REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Bělolanýž obecný


Choiromyces venosus (FR.) – Plodnice jsou kulovité, nepravidelného tvaru a připomínají hlízy brambor. Mají bolavou až hnědavou barvu a jsou hladké. Dorůstají velikosti až 150 mm v průměru, většinou však jsou menší, průměru asi 40-80 mm. Jsou tuhé, tvrdé, dosti těžké a mají pevnou, za sucha někdy rozpraskanou pokožku. Dužnina je bělavá, protkaná žlutými nebo hnědými jemnými žilkami, takže na překrojené plodnici je viděl mramorování dužniny. Silně voní, u starších plodnic je to až nepříjemně pronikavý pach. Chuť je kořenná. Výtrusy jsou kulovité, velké 18-22 ^m a na povrchu mají krátké, tenké ostny. Mladé výtrusy jsou bezbarvé, straší bledě žlutavé. Výtrusný prach je žlutavý. Roste od července do září, hlavně v srpnu. Najde se v lesích všeho druhu, spíše však listnatých, a to na hlinito-písčitých a jílovitých půdách. Plodnice rostou pod zemí.

Je to jedlá houba, nedá se však chutí srovnat s pravým francouzským lanýžem (Tuber melanosporum VITT.). Lze ji použít jako kořeninovou přísadu do polévek a omáček, zejména čerstvě nalezenou; usušením ztrácí část voňavých látek. Bělolanýž se mohl prodávat na trhu. Vcelku je však málo znám a nalézá se spíše náhodně vyhrabán zvěři. Za lanýže nebo bělolanýže se někdy omylem pokládají pestřce.


reklama


Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy