Sendvič byl vynalezen hrabětem ze Sandwiche. Zde naleznete základní historická fakta o tomto géniovi své doby.

V roce 1714 se hrabě Sandwitch narodil a to v rodině z vyšší společnosti; otce ustanovili hlavním královským podkoním. Byla to funkce, kterou hrdě zastával celé roky, dokud nezjistil, že je v podstatě kovářem: pak rozhořčeně rezignoval. Matka byla obyčejná hausfrau, jejíž tradiční menu se opíralo o vepřové sádlo a ovesnou kaši, i když sem tam prokázala kulinářskou představivost.

Od roku 1727-35 chodil do školy, kde se učil jízdě na koni a latině. Právě ve škole se poprvé setkal se studeným nářezem a projevil neobvyklý zájem o tence nakrájené plátky hovězího masa a šunky. Tato vášeň se v období maturity stala posedlostí, a i když jeho referát  Analýza současných svačin vzbudil na škole zájem, jeho spolužáci ho považovali za podivína.

V roce 1736 na příkaz rodičů vstoupil na Cambridgeskou univerzitu, aby studoval rétoriku a metafyziku, ale ani jeden předmět ho nebavil. Jeho neustálá revolta vůči všemu akademickému vyústila v odcizení, uchýlil se k bochníkům chleba, s nimiž prováděl různé pokusy.

Vyděden vydal se v roce 1738 do skandinávských zemí, kde strávil tři roky intenzívním výzkumem sýrů. Velmi se přitom podivil nad tím, kolik mají druhů sardinek. Pak odjel do Ameriky, kde poznal Nell Smallborovou, dceru zelináře, a oženil se s ní. Za vše co později věděl o salátu vděčil právě jí.

Od roku 1741 žil na venkově v malém zděděném statečku, pracoval ve dne v noci, často vynechával oběd či věčeři, aby ušetřil na jídlo. První dokončená práce - krajíček chleba plus krajíček chleba a plátek krocana nevrch - byl totální propadák. Zahořklý se vrátil do své studovny a začal znovu.

Po čtyřech letech, tedy v roce 1745 byl přesvědčen, že se po vysilující práci konečně dostal na práh úspěchu. Předvedl dva plátky krocaního masa a krajíček chleba mezi nimi. Až na Davida Huma, filozofa, ho opět všichni zatratili. Osud mu ani po dvou letech nebyl nakloněn a on musel ve výzkumech přejít z kocana na šunku, která byla levnější.

Na jaře roku 1750 předvedl tři na sobě navšené plátky šunky, což vzbudilo rozruch zvláště mezi intelektuály. Široká veřejnostvšak zůstala poměrně chladná. Po konzultaci s Voltairem získal velmi zajímavé informace o majonéze. Oba muži se spřátelili a čile spolu korespondovali.

Konečně v roce 1758 ho jeho vzrůstající popularita dostala až na královnin dvůr, kde měl připravit svačinku pro tehdějšího španělského velvyslance. Stalo se, že 27.4. 1758 ve 4:17 konečně vytvořil dílo - šunku sevřenou seshora a zdola krajíčky žitného chleba. V rozletu inspirace dílo poplácal hořčicí.

Od roku 1760 následoval jeden úspěch za druhým. Chleby na jeho počest dostaly jméno - sendviče! Věčně nespokojen s dosaženým úspěchem, vyhledával nové zdroje studeného nářezu, zeleniny a majonézy. Za své úsilí získal Podvazkový řád. Hrabě žil na vesnickém statku , kde ho navštěvovali největší muži století: Haydn, Kant, Rousseau a další.

Po roce 1778 i když fyzicky stárnul, stále toužil vymýšlet nové druhy sendvičů. V jeho deníku čteme: "Pracuji dlouho do studených nocí a připíjím všemu, abych se zahřál". U příložitosti svých pětašedesátých narozenin vymyslel hamburger a cestoval s ním osobně do všech hlavních měst světa, kde dělal různé druhy hamburgerů před očima široké veřejnosti - třeba v koncertních halách.

V roce 1792 se u něj objevila nevyléčitelná choroba a on jí ve spánku podlehl. Odpočívá ve Westminsterském opatství. Na jeho pohřbu jeden velký německý básník řekl: "Osvobodil lidstvo od horkého oběda. Dlužíme mu mnoho. "

Zdroj: Woody Allen z knihy Getting Even, Random House, New York

---

---