Vhodné potraviny aplikované při dietách. Druhy, jejich vlastnosti a použití.

Artyčoky

Je to vytrvalá rostlina s přímou, až 180 cm vysokou lodyhou. Artyčok je rostlina teplomilná, původem ze Středomoří. Artyčoky prospívají játrům a výtažky z této zeleniny jsou důležitou součástí hořkých alkoholických nápojů, které mají povzbudit chuť k jídlu anebo uklidnit rozbouřená játra. Povzbuzují tvorbu a vypuzování žluče. Příznivě ovlivňuje akutní a chronické záněty žlučových cest. Upravují trávicí potíže, osvědčuje se též při arterioskleróze a obsahové látky zvyšují antitoxický účinek jater.

Artyčoky musí být naprosto čerstvé, nikdy ne zvadlé. Čerstvé, křehké se konzumují i za syrova, dokud mají pikantní chuť nebo se pokapou olejem a citronem a posypou strouhaným sýrem. Jako zelenina se artyčok podával už ve starém Římě. Dužnaté a chutné květní úbory jsou velice oblíbené ve francouzské a italské kuchyni. Pokud nemáme k dispozici artyčoky čerstvé, můžeme použít konzervované.

Avokádo

Obsahuje vysoký obsah tuku. Je to dokonalá potravina pro dietu, neboť dodává trochu bílkovin a škrobu a čistý olej. Roste v tropických oblastech Amneriky, na Guinei a jinde. Rozeznáváme mexický, guatemalský a západoindický typ avokáda. Plod se rozřízne k pecce a pojídá se lžičkou. Je bohatý na draslík, vitamin A, vitaminy skupiny B, obsahuje i vitaminy C a E.

Zvláštností tohoto ovoce je, že se dá jíst buď s mlékem, cukrem, pokapaný citronovou šťávou, dá se z něho připravit zvláštní salátová majonéza ( dresink), mexický salát Guacamolé, ale často se na stole objevuje s rajčaty, cibulí, pepřem, solí, ale i hořčicí. Tuky obsažené v avokádu jsou velmi lehce stravitelné. Patří mezi velmi hodnotné ovoce.

Banány

Banány jsou starší potravinou lidí než biblická mana a pochutnávali si na nich již předhistoričtí předkové moderního člověka. Jejich pravlastí byly horké a vlhké končiny Asie. U nás se první banány objevily na trhu v Praze v roce 1924. Již v roce 650 před naším letopočtem je zaznamenáno, že si egyptský faraón poručil na tabuli jako dezert banány. Jeden banánovník dává úrodu 150 až 300 plodů jednou za rok. Banány mají 20 % výborně stravitelných cukrů, obsahují vitamin C, dále draslík, který je životně důležitý pro funkci tělesných buněk, a téměř žádný chlór, takže jej lze úspěšně využít i v dietách. Banán opustí náš žaludek za necelou hodinu, zatímco třeba pomeranč, jahody a jablko zpracovává žaludek 2 a půl hodiny a vepřovou pečeni 5 hodin. Obsah vlákniny je totiž v banánu o polovinu nižší než v jablkách.

Banány jsou vhodné konzumovat čerstvé, do ovocných nebo zeleninových salátů nebo do různých nápojů s tvarohem. Lahůdkou jsou opečené banány. Podávají se k pečenému nebo smaženému masu.

Zralé banány prospívají životnímu traktu, protože jej uklidňují a pomáhají normalizovat jeho funkce. Lze si na nich pochutnat ke konzumaci škrobového jídla.

Brambory

Patří mezi nejchutnější a nejvšestrannější zeleniny vůbec. Obsahují vitamin C. vařené anebo pečené jsou zdrojem vlákniny, B komplexu, užitečných minerálů a jsou důležitým prostředkem proti kurdějím. Při dietě se jedí samostatně, protože jako příloha postačí listová zelenina a malý salát. Pečené brambory jsou známé jako jedno z nejjednodušších, ale zároveň nejsytějších jídel, jaká známe.

Brokolice

Pěstuje se ve dvou druzích. Výhonková, která má delší stonky a druhý druh, připomínající malé květáčky. Patří do čeledi brukvovitých rostlin. Brokolice je zvláště oblíbena v Itálii. obsahuje vitamin C, provitamin A, vitamin E, menší množství vitaminu B, kyselinu listovou. Má mnoho minerálních látek, hlavně draslík, vápník, fosfor a síru.

V dietě se používá vařená bez jakékoliv přílohy. Syrovou brokolici čerstvou a svěží jíme s různými pomazánkami.

K dalším brukvovitým rostlinám patří zelí, květák, kadeřávek, ředkvičky, křen, tuřín, a růžičková kapusta. Této čeledi brukvovitých byly vědecky prokázány protirakovinné účinky.

Celer bulvový ( též zvaný miřík)

Je u nás běžně používaný kořen celeru. Tato aromatická zelenina se přidává nejen do polévek, do základů omáček, pod maso, dá se připravovat i samostatně, jako příloha i salát.

Celer obsahuje vitaminy skupiny B, méně vitaminu C, mnoho vápníku a vykazuje přebytek zásaditých solí. celerová nať má vysoký obsah vitaminu C. Předností celeru je, že ho lze skladovat a tudíž i uchovat po celý rok. Je chutný a aromatický, výborně chutná i vařený, čímž se zvýší jeho chuť.

Celer řapíkový

Je ve světě velice oblíbený. U nás se prodává většinou dovezený. Pomáhá uklidňovat nervy. Je velice chutný za sirova, když je čerstvý a chřupavý. Můžeme jej připravit i jako salát k sýru nebo v míchaném zeleninovém salátu. Odřezky použijeme na vynikající vývar.

Cibule

Je u nás nejrozšířenější zeleninou, která slouží k zlepšování chuti masitých a jiných pokrmů. Patří do stejné botanické skupiny jako česnek. Je silně aromatická a proto se jí a jejích listů používá ke kořenění studených a teplých omáček, pomazánek, nádivek a dalších jídel. Z rané sklizně přichází cibule zelenačka se svěží, zelenou natí a spodní bílou lodyhou. Cibule se řídí odrůdou a někdy bývá na trhu i cibule červeně zbarvená. Zvláštním druhem cibule je tzv. perlovka, která vytváří podzemní drobné cibulky, další vzácností je šalotka, která vytváří složenou volnou cibuli s drobnými vejčitými cibulkami.

Cibule, stejně jako česnek, má skvělou pověst všeléku, byla podrobena intenzivnímu lékařskému výzkumu, který tuto pověst potvrdil a chrání nás před nachlazením, obsahuje dostatek uhlohydrátů a čerstvá raná cibule je bohatá i na vitaminy a nerostné látky, zvláště vápník. V syrovém stavu ji přidáváme do zeleninových, bramborových a masitých salátů, pomazánek, studených majonézových omáček, marinád, ale i vařenému, pečenému a opékanému masu, ale i ke kuřeti a králíkovi na cibuli. Výborná je i krémová cibulo-česneková polévka, která nás chrání před rýmou nebo depresí.

Cibule se však dá připravovat i jako samostatná zelenina a to zvláště v době, kdy je ostatní zeleniny méně nebo je drahá. V zimě z ní můžeme připravit cibulovou polévku, omáčku, smaženou cibuli nebo dušenou, cibulové zelí, zapékat se sýrem a také plnit. Výborný je cibulový salát s marinádou.

Citróny

Již od pradávna se citron považuje za ovoce občerstvující, kořenící a léčivé. Citroníky kvetou a jsou česány po celý rok. Dávají plody třikrát do roka. Citrony mají mnoho využití, jako zálivka na saláty na zdůraznění chuti jiného ovoce, osvěžující koření do slaných a sladkých omáček, polévek, krémů a nádivek. Používá se i citronová kůra, která je výborným kořením do masitých, zeleninových a moučných jídel. Jemně nastrouhaná, prosypaná solí nebo cukrem vydrží ve skleničce delší dobu. Používá se i na jídla z ryb a smažená masa, řízky apod. Citrony se osvědčily jako lék na kurděje dávno před tím, než byl objeven vitamin C. Citron je vynikajícím dodavatelem vitaminu C, je ho v něm dvakrát více, než v pomerančích. V kůře citronu je vitaminu C třikrát více než v dužnině, je v něm také bioflovanoid a vitaminy skupiny B.

Citron se považuje za vysoce kyselé ovoce a každý se domnívá, že to, co je na citronu kyselé, je vitamin. Ve skutečnosti je však kyselost citronu dána téměř výhradně kyselinou citronovou, jíž je v něm 5,5 až 10 procent. Proto jej nesmějí jíst revmatici. Citronová šťáva však působí ochranně na sliznici, která pokrývá zažívací ústrojí.

Pro vysokou vitaminovou hodnotu se citronu používá v léčbě kurdějí, při infekčních chorobách, orgánových krvácení, zánětech ledvin a zánětech dásní. Významný je také antirachitický účinek. Citron je nejstarší z citrusového ovoce, jež zahrnuje l0 význačných druhů: pomeranč, hořký pomeranč, bergamot, mandarinky, limety, limetky, grapefruity, pomelo, citron, cedrát. Ještě se sem počítají z příbuzného rostlinného rodu kumquaty a trifoliát, které dávají ovoce se stejnými vlastnostmi. Původně byl citron pěstován v jižní Indii a Číně.

Čekanka

Je společně se štěrbákem (endivií) zimní salátovou zeleninou. Je na trhu v zimních a předjarních měsících, kdy je o jiný salát nouze. Na salát se používá vybělených listových puků, které poskytují zeleninu příjemně nahořklé chuti.

Jejich společným předkem je planá čekanka (cikorka). Vedle menšího množství vitaminů obsahuje čekanka zvláštní látku inulin a hodí se proto k podávání i diabetikům. Z čekanky se připravuje salát stejným způsobem jako hlávkový. Máčet čekanku ve vodě nesmíme, protože máčením ještě více hořkne. Při úpravě musíme dbát na to, aby puky byly zdravé, čerstvé, čisté a nepoškozené. Na salát je krájíme napříč, na tenčí proužky a hned ji spojujeme se zálivkou nebo majonezou.

Chceme-li aby nám čekanka udržela při dušení pěknou barvu, přidáme kolečko citronu. Při přípravě salátů ji můžeme kombinovat s jiným ovocem, např. s pomerančem, avokádem a zvýraznit citronovým dresinkem.

Černý rybíz

Černý rybíz je bohatý na vitamin C, B, P, antipneumonický vitamin a karoten. Šťávy a mošty z černého rybízu jsou v mnohých zemích vyhledávány v době chřipkových epidemií.

U nás bylo využití černého rybízu známo již od l5.století. Výbornou pochotkou je černý rybíz s jiným ovocem, např. s malinami, jahodami a borůvkami. Zpracovává se na šťávy, tekuté ovoce, sirupy, džemy, do ovocných konzerv a k barvení révových vín. Nejlépe chutná syrový, utržený rovnou z keře.

Červená řepa

Je u nás známá jako zelenina na chutný salát, připravuje se s octem, křenem a fenyklem. Připravuje se i teplá, dušená na slanině nebo se z ní připravuje polévka. Pěstuje se v mnoha tvarech a odrůdách. Čerstvá syrová šťáva má blahodárné účinky na trávicí ústrojí, na činnost jater, čistí krev, pro zvýšení odolnosti. Obsahuje provitamin A, vitamin C, z minerálních látek sodík, vápník a fosfor. Její výhodou je, že je na trhu prakticky po celý rok. Spojením s křenem nebo s různou marinádou je vhodným doplňkem různě upravených mas. Na strouhanou červenou řepu můžeme přidat nastrouhaný tvaroh nebo ji nakrájet na plátky, osolit, pokapat citronem a pokropit máslem. Posypeme sekanou petrželkou a dáme kopeček šlehačky. Můžeme ji rovněž vařit a péci v troubě.

Česnek

Česnek pochází zcela věrohodně ze Střední Asie, odkud se již v pradávných dobách dostal do Středomoří a na Dálný východ. Nyní se pěstuje prakticky na celém světě a patří mezi nejdůležitější zeleniny, pochutiny, koření a léčivky vůbec. Pěstoval se ve starověké Mezopotámii a v povodí řeky Nilu. Žádná jiná rostlina nebyla tak vysoko ceněna jako právě česnek. Byl doporučován jako zaručený prostředek proti moru a na povzbuzení bojovnosti, na srdeční problémy, předčasné stárnutí a na většinu infekčních nemocí. Pravidelná konzumace česneku zlepšuje zdravotní stav člověka. Snižuje krevní tlak a hladinu krevního cukru, proto je vhodný pro diabetiky, povzbuzuje vylučování žluče. Obsahuje vitamin C, B l, B 2, A, PP a biotin. Z nerostných solí se v česneku nachází draslík, fosfor, jód, síra, sodík, vápník a železo. Obsahuje rovněž léčivý fytoncid allicin.

Pythagoras prohlásil česnek za krále zeleniny a francouzský spisovatel Bernard de Saint -Pierre se o česneku vyjádřil takto :“ Česnek, jehož vůně je tak neoblíbená u našich něžných přítelkyň, je nejúčinnějším prostředkem proti všem chmurám a nervovým potížím, jichž jsou naše přítelkyně příčinou.“ Proto nedejme na vůni, ale hleďme na svoje zdraví.

Česnek je vhodný do polévek, nádivek, ragú, dušené zeleniny, k rybám a masitým pokrmům, do čínských a indických příprav kuřete, do speciálních past na kuře. Syrový česnek se přidává i do zeleninových salátů. Je součástí kořenících směsí. Někdy se stroužky nakládají do octa jako příloha k rožněným masům. Starý letopisec Herodot zaznamenal, že při stavbě Cheopsovy pyramidy jedli dělníci česnek, cibuli a ředkev. Česnekem se může potřít i salátová mísa při přípravě česnekového salátu v kombinaci s jinou zeleninou, sypou se s ním i různě upravené vařené nebo pečené brambory, přidává se do majonéz i dresinků, na topinky i na obyčejný chléb.

Čočka

Je jako všechny luštěniny bohatá na minerály a stopové prvky, jakož i na vitaminy skupiny B. Je hůře stravitelná než ostatní potraviny, neboť obsahuje přes 23 % bílkovin a přes 5O % škrobů. Z těchto důvodů by se měla konzumovat jen příležitostně a ne příliš často. Proto je považována za neutrální potravinu.

Datle

Datlová palma je královna pouštních oáz. Datle stejně jako fíky jsou energeticky výživnou potravinou. Datle slouží jako celodenní potrava beduinům v poušti. V dietě jsou datle a fíky povoleny jako ovoce ke škrobovým jídlům, místo něčeho sladkého.

Nejstarší doklady o pěstování datlovníku pocházejí z Mezopotámie 4OOO let před naším letopočtem. Úspěšnými pěstiteli datlové palmy byli Egypťané, Asyřané, Babyloňané i Řekové. Nejvíce si jí však ctí Arabové, kteří ji opěvují v lidových písních. Z jednoho stromu bývá 8O až lOO kilogramu čerstvých datlí. Datle se mají před konzumací vypeckovat. Nejlepší datle jsou z Tuniska, Iránu a Izraele.

Datle se používají jako dezertní ovoce místo tabulky čokolády, dají se použít do ovocných salátů, pomazánek, do těst. Místo vyjmuté pecky dáme oloupanou mandli nebo kousek mandlového těsta.

Dýňová semena

Dýňová semena patří k bílkovinným jídlům díky vysokému obsahu proteinů. Je v nich obsažen karotén, aneurin, laktoflavin, vitamin C. Jsou i bohatým zdrojem zinku, železa, vápníku a některých vitaminů skupiny B. V oblastech Středozemního moře, kde jsou dýňová semínka oblíbena zvláště u dětí, je louskají jako ořechy.

Fazolové lusky

Nedozrálé lusky fazolu obecného jsou oblíbenou letní zeleninou. Jsou barvy zelené nebo žluté. Fazolové lusky jsou oblíbeny pro svoji chuť a všestranné použití. Musí být však mladé, s málo vyvinutými semeny a pak jsou křehké, masité a nedřevnaté. Fazolové lusky musíme vždy vařit v dostatečném množství mody, aby neztratily barvu. Nejchutnější jsou vařené polité máslem a sypané strouhanou houskou, nebo sýrem nebo s trochou oleje. Vařené lusky poléváme teplými nebo studenými omáčkami, dusíme je s masem nebo bez něho a různě kořeníme koprem, pepřem, česnekem, citronem, zelenou petrželovou natí, můžeme ji konzumovat i syrové vyloupané. Obsahují vápník, železo, draslík, hořčík, vitaminy skupiny B l, B 2, PP a provitamin A.

Grapefruit

Patří mezi nejmladší citrusové ovoce. Neví se přesně, jak byl původně vypěstován. Je stejně jako ostatní citrusové plody bohatý na vitamin C, a vlákninu pektin, dobrým zdrojem vitaminů B l, B 2, vápníku, fosforu a železa. Hořkost způsobuje flavonoid naringin a hesperidin (vitamin P). Obsahuje i bioflavonoidy, které se nejvíce nacházejí v bílé kůžičce kolem plodu. Grapefruit se nemá nikdy loupat. Správně se podává rozříznut na dvě poloviny a dužnina se ponechává jako přirozená miska. Při hyperaciditě a žaludečních katarech grapefruitovou šťávu nepodáváme.

Hovězí a jehněčí maso (z biologicky pěstovaných zvířat)

Takto vypěstované maso je mnohem kvalitnější než z průmyslového odchovu, obsahuje až 3O % tuku a neobsahuje chemikálie a škodlivé pesticidy, se kterými zvířata přišla během výkrmu do styku a různé hormony, na dosažení váhy a růstových hormonů. Toto maso je stále více žádáno nejen v západním světě, v Argentině, v Austrálii, ale i v poslední době i u nás. Obsahuje vitaminy skupiny B, železo a zinek. Při této dietě by se hovězí a jehněčí maso nemělo jíst často, ale nejvíce jednou až dvakrát týdně.

Hrášek

Nezralá semena hrachu poskytují cennou zeleninu, která je prakticky oblíbena na celém světě. Hrášek se prodává sterilovaný nebo mražený. Za syrova se přidává do různých zeleninových salátů, do polévek, dušených zelenin a pomazánek. Přidává se i k pečenému masu, rybám a kuřatům, dává se i do rizota z různě upravených mas, připravují se i samostatná jídla. Obsahuje mnoho ochranných látek, zejména vitaminy skupiny A, B a C. Z nerostných látek zvláště mnoho draslíku, hořčíku, vápníku a vzácné mědi. Když byl v l7.století poprvé přivezen do Británie, považoval se za velkou lahůdku. Čerstvý obsahuje více vitaminů než mražený. Předností hrášku je jeho lehká stravitelnost. Proto se může podávat syrový a jen výjímečně tepelně upravený. Při úpravě dbáme na to, aby byl hrášek mladý, šťavnatý a křehký. Nesmí být ovadlý, neboť to je známkou dlouhého skladování a tím i ztrácení vzhledu a chuti.

Hroznové víno

Ušlechtilá réva, vypěstovaná z divoké pralesní liany, provází člověka jako kulturní rostlina již 5 OOO let. Patří mezi bobulové ovoce. Hodnota hroznového vína není ve vitaminech, i když jsou tu přítomny vitaminy C, A, B l, B 2, ale především v cukrech, hlavně dextroza a levuloza, v obsahu kyseliny vinné a jablečné, lecitinu a kvercetinu. Hroznové víno je výživné, posilující, pročišťující a regenerující potrava, přispívá ke snížení křehkosti stěn cév, k tvorbě krvinek a posiluje náš organizmus v době rekonvalescence, dále je výborný pro ty osoby, které trpí stresem, různými depresemi a chronickou únavou.

Hroznů používáme nejčastěji ze syrova hlavně před jídlem stejně jako meloun, protože v žaludku rychle zkvasí. Používá se i na pěny, krémy a šlehačkové zákusky. Přidává se i do ovocných a zeleninových salátů, přípravuje se z nich kompot i výborný mošt.

Hrušky

Jsou po jablkách u nás naším nejdůležitějším ovocem. I v této dietě jsou velice důležité. V Malé Asii bylo pěstování hrušek rozšířeno již ve starověku. Musí být dostatečně zralé a sladké a mohou se konzumovat se škrobovými jídly, protože mají nízkou kyselost a vysoký obsah cukru. Sladká chutˇ hrušek není jen v obsahu cukru, v tomto smyslu nejsou hrušky sladší než jablka. Obsahují však jen nepatrně kyselin, takže sladkost spíše vyniká. Obsahují třikrát více vlákniny než jablka. Mají vysoký obsah vitaminu B 2, laktoflavinu. Důležitá je i převaha zásadotvorných látek v minerálních solích. Jsou důležitým dietním prostředkem k odbourávání přebytečného tělesného tuku. Hrušky mají daleko méně pektinu než jablka.

Nezralé hrušky můžeme použít jako pudink k bílkovinnému jídlu. Podusíme je na červeném víně se skořicí, hřebíčkem a muškátovým oříškem. Podáváme je jako výborné dezertní ovoce. V létě připravujeme i polévku z hrušek, přidáváme je do míchaných salátů i kompotů. Aby nám při kuchyňském zpracování nezhnědly, pokapeme je citronovou šťávou.

Chřest

Tato lahůdková zelenina se lidově nazývá i špargl. Konzumují se tak zvané pazochy, které jsou nejchutnější částí zeleniny. obsahují vitamin C, kyselinotvorné látky, proto není dobré ho konzumovat při některých chorobách zažívacího ústrojí. Prospívá játrům a ledvinám a jeho složka asparagin má stimulační účinky. Nejlépe se chřest vaří, když svážeme stejně silné kusy k sobě nití do svazečku. Podává se nejčastěji vařený, politý máslem nebo strouhanou houskou. Jindy se připravuje dušený, zapékaný, zadělávaný nebo i jako salát. Výborná je i chřestová polévka.

Jablka

Jablka obsahují vitaminy PP, něco B 1, B 2, P, H, stopy karoténu, jablečný pektin, kyselinu pantotenovou a listovou, jablečnou a vinnou. Obsahuje 20 různých minerálních látek se stopovými prvky. Jablka pomáhají zajišťovat správnou činnost střev, udržuje hladinu cholesterolu, neutralizuje kyselé vedlejší produkty trávení. předpokládá se i přítomnost léčivých látek antibiotických.

Staré listiny hovoří o rozsáhlých ovocných jablečných sadech již v 11.století. Jablko je dnes naším nejrozšířenějším a nejdůležitějším ovocem. Ve světě existuje více než 20 000 odrůd jablek.

Jablko je nejen výborným dezertem, rychlý jablečný kompot nebo jablečné pyré je oblíbenou pochoutkou i v dietní kuchyni. Jablka se přidávají i do ovocných a zeleninových salátů, k pečenému kuřeti, ke kachně, k huse, ke krůtě, ale i k vepřovému masu. Jablka se pečou nebo dusí a plní různými druhy jiného ovoce, ostružinami, jahodami, mandlemi, hrozinkami nebo se podávají s kopečkem šlehačky. Ochucují se skořicí a muškátovým oříškem. Připravují se z nich koktejly nebo se mixují s citronovou nebo pomerančovou šťávou. Z jablečné šťávy se připravují lahodné mošty a šťávy, připravuje se z nich i jablečná polévka, marmeláda, pasta nebo povidla. Vhodné je používat jablka i se slupkou, kde není nutné jablka oloupat. Ze slupek se připravuje čaj, který je v zimě oblíbeným teplým nápojem.

Jáhly (proso)

Jsou bohaté na křemík, který je důležitý pro růst vlasů, pleť, pro zdravé nehty a zuby. Nedostatek tohoto minerálu může způsobit ochablost tkání. Jáhly jsou vhodné zejména pro nemocné lidi, protože jsou velmi lehce stravitelné. Z jáhel připravujeme jáhlovou kaši, jáhelník, jáhlové krokety a další jídla.

Jahody

Pěstování jahod má u nás už svou tradici. Jahody jsou prvním raným ovocem bohatým na vitaminy. Obsahují ze všeho drobného ovoce nejvíce stravitelných cukrů, mají hodně vápníku, fosforu a železa. Jsou bohaté na vitamin C, A a K, B, kyselinulistovou, salicylovou a benzoovou.

Díky vysokému obsahu železa jsou léčebným prostředkem proti chudokrevnosti a chronické únavě, pročišťuje a regeneruje střevní flóru. Mají se jíst před jídlem, podobně jako ostatní měkké ovoce, neboť v žaludku velmi rychle kvasí. Poprvé se jahody objevili v Anglii a ve Francii v roce 1624 v Robinových zahradách.

Ječmen (kroupy)

Je stejně jako ostatní obiloviny bohatý na minerální látky, zvláště vápník, draslík a vitaminy skupiny B. Ječmen snižuje hladinu cholesterolu, je vhodný pro lidi, kteří trpí depresí a chronickou únavou. Má uklidňující a tišící účinky. Je proto potřeba, aby se objevoval co nejvíce na jídelním lístku v našich domácnostech. Kroupy jsou velice výživné a jsou i chutné. Připravují se jako samostatný pokrm nebo se přidávají do jelit, připravuje se z nich polévka, mohou se přidávat i do polévky ze zeleniny.

Jogut

Mléčné kyseliny v jogurtu působí na naše zažívání několika způsoby. Obsahují vitaminy skupiny B a to biotin, kyselinu listovou a vitamin B 12 kobalamin. Zvyšují příjem vápníku a hořčíku a jejich přítomnost kontroluje přemnožení patogenních bakterií.

Hořčík (magnezium) je prvek, který má název podle města v Řecku. Podněcuje látkovou výměnu, je důležitý pro dobrou funkci buněk a při syntéze bílkovin. Podílí se i na hormonální sekreci. Má význam při přenášení nervových vzruchů, uklidňuje při nervových podrážděních, má význam také v protialergické obraně organismu. Jestliže ho není dostatek v organismu, mohou se objevit svalové křeče. Objevují se často i přecitlivělosti na změnu počasí, nervozita, úzkost a nespavost. Hořčík chybí obykle při nepromyšlených odtučňovacích „ dietách „. Získáme ho z obilí a celozrnných produktů, ze zeleniny, ze sojových bobů, z ořechů, z kakaa, z přírodní rýže a hrozinek.

Bílý jogurt mohou konzumovat i lidé, kteří nemají v oblibě mléko. pije se prakticky po celém světě, přidává se do salátů, do polévek, je součástí různých zeleninových salátů. Nahrazuje se s ním smetana a šlehačka, je mnohem méně kalorický.

Kiwi (aktidinie čínská)

Z jednoho keře kiwi se sklidí až 30 kilogramů tohoto ovoce. První plody dává po dvou letech a tohoto čísla dosahuje v 10 letech. Má vynikající chuť, obsahuje velké množství vitaminu A, C, D, minerální soli a železo. Má dvojnásobné množství vitaminu C proti jablkům a vitaminu E jako avokádo. Je bohaté na draslík a sodík. Ve velkém se kiwi pěstuje na Novém Zélandu, Spojených státech amerických, jižní Francii, Švýcarsku, Itálii a Španělsku.

Plody se konzumují především čerstvé, připravují se z nich kompoty, saláty a džusy, které si uchovávají sou charakteristickou zelenou barvu, vůni a chuť čerstvého ovoce. Kiwi můžeme také uchovat v lednici a loupat ho těsně před použitím.

Králík

V králičím mase jsou plnohodnotné živočišné bílkoviny. Má jich přes 21 procent. Obsah tuku je v králičím mase velice proměnlivý a je závislý na druhu krmení. Má stejně vitaminu B jako hovězí maso. Vitaminu B 2 je v králičím mase méně než v hovězím. Obsahuje více vitaminu PP neboli niacinu, ale i obsah nerostných látek je dobrý.

Králičí maso má velký význam v dietním stravování, neboť se hodí do mnoha diet. Nejlépe se uplatňuje vařené králičí maso. Má svoje místo ve správné výživě a řadíme jej mezi důležité potraviny, jejich spotřeba by se měla stále zvyšovat. Králík je čas od času příjemnou změnou v našem jídelníčku. Podobné dietní vlastnosti má i maso z nutrie.

Krůta (krocan)

Krůta byla kdysi slavnostním jídlem a dneska je na trhu po celý rok a tak se objevuje častěji na našem stole. Připravuje se na mnoho způsobů, nejen pečená, smažená, dušená, s různými zeleninovými a ovocnými saláty, jako minutkové maso, může se připravovat stejně jako kuře, vykostěná i krůtí a krocaní prsíčka, nakrájená na nudličky, plátky, rolády.

Krůtí maso má přes 23 procent bílkovin. Vyšší obsah bílkovin u potravin považujeme na nespornou výhodu. Má také velmi nízký obsah tuku.

Kuře (z přirozeného chovu)

Je poměrně bohaté na bílkoviny. Obsahuje i vitaminy skupiny B, thianin neboli vitamin B 1, riboflavin neboli vitamin B 2, pyrodoxin neboli vitamin B 6, niacin neboli vitamin PP. Za zmínku stojí i obsah železa a fosforu. Kuřecí maso neobsahuje žádný vitamin C a proto je vhodné pokrmy doplňovat zeleninovými saláty.

Velmi rychle se upravuje a nevyžaduje zvláštní úpravy. Je vhodné a oblíbené nejen u dětí, ale i u dospělých a je proto právem pokládáno za dietní maso. Kuře není tak tučné jako hovězí maso - obsahuje 3 procenta tuku a hovězí maso asi 22 procent, vepřové maso 27 procent. Většina tuku se ukládá v kůži, zatímco v mase je ho méně. Je proto dobré, při některých úpravách kuřete kůži z něho stáhnout a nepoužívat. Kuřata z velkochovů nechutnají tak dobře jako kuřata z přirozeného chovu, neboť chuť je závislá na způsobu krmení a jejich chovu.

Maliny

Maliny jsou prastarým sbíraným ovocem. Svědčí o tom nálezy z doby kamenné a bronzové. Pěstovány byly však teprve ve středověku v klášterech. Z vitaminů mají maliny značný obsah vitaminu C, A, obsahují i vápník, draslík, měď, žlezo, hořčík, ale také kyselinu šťavelovou, mravenčí a salicylovou.

Maliny jsou lehce projímavé, především však jsou osvěžující a mají značný přebytek zásadotvorných látek, jsou důležité pro rekonvalescenty a pro osoby trpící srdeční chorobou, chronickou únavou nebo depresí. Léčí nemocné dásně a zkažený žaludek.

Nejoblíbenějším z malin je sirup. V čerstvém stavu se používají ve směsi s jiným ovocem, zejména rybízem, třešněmi, višněmi nebo jahodami, dají se s nimi upravovat do ovocných salátů. Jsou ozdobou pohárů, dortů a cukrovinek. Připravuje se z nich protlak a přidávají se do sněhu nebo krémů. Čerstvá malinová vychlazená šťáva je výborným nápojem. Můžeme z nich připravovat i polévku nebo omáčku.

Mandle

Mandle jsou vysoce žádanou potravinou a velmi cenným ovocem, které bychom si měli dopřát co nejčastěji. Obsahují bílkoviny, glycidy, mastné kyseliny, mají vysoký obsah vápníku, obsahují zinek, draslík, hořčík a železo.

Mandlové mléko má výborný účinek jako nápoj u horeček, protože jednak rychleji opouští žaludek než pravé mléko, jednak je bohaté na cenné bílkovinné a tukové látky. Je doporučováno též těhotným ženám a malým dětem. V bílkovinných jídlech mohou mandle nahrazovat škrobové zásmažky do masových šťáv nebo omáček. Pochoutkou jsou mandle pražené v cukru nebo v soli. Mandle se používají čerstvé nebo pražené, používá se jich při výrobě cukrovinek, čokolády, pečiva, moučníků a jiných výrobků. Oleje z mandlí se používá v lékařství, mandlových otrub se užívá zevně na pleť, jíž dodávají příjemné jemnosti.

Melouny

U nás se řadí spíše do zeleniny. Využívá se jichi jako ovoce. Jsou dva druhy melounů: meloun vodní a meloun pravý. Každý z nich je plodem zcela odlišné rostliny.

Vodní melouny pocházejí z Afriky a jejich pěstování v Evropě je od 16. století. U nás se začaly pěstovat až po první světové válce. Velké množství melounů se k nám stále dováží, zejména ze Slovenska, Rumunska a Bulharska.

Meloun pravý má dnes na světě přes 200 odrůd. Pravý meloun je výživnější než meloun vodní. Melouny jsou za horkého letního počasí lahodnou pochoutkou a jsou vyhledávány zvláště dětmi.

Při krájení je nutno meloun před krájením důkladně omýt pod tekoucí vodou. Krájení neumytých melounů může způsobit zažívací problémy. Je oblíbeným dezertem a podává se buď samostatně nebo s cukrem, zakapaným citronem, likérem nebo pálenkou. Řezy z melounů jsou ozdobou ovocných salátů i různě upravených slavnostních stolů a výborně se hodí i do ovocných bowlí.

Meruňky

Jsou bohaté na provitamin A, obsahují dosti vitaminu C, draslík, vápník, železo a fosfor. Meruňky se dobře uplatňují v dietách při poruchách krevního oběhu, při ledvinových a jaterních potížích, kdy se nejlépe uplatňují meruňky sušené. Pro vysoký přebytek zásaditých solí se mohou konzumovat i při revmatismu a ischiasu.

Syrové meruňky podáváme jako výborné ovoce, jsou součástí ovocných salátů i kompotů, výborná je i polévka, koláče, kotejly, připravují se z nich i meruňkové knedlíky a to i z zmražených meruněk.

Mrkev (karotka)

Mrkev má vysoký obsah provitaminu A. Jedna zkonzumovaná mrkev stačí krýt spotřebu na celý den. Obsahuje i vitaminy B 1, B 2 a PP, z nerostných solí železo, fosfor a důležitý vápník.

Konzumace mrkve zvyšuje počet červených krvinek, je povolena ve většině diet, má ochranné účinky proti ultrafialovým paprskům. Její velkou výhodou je její lehká stravitelnost. Výborně se dá konzumovat za syrová, pouze oškrabaná nebo jen omytá pod tekoucí vodou, kdy zlepšuje zdravotní stav a zažívání, užívá se syrová i ve formě zeleninových a ovocných salátů, pomazánek, jako přídavek do omáček, polévek, může se připravovat i s hráškem i s jinou zeleninou a citronovou šťávou, ale i s rajčatovým protlakem. Mrkev krájíme a strouháme až těsně před podáváním nejlépe na nerezovém struhadle, abychom uchovali její chuť a vůni. Saláty můžeme dochutit i šťávou z různých kompotů, například z meruněk, broskví, ananasu, mandarinek a dalších.

Naklíčená semena

Jsou vynikajícím zdrojem vitaminů a minerálních látek. Jsou levná a můžeme si je vypěstovat i doma za oknem v truhlíku. Používáme semena a klíčky a to hlavně do salátů, na obložené chleby a do pomazánek. Klíčky mohou být z nejrůznějších druhů obilí a luštěnin, pšenice, ječmene, fazolí, žita a mnoha dalších.

Olivový olej

Olivový olej je snadněji stravitelný než kterýkoliv jiný. Musí být ošetřen chemicky a nesmí být ošetřen žádnými chemickými látkami. V našem jídelníčku by měl zaujímat důležité místo. Jeho použití je mnohostranné, je vhodný do zeleninových salátů, do omáček k těstovinám, při přípravě majonézy. Poslední vědecké výzkumy potvrdily oprávněnost tohoto jeho použití.

Ostružiny

Vedle šípku jsou ostružiny významným dodavatelem vitaminů A, C, E a P. Obsahují pektiny a dosti kyseliny jablečné. Ostružinová šťáva je oblíbený posilující nápoj, slouží v rekonvalescenci a při některých nemocech, zvyšuje odolnost proti chorobám z nachlazení. Z minerálních látek obsahuje hojně vápníku, draslíku, hořčíku a fosforu.

Čerstvé ostružiny chutnají nejlépe, musejí být ale sbírány dále od silnice, kde projíždějí automobily. Pokud je sbíráme v místech, kde nejsou vystaveny prachu, nemusejí se mýt.

Ostružiny se dají připravovat do ovocných salátů a jako studený dezert. Zralejší se dají použít na mošt, sladkou ovocnou polévku a jsou vhodné i do moučníků. Můžeme je kombinovat i s jablky nebo s jiným ovocem.

Oves

Oves je vysoce výživný, obsahuje velké procento bílkovin. Je oblíbený v mnoha státech světa. Obsahuje i vápník, hořčík, vitaminy skupiny B a vitamin E. Dále je zdrojem obsahu křemíku. Napomáhá ke snižování cholesterolu v krvi. Kromě ovesných klíčků se používají i ovesné vločky, které jsou vynikající pochoutkou, ať už ve formě sladké kaše nebo i jinak upravené, mohou se přidávat i do různých polévek, do bramboráků a mnoha jiných pokrmů, další pochoutkou jsou ovesné sušenky.

Papriky (a kapie)

Paprika se něpstuje jen jako koření, ale je i výborná a zdravá zelenina. Existuje mnoho barev a odrůd paprik od zelené až po červenou a žlutou v různých odstínech, je i paprika rajčatová, špičatá, různých velikostí a chutí.

Paprika obsahuje kromě púrovitaminu A i vitamin C. Peprnou chuť jí dodává látka kapsicin. Její výhodou je, že se může konzumovat i za syrova, pouze s krajíčkem chleba nebo se z ní upravují různé zeleninové saláty, kde se připravuje samostatně nebo s jinými druhy zelenin. Pozornost je třeba věnovat ale jejímu použití na různé pomazánky, papriky plněné různými saláty, dají se ale připravovat i tepelně, dušené, plněné, ale i zapečené. Jsou vhodné i k různým masům, hovězímu, kuřecímu, vepřovému a dalším a mohou se používat i do leča a do různých minutkových jídel.

Pomeranče

Sladké pomeranče pocházejí pravděpodobně z jihovýchodní Asie. V 16. století je z Indie přivezli Portugalci do Evropy. Jsou bohaté na obsah provitaminu A, vitaminy B 1, B 2, B 6 a B 12, kyselinu listovou, inositol, biotin, cholin, vitamin E pantotenové kyseliny a niacin. Kůra z pomerančů obsahuje čtyřikrát více vitaminu A a B 1 než dužnina. Ale musí se důkladně před upotřebením omýt pod tekoucí vodou, aby se zbavila nežádoucích konzervačních látek, kterými je při exportu potřena. Pomeranče je lépe konzumovat proto celé, ne jenom z nich vymačkat šťávu a zbytek vyhodit. Z minerálních látek jsou v nich obsaženy draslík, vápník, železo a fosfor.

V kuchyňské úpravě se zužitkuje prakticky celý pomeranč, slupka, šťáva i dužnina. Z pomerančů jsou oblíbené ovocné saláty a to buď samostatné nebo s některými jinými druhy ovoce, přidávají se i do zeleninových salátů, například s mrkví, připravují se i s olivami, citronovou šťávou a připravuje se z nich i oblíbený nápoj.

Pomerančová kůra je jemným a silným aromatickým kořením. Jemně nastrouhaná nebo nasekaná se může přidávat do různých těst. Protože bývá zpravidla postříkána diphenylovým roztokem, je třeba ji před upotřebením důkladně umýt.

Pórek

Je dosud málo využívaná zelenina, která patří do stejné skupiny jako česnek a cibule. Pěstuje se v mnoha odrůdách a je na trhu po celý rok. Pórek je významným zdrojem vitaminu C a PP, má dostatek minerálních látek, sodík, vápník, hořčík, železo a fosfor.

Připravuje se z něho pórková polévka, přidává se do různých kuřecích, vepřových a hovězích mas, připravuje se z něho i pórkový salát, slouží i jako ozdoba na ozdobení pokrmů, připravuje se s vejci, dusí se i smaží. Vždy je důležité jej před úpravou důkladně omýt pod tekoucí vodou. Neporušené listy se mohou přidat i do vývaru.

Pórek pochází z jižní Evropy. Jako kořenová zelenina byl velmi oblíben již ve starověku u Egypťanů a Řeků.

Potočnice

U nás není potočnice příliš rozšířená. Používá se nať. Obsahuje vitaminy C, A, E, silici, hořčiny. Podporuje chuť k jídlu a působí příznivě při poruchách trávení, podporuje vylučování žluče, při chorobách žlučových cest. Patří do stejné skupiny brukvovitých jako zelí, brokolice, růžičková kapusta, ředkvičky, tuřín, křen, kadeřávek a řeřicha. Používá se do polévek, do salátů, do se kombinovat s pomeranči, s jablky, čekankou, avokádem i řeřichou.

Pšenice

Pšenice a pšeničné klíčky jsou bohatým zdrojem zinku, hořčíku, vitaminu B 6 a vitaminu E. Pšeničná mouka je ideální surovina pro správnou výživu a stejně tak i pšeničné klíčky, i kdysi opovrhované otruby, které dnes tvoří důležitou složku ve výživě. Z pšeničné mouky se připravuje mnoho moučných výrobků, které si dopřáváme. Pšeničné klíčky nesmíme konzumovat v příliš velkém množství, a vždy se můžeme přesvědčit, zda nejsou zkažené nebo žluklé. V této dietě jsou pšeničné klíčky neutrální potravina a mohou nahradit v různých jídlech strouhanou housku v bílkovinných jídlech.

Rajčata

Pěstují se v mnoha odrůdách a druzích, různých tvarech i barvách, velikosti a chuti. Za syrova se považují za neutrální, neboť vařením se zvyšuje jejich kyselost, takže se nedají konzumovat se škrobovými jídly.

Rajčata mají mnoho vitaminů B, C, který se uchovává i v pokrmech tepelně zpracovaných. Z nerostných látek to jsou draslík, sodík, vápník, hořčík a železo. Velkou výhodou rajčat je to, že dají konzumovat syrová, různě používat do zeleninových salátů, může se z nich připravovat i polévka a omáčka, přidávat k různě upraveným dušeným masům, kuřatům, rybám, gulášům a k minutkové upraveným pokrmům.

Ryby

Bývaly kdysi běžným jídlem člověka. V 18. století se začaly vysušovat rybníky a řeky a v 19. století se začaly regulovat řeky a tím se stala ryba vzácnou. Pro většinu obyvatel zůstala ryby pouze tradičním jídlem konzumovaným především o vánocích.

Dříve se ryby dělily na tučné a ty nesměly v dietách používat. Byly to hlavně makrela, losos a sleď. Ostatní ryby se mohly konzumovat. Dnes je ale vědecky zjištěno, že se nemusí brát žádný ohled na jejich vysokou kalorickou hodnotu, ale mohou se používat všechny druhy pro svoji chutnou a zdravou potravu.

Ryby sladkovodní se vyskytují v mnoha druzích, z nichž jen část je významná a prodává se v obchodech. Jsou to především okoun, candát, sumec, kapr, karas, lín, amur, tolstolobik, tloušť, cejn, parma, plotice, bolen, štika, pstruh, úhoř, losos, mník, lipan, siven, hlavatka, vyza a jeseter.

Ryby mořské jsou proti sladkovodním hodnotnější a bohatší na množství vitaminů, minerálních solí, fosforu, vápníku, železa, tuku a hlavně jódu. Z jednotlivých druhů jsou to sleď, makrela, treska, tuňák, štikozubec, platejsi, kambala, mořský okoun, žraloci, mořský jazyk, cípal, sardele, sardinky, jehlice rohozubá, elektrický úhoř, mečoun, velryba a mnoho dalších, které se objevují na našem trhu.

Rýže

Rýže je základní potravinou mnoha obyvatel zeměkoule. Tvoří jejich základní a mnohdy jedinou potravinu. Rýže má ze všech potravin největší mnohostranné využití, dá se z ní připravovat rizoto, saláty, polévky, nákypy, plní se s ní i různé zeleniny.

Před vařením je důležité rýži důkladně vyprat a buď ji uvařit nebo udusit. Nikdy se nesmí máčet, neboť tím ztrácí důležité vitaminy a minerály. Rýže má blahodárný účinek na celé zažívací ústrojí. Voda z rýže se doporučovala proti horečce.

Ředkvičky

Barva ředkviček je červená, bílá a růžová. Na jaře přicházejí ředkvičky na trh. pozdější už jsou polní. Jarní jsou křehké, šťavnaté a mají slabě nahořklou chuť. Ředkvička obsahuje vitamin B 2, C, draslík, sodík, vápník, železo, fosfor a síru.

Její předností je, že se dá konzumovat hlavně syrová, připravují se z ní saláty a používá se i ke zdobení pokrmů. Je výborná i na pomazánky. V Africe se ředkvičky posypávají moučkovým cukrem. Její kvalitu poznáme podle listů, jsou-li zvadlé, odřízneme je a ředkvičky namočíme do studené vody.

Salát hlávkový

Pěstuje se v mnoha druzích a odrůdách. Raný má křehčí listy svinuté v hlávku. Salát, stejně jako všechny zelené listy, obsahuje vitamin C, provitamin A ( karotin), vitamin B a letní druhy i vitamin D. Obsahuje zásadité sole, vápník a železo. Protože je lehce stravitelný, je vhodný i pro děti a nemocné. Předností je, že se používá syrový, upravuje se jako salát, přidává se do zeleninových salátů. Salát před použitím důkladně omyjeme, ale nemačkáme, protože by ztratil na své kvalitě. Saláty se i dusí a připravují se z nich pokrmy. Existuje mnoho různých variant salátů. Od obyčejného listového až po ledový salát.

Smetanka (pampeliška)

Smetanka lékařská, lidově zvaná pampeliška, je prostoupena ve všech částech mléčnicemi a při utržení roní bílou, hořkou šťávu.

Celá nať i kořen obsahují hořčinu, taraxacin, taraxasterin, tříslovinu, inulin, sliz, pryskyřici, vitaminy A, B, C, D, látky fytoncidní, které se svými účinky podobají antibiotikům.

Jemné lístečky ze středu mladé listové růžice jsou vhodné jako přísada do salátů ze syrové zeleniny, do jarních polévek, do bylinkových omáček, do ragú, nádivek a k masům pečeným na grilu. U nás se smetanka používala hlavně o velikonocích do nádivky ( hlavičky), kam se používaly i kopřivy a zelená petrželka.

Nyní slouží smetanka neboli pampeliška ve farmacii k přípravě různých léčiv a je i součástí čajových směsí. Kořen se používá též k výrobě kávovinových směsí. Droga povzbuzuje trávicí orgány k větší činnosti a příznivě ovlivňuje činnost jater a ledvin a má žlučopudné a močopudné účinky.

Špenát

Špenát patří mezi naši nejcennější zeleninu. Pěstuje se v mnoha odrůdách. Špenát je bohatý na provitamin A, vitamin C, B 2 a kyselinu listovou. Je bohatý na vápník, draslík, železo a obsahuje i kyselinu šťavelovou. Jeho výhodou je jeho vysoká biologická hodnota. Kyselinu šťavelovou nesmějí používat lidé s nemocnými ledvinami. Neutralizujeme ji přidáváním trochy smetany do připraveného pokrmu.

Mladý špenát podáváme vařený, politý máslem nebo ho můžeme připravovat i jako salát s marinádou. Je lehce stravitelný a výživný. připravujeme i samostatná jídla, jako nádivku do palačinek, do rizolet apod.

Při úpravě špenátu musíme dbát na to, abychom při mytí nepomačkali jeho listy. Pro uchování barvy je dobré, vaříme-li špenát zpočátku chvíli nepřikrytý. Nepoužíváme už špenát vzrostlý, který je hořký a nechutný.

Tuřín

Patří mezi brukvovité zeleniny a bývá neprávem podceňován. Připravuje se z něho kaše, ale i tuřínová polévka. Přidává se jako lahůdková zelenina ke zvěřině nebo králíkovi.

Vejce (domácí)

Jsou stejně, jako slepice, které je snášejí, bez chemických příměsí, užívaných ve velkochovu. Vejce obsahují bílkoviny, zinek, vitaminy skupiny B a další živiny, důležité pro lidský organismus.

Vlašské ořechy

Vlašské ořechy se pěstují v mnoha odrůdách. Obsahují 17 procent bílkovin, jsou zdrojem zinku, železa, hořčíku, draslíku, vitaminů skupiny B a mají menší množství vitaminu E. Jsou výborným obohacením ovocných a zeleninových salátů. Strouhané ořechy se přidávají do těst a nádivek, sypou se jimi moučníky, kaše, polévky a omáčky, oblíbená jsou i ořechová jádra. Z mletých ořechů se připravují různé cukrovinky. Musíme dávat pozor na to, aby ořechy nebyly žluklé. Takové nekonzumujeme, neboť by nám mohly způsobit zdravotní potíže. Nezralé plody se konzervují nebo se proslazují a připravuje se z nich likér ořechovka. Jemný ořechový olej obsahuje lecitin a steroly a bývá pro tyto vlastnosti používán jako lék.

Zelí

Pěstuje se ve dvou druzích - bílé a červené. Odrůd je však velké množství. Zelí je důležitým dodavatelem vitaminu C, ale i vitaminu A a dalších. Obsahuje i mnoho minerálních látek, vápník, fosfor, hořčík apod.

Výhodou zelí je to, že je na trhu po celý rok. pevné hlávky lze dobře skladovat anebo nakládat jako zelí krouhané. Připravuje se z něho zelný salát s různými příchutěmi s křenem, lečem, míchaný salát, zelná polévka, plněné zelné listy, jako příloha k vepřovému masu nebo uzenému masu, k mletým masům a další způsoby úpravy. Zelí není zvlášť lehce stravitelné a způsobuje i nadýmání.

Zvěřina

Pochází z volné přírody, takže maso by nemělo obsahovat žádné chemikálie známé z velkochovů. Maso ze zvěřiny je vydatným zdrojem železa. Mezi zvěřinu patří daněk, jelen, srnka, medvěd, muflon, černá zvěř, zajíc, bažant, husa divoká, sob, klokan a husa divoká.

Autor: Jaroslav Vašák

---

---