I když je tato houba jedlá, pro svoji vzácnost ji raději nesbíráme.
Latinsky: Amanita strobiliformis
Jedlá ………………. Muchomůrka šiškovitá je jedlý druh, pro svoji vzácnost ji však nesbíráme. Na Slovensku je chráněná, u nás zatím ještě v Červeném seznamu zařazena není.
Doba výskytu: červenec až říjen
Roste vzácně v teplejších oblastech na bazických půdách jednotlivě nebo i ve skupinkách, v listnatých a smíšených lesích, parcích.
Klobouk až 200 mm, polokulovitý, brzy vyklenutý až plochý, masitý, bělavý až našedlý, na okraji ověšený zbytky vela s nepravidelnými plochými, přitisklými, stejně zbarvenými nebo tmavšími bradavkami. Lupeny jsou vysoké, volné, bílé až krémové. Třeň až 200 mm, válcovitý bílý, bělavý, na bázi s hlízou, často hluboko ponořenou v zemi s početnými bělavými šupinkami. Prsten třásnitý, rýhovaný, ve stáří mizí bez pochvy pouze s několika kroužky na spodní části. Dužnina je bílá, má zemitý zápach a mírnou chuť.
Možná záměna:
Podobná je muchomůrka ježohlavá (Amanita solitaria), která má na klobouku jehlanovité bradavky a nepříjemně páchne, v úvahu by připadala i vzácná muchomůrka Vittadiniho (Amanita vittadini), která má nasládlou vůni.
Autor textu i fotografií: Dalibor Marounek
Fotogalerie:
a z nabídky vyberete možnost Once nebo Always kliknutím na příslušné tlačítko. Pokud se následně stránka neobnoví automaticky, můžete ji obnovit kliknutím na následující odkaz. Děkujeme za pochopení.