REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Boby


S boby se dneska setkáváme už zřídkakdy, používají se již většinou jako krmivo. Celá tisíciletí však tvořily důležitou složku lidské potravy. Ve starověkém Římě se staly symbolem smrti a nesměly proto chybět na žádné smuteční hostině. Řekové z bobů nejen vařili, ale používali je rovněž ke sčítání hlasů ve volbách. U nás se tato motýlokvětá rostlina pěstovala na jídlo ještě v minulém století zejména na Drahanské vrchovině a v některých dalších chudých oblastech. Existuje několik druhů bobů, nejznámější je patrně bob koňský, který obsahuje 25 % bílkovin a 40 % škrobu, něco málo i tuku.

Z bobů se vařily hlavně kaše, upravované převážně na slano. Jedné z nich se například říkalo masný bob.

Bob zahradní pochází ze severní Afriky a pěstovali ho už staří Egypťané a Řekové. Sušené boby mají jemnou strukturu a jí se dušené nebo jako salát.

KLADY: poskytují bílkoviny, mají vysoký obsah stravitelné vlákniny

ZÁPORY: mohou působit nadýmání, mohou reagovat s některými antidepresivy a způsobují pak vysoký krevní tlak, mohou spustit favismus, závažné dědičné onemocnění.

Boby jsou výživnou, sytou a levnou potravinou, která se díky nízkému obsahu tuku a dostatku vlákniny výborně hodí do vyváženého jídelníčku. Vyloupané boby jsou zdrojem beta-karotenu, který se v organismu přeměňuje na vitamin A, a obsahují také určité množství železa, niacinu, vitaminu C a vitaminu E. Malá (100 g) porce dodá tělu víc než čtvrtinu doporučené denní dávky fosforu, který mimo jiné přispívá k zachování zdravých kostí a zubů. Boby jsou navíc bohaté na stravitelnou vlákninu, která napomáhá snížení cholesterolu v krvi.

Stejně jako ostatní luštěniny jsou i boby zdrojem bílkovin. Pokud je kombinujeme s potravinami ze skupiny obilnin, například s těstovinami nebo rýží, získáme z nich rostlinné bílkoviny, které mohou plně nahradit bílkoviny z živočišných zdrojů, například z masa nebo vajec.

Čerstvé boby mají světle zelenou nebo smetanovou barvu a nejlepší jsou koncem jara a začátkem léta. Lusky by měly být chřupavé a jasně zelené; hnědé skvrny jsou příznakem hniloby. Nejchutnější jsou mladé lusky, které nejsou silnější než prst a na délku měří přibližně 7,5 cm. Takové plody můžeme vařit a jíst celé. Zralé boby mají lusky až 30 cm dlouhé; před vařením je musíme vyloupat.

Boby se dají jíst teplé nebo studené. Když je zbavíme tuhé vnější slupky, můžeme je rozvařit na kaši, kterou pak zahušťujeme polévky a dušená jídla. Zmrazováním výživná hodnota bobů nijak zvlášť neutrpí, ale při nakládání se obvykle ničí vitamin C. Sušené boby před vařením namočíme na sedm nebo osm hodin do vody, pak je důkladně propláchneme a asi 40 minut vaříme do měkka. Před podáváním lusky jemně zmáčkneme mezi palcem a ukazováčkem, aby semena vyklouzla z tuhé slupky. Dlouhým vařením se nestravitelné cukry obsažené v sušených bobech částečně ničí, čímž se snižuje riziko nadýmání. Tvorbě plynů ve střevech pomůže zabránit také některé koření: zázvor, fenykl, bobkový list nebo kmín.

V oblasti kolem Středozemního moře se poměrně běžně vyskytuje favismus, což je geneticky podmíněná deficience enzymů. U postižených osob se po požití vicinu, jedovaté látky obsažené v bobech, prudce vyvíjí silná anemická reakce.

Osoby, které užívají některé antidepresivum ze skupiny inhibitorů monoaminoxidázy (MAOI), by měl jejich lékař upozornit na to, že musí boby ze svého jídelníčku vynechat. Kombinace těchto léků a bobů by totiž mohla způsobit dramatický vzestup krevního tlaku, známý jako hypertenzní krize.


reklama


Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy