REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Cukr


Původně se sladilo medem. Nejdříve medem divokých, později domácích včel. Své pokrmy sladili medem i Řekové a Římané, přestože znali šťávu z cukrové třtiny, kterou dováželi – i když v malém množství – z Indie (kam se dostala z Polynézie, kde byla zřejmě používána nejdříve). Římané jí říkali saccharum a používali jí jako lék.

Používání této šťávy v Indii dokládá perský král Dáreios I., který – když roku 510 př. n. l. obsadil severozápadní část Indie – se zmiňuje o tom, že tam našel „rákos, který dává med bez včel“. Jako mnohé jiné objevy, i výroba třtinový cukr byla pečlivě střežena a utajována. Mimo jiné především proto, že tak mohl být cukr vyvážen s velkým ziskem.

Teprve velká expanze Arabů v 7. stol. n. l. vedla k prolomení tohoto tajemství. Když v roce 642 n. l. obsadili Persii, poznali tam cukrovou třtinu i výrobu cukru z ní. S postupem expanze se jeho výroba rozšířila i do ostatních okupovaných zemí, včetně severní Afriky a Španělska (i to špatné je k něčemu dobré).

Pro zbytek Evropy objevili cukr Křižáci v 11. stol. Když se vraceli domů, s nadšením vyprávěli o tomto „novém koření“. První záznam o cukru v Anglii je z roku 1099. Tehdy i v dalších stoletích však byl luxusním zbožím: např. ještě v roce 1319 se v Londýně prodávala „libra za 2 šilinky“, což v dnešních cenách odpovídá přibližně 100 $ za 1 kilogram!

Cukr můžeme provonět plátky růží, hřebíčku, zázvoru, anýzu nebo levandulí atd. pro přípravu použijeme suchou čistou sklenici a suché musí být i přísady, protože jinak by nám cukr ztvrdnul.


reklama


Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy