezi důležitou součást stravy našich předků patřily brambory. I dnes patří mezi základní kameny české kuchyně. Nejdříve se ale podíváme do historie, řekneme si něco o rozšíření brambor v Evropě a Čechách. Jejich objevení Evropany spadá do období španělských výbojů v jižní Americe. Brambory poprvé spatřili španělští vojáci v roce 1536 v peruánské vesnici Sorocota. Pěstovali je tamější peruánští indiáni, obyvatelé vesnice. V roce 1540 byly brambory poprvé dovezeny do Španělska, o něco později je pak do Anglie přivezli angličtí mořeplavci. První písemný záznam o bramborách je z roku 1565, kdy španělský král Filip II, tehdy poslal nemocnému papeži Piovi IV. bramborové hlízy, aby je použil jako lék.

Jak jedli naši předkové – 13 díl

Pokrmy, které naši předkové připravovali, se musely také něčím zapít. Když vynecháme pramenitou vodu, mléko a medovinu tak k nejčastějším nápojům patřilo především víno a pivo. Vliv na konzumaci vína a piva měla anticko – křesťanská kultura a pohanské slovansko-germánské tradice. V tomto článku si tedy povíme něco málo o historii vína a piva a také o využití těchto dvou nápojů při vaření našimi předky. Recepty na využití piva a vína v kuchyni pak najdete pod tímto článkem.

Jak jedli naši předkové – 2 díl

V minulém díle jsme skončili u luštěnin. Povězme si ještě pár historických, úsměvných informací o hrachu. Ve starém pojednání o krmi z 15. století se píše: „hlavní povaha české kuchyně je hrách, kaše, maso a korunou všeho je chléb. Němci ale pojídají masa tak ohromné kusy, že z jednoho kusu by se dal ve Vlaších pořídit banket.” V Molerianově lékařství tu dí se: „rozličného obyčeje navyklých krmí našich Čechů s jejich hrachem, cibulí a sýrem dotýkati se nechci, Moravců s jejich topénkami a sýrnými polévkami. Lužických s jejich hůbami a syrovátkami, Sasův se slaninami, Švábů s vejci na másle a ovesnými kašemi, Elsasanů s uzeným masem a česnekem a Vlachů s jejich starými klobásami, kteréž šest let smrdí jak starý kozel.”

Jak jedli naši předkové – 3 díl

V pekařském cechu byli sdruženi i perníkáři. Perník je starou chloubou českých zemí i když je historicky doloženo, že první cáletníci, tak se říkalo pernikářům, přišli do Čech z Norimberku už ve 13. století, pekli pečivo s medem, cukr byl totiž známý až v 19. století. (viz minulý díl Celetná ulice). Tradiční práce pernikářů je úzce spojena s cukrářstvím. Pernikáři se rozšířili po celém tehdejším českém království a nejvíce se jich usadilo na Pardubicku. Dosud proslulý perník pardubický se vyrábí stále, dnes ovšem průmyslově. V Pardubicích je i muzeum perníku, umístěné v bývalém loveckém zámečku, které se vtipně nazývá Perníková chaloupka.

Jak jedli naši předkové – 4 díl

Polévky byly v Čechách považovány za jídlo chudých. Často to bylo jediné teplé jídlo za celý den. Většinou se dalo do hrnce, co dům dal, a nechalo vařit na plotně. Častou surovinou byl oblíbený hrách, kroupy, proso, čočka, zelí, zelenina… tyto jednoduché polévky se vařily bez jíšek, občas se zahustili jen moukou. Jan Kantor v 16. století v kuchařce Kuchařství o rozličných krmích uvádí: „Polévek známo je asi tucet druhů, polévka oukropná (česnečka), lačnému hrachová, není zlá, nasytí, polévka pivní je pochopná (asi se po ní dobře myslelo), z ježdíků (rybí) polévka sváteční, polévka ořechová je čistá.“

Jak jedli naši předkové – 5 díl

Jak už jsme psali v minulém díle této série článků, polévky patřily v minulosti k hlavní stravě selského a chudého lidu. Jedna polévka, která vstoupila do dějin gastronomie, vynesla svému autorovi dokonce šlechtický titul. Benjamin Thompson (1753 -1814) byl angloamerický fyzik, který pracoval pro bavorského kurfiřta. Na jeho dvoře vymyslel hustou polévku, která měla posilnit zesláblé vojáky po boji, ale i nasytit zesláblé vězně a chudé dělníky, aby podával při práci lepší výkon…

Jak jedli naši předkové – 6 díl

V minulém článku jsme se zmínili o světlé a černé polévce, které se tradičně vařily o vesnické zabíjačce. Ovšem dříve se maso, mezi prostým lidem, konzumovalo velmi málo, většinou jen o posvíceních, kdy byla úroda pod střechou, také o Vánocích, či Masopustu a také v období domácích zabíjaček. V tomto článku se podrobněji podíváme právě na staročeskou zabíjačku. Šlo o domácí porážku prasat, která se na vesnicích chovaly. Tato tradice přetrvává dodnes, ovšem pomalu mizí.

Jak jedli naši předkové – 7 díl

Maso je odpradávna důležitou složkou v jídelníčku člověka, i když ho některé moderní trendy dnes zavrhují. Asi nemusím zmiňovat, že se mezi námi již v minulém století objevili vegetariáni, vegani, také další zastánci zdravé výživy, v jejichž jídelníčcích maso chybí a je nahrazováno různými náhražkami. Chudší vrstvy ve středověku jedli maso zřídka, ale nedobrovolně, bylo totiž výsadou šlechty a měšťanů. Chudina na maso neměla. Staré zápisy píší: „kuchyně měšťanská chodila ráda po panské a v obyčejném jídle se jí vyrovnala, v mírnosti se rovněž nelišila, již sobě jedni na druhé takové obědy strojí, by měli domy uprodati a v dluzích zůstati.“ Ano, maso si dopřávali jen výše postavení.

Jak jedli naši předkové – 8 díl

Hovězí maso na rozdíl od měšťanů a šlechty se jedlo mezi prostým lidem velmi málo, kráva, kterou vlastnili, sloužila jako tažné zvíře a hlavně dávala mléko, z kterého se vyrábělo máslo, tvaroh, sýr a další produkty, které živily často početnou rodinu. Ve velkém se začal chovat skot pro maso až koncem 17. století, kdy se na statky začal dovážet skot s velkou užitkovostí z alpských oblastí z Bavorska, Švýcarska, ale i Holandska.

Jak jedli naši předkové – 9 díl

Lov patřil v minulosti k hlavním kratochvílím šlechty. Jako původní zvěř se lovil jelen, který byl označován za zvěř královskou. V dřívějších dobách jeleny směli lovit jen příslušníci šlechtického rodu. Lov jelena však nebyl jen kvůli masu, ale každý šlechtic toužil po trofejním paroží, které pak zdobilo jejich hrady a zámky. První oboru pro jeleny vybudoval Přemysl Otakar II. už v roce 1266. Později, na přelomu 19. a 20. století, byl dovezen do Čech i na Moravu asijský jelen sika, který nebyl tak mohutného vzrůstu ani neměl mohutné paroží jako jelen evropský. Šlechta také lovila srnčí, černou zvěř, jezevce, zajíce a dokonce i medvědy.

Remoska – pomocník, který nestárne

Kdopak by neznal remosku? Asi jen ti hodně, hodně, opravdu hodně mladí. Při vybavení tohoto slova si určitě představíte pečené kuře z remosky, které bylo, na rozdíl od pečeného kuřete z trouby, šťavnatější a chutnější. Na pečení, dušení, ale i smažení, ale i běžné vaření v minulosti vynikající kuchyňský pomocník. Cena remosky se v minulém století pohybovala kolem 200 Kčs (korun československých) a výše, záleželo na jejím objemu. Největší model měl 4 litry. Byl to i velmi oblíbený a vděčný svatební dar.
Přejít na stranu:

Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy

Rejstřík receptů jídel a nápojů Rejstřík článků
Ads Blocker Image Powered by Code Help Pro

Detekován AdBlock!

Ve vašem prohlížeči máte aktivní rozšíření na blokování reklam. Veškerý obsah na webu je pro naše čtenáře zdarma a provoz webu je možný pouze díky ziskům z reklam. K procházení webu je proto nutné AdBlock deaktivovat.

To provedete tak, že v pravém horním rohu vašeho prohlížeče kliknete na ikonu AdBlocku Ikona AdBlocku a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.