REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Beefeater Gin


Anglický čirý destilát s výraznou jalovcovou chutí, který je jediným ginem vyráběným přímo v Londýně. Beefeater Gin recept z roku 1820 dodnes zůstává přísně střeženým rodinným tajemstvím. Dnes světově proslulý gin vymyslel stejně jako recept na becherovku lékárník James Burrough. Gin se vyrábí z alkoholu, získaného z vybrané kukuřice, sklízené na vrcholu zralosti a pečlivě smíchané s vybranými druhy ječmene. V každém ginu jsou používány jalovec, koriandr a kořen angeliky. Přidává se i sluncem vysušená kůra z pomerančů a citrusů z jižního Španělska a další přísady podle Burroughova receptu. Ten zná i mistr spiritér Brian Martin, který patří do zdejšího týmu už více než 40 let. Používá se jako základ pro míchání long drinků a koktejlů.Gin je s evropskou historií spjat již po staletí. Za otce jalovcové medicíny, předchůdkyně dnešního ginu, je považován Dr. Sylvius, lékař žijící v 17. století v Holandsku. Svému pacientovi, trpícímu depresemi a nechutenstvím, naordinoval jednoho dne extrakt lihu a jalovce.

Přesná receptura se sice nedochovala, ale je jisté, že toho dne spatřil světlo světa první gin. Univerzální léčebné účinky jalovce byly v té době všeobecně známé a hojně využívané. Spojení s destilátem mu však otevřelo dveře do hospod a náleven, kde se tento životabudič stal velmi populárním. Výrobní technologie ginu se ustálila v roce 1622, kdy v Amsterodamu vyšla příručka Aqua Juniperi, česky „jalovcová voda“.

Do Británie se gin dostal díky Vilému III., který vládl v Nizozemí a od roku 1869 si k vladaření přibral ještě spoluvládu nad Velkou Británií. Už ve vlasti si gin velice oblíbil a ani v Británii bez něj nechtěl být. Rychle zařídil jeho výrobu v Londýně a různými nařízeními omezil dovoz alkoholu ze zahraničí, zejména pak z Francie. Začala éra výroby ve velkém.

A když ve velkém, tak ve velkém. Obliba ginu rostla stále vyšším tempem, a s ní byly zřizovány další a další palírny pro výrobu jalovcového nektaru. Aby bylo možné regulovat produkci a spotřebu ginu, zavedla vláda licenční poplatky za výrobu, kterýžto počin vedl k nebývalému konkurenčnímu boji mezi výrobci. Gin se však v 18. století stal i vážným společenským problémem, neboť popíjení levného nápoje se stalo oblíbenou zábavou velké části populace a alkohol, to je metla, přátelé. Obliba ginu se v Anglii rozrostla do nevídaných měřítek a v roce 1750 se jenom v Londýně vydestilovalo jedenáct miliónů litrů ginu. Na jednoho konzumenta tak připadlo neuvěřitelných 60 litrů! V průběhu následujících dvou století klesal počet destilérií. Skutečný tradiční londýnský gin dnes představuje pouze jedna jediná značka – Beefeater. V dnešní době se spotřeba ginu ustálila, zejména díky vysokému daňovému zatížení alkoholických nápojů nejen v Británii, ale i ve většině evropských zemí. Gin se pomalu stal nápojem vybranějším a dnes se už jeho střídmá konzumace, nejmoderněji v koktejlu, dá označit za ušlechtilou neřest.


reklama


Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy