Jsou nejdůležitějším zdrojem energie pro tělní buňky a mají tvořit 70 až 80 procent energetické hodnoty potravin.

Zdrojem energie však mají být kompletní polysacharidy z obilovin, celozrnných výrobků, luštěnin, brambor, zeleniny a ovoce. Cukr řepný a jiné izolované jednoduché cukry jsou zejména vhodným zdrojem energie. Je základní rozdíl ve fyziologii trávení polysacharidů a jednoduchých cukrů. Polysacharidy (škrob, pektiny), se štěpí na jednoduché cukry působením enzymů postupně několik hodin a tak je udržována stálá hladina krevního cukru s minimální účastí slinivky břišní.

Jednoduché cukry přidávané do potravy přicházejí po požití rychle ze zažívací soustavy do krve. Děje se tak asi během 30 minut a tím se náhle zvedne hladina krevního cukru (hyperglikemie). Indikuje se uvolněné inzulinu, jehož úkolem je přeměnit nadbytečný cukr z krve na glykogen. Přetrvávající zvýšená hladina inzulinu po odbourání nadbytečného cukru z krve způsobí další snížení jeho hladiny pod normální množství (hypoglikemie). Při hypoglikemii nastává nedostatečná výživa mnoha tkání, zejména srdce a mozkových buněk, které mají několikrát intenzivnější metabolismus než ostatní tkáně. To působí jejich postupné poškozování.

Větší požívání jídel slazeným řepným cukrem může způsobit celou řadu subklinických zdravotních potíží jako únavu, vyčerpanost, bolesti hlavy, nevolnost, ospalost ve dne nebo nespavost v noci, bolesti a křeče ve svalech, studené ruce a nohy, strašidelné sny, podrážděnost, citové nekontrolované reakce, deprese, úzkost, strach, neschopnost se soustředit, zapomnětlivost a podobně.

Trávení cukru ochuzuje tělo o některé minerální látky. Nejvíce o draslík, vápník a hořčík, což vede k odvápňování kostí a kazivosti zubů. Cukr také ochuzuje tělo o prvky chrom a mangan, jež jsou důležité pro funkci některých enzymů a tím přispívá k celkové degeneraci organismu.

Naše průměrná spotřeba cukru je asi 38 kg na osobu za rok. Představuje to přibližně 15 až 20 procent energetické hodnoty potravy. Pro udržení dobrého zdraví by však měla být spotřeba menší než 10 kg na osobu za rok. Lépe je však místo řepného cukru používat v omezené míře včelí med, který obsahuje asi z 80 procent několik jednoduchých cukrů a některé vitaminy a minerální látky. Musíme mít však na zřeteli i cukr ukrytý v potravinářských výrobcích (například v bílém pečivu, sirupu, limonádách, kompotech, v cukroví, čokoládě, trvanlivém pečivu a podobně.)

Dnešní nadměrná spotřeba cukru působí nervové potíže až vznik nervových chorob, přispívá je zvýšení hladiny cholesterolu, podporuje vznik srdečních a cévních nemocí, degeneraci ledvin a nadledvinek, slinivky břišní, vznik cukrovky, bolesti svalů, zvětšení jater. U dětí může cukr zpomalit rozvoj mozku. Dítě se může stát neklidné, neurotické, úzkostlivé nebo dokonce může být agresivní.

Cukry mohou reagovat neenzymatickou reakcí a funkčními i strukturálními bílkovinami. Tím je ovlivěna vazba kyslíku na hemoglobin, snižuje se uvolňování kyslíku ve tkáních, což vede k jejich nedostatečnému prokysličování. Poškozuje plazmatické bílkoviny krve a tím se mění jejich transportní schopnost, poškozuje se aktivita některých enzymů a hormonů. To urychluje degeneraci celého organismu. Cukr porušuje metabolismus cholesterolu a stimuluje jeho biosyntézu. Zvýšená hladina cholesterolu vede ke vzniku arteriosklerozy.

Autor: Jaroslav Vašák

---

---