Člověk potřebuje stravou dodávat asi 30 prvků, z nichž každý je stejně důležitý. Každý musí být dodáván v určitém optimálním množství, i když jsou pro jednotlivé prvky velmi různá (pro jedny gramová, jiná jen v desetinách miligramů). Některé z nich musí být ve vzájemných poměrech (sodík a draslík, vápník a hořčík, zinek s mědí a železem apod.) Každý prvek má svou specifickou funkci a mnohé z nich jsou nutné pro činnost některých enzymů (např. zinek, mangan, hořčík, železo, měď, draslík, sodík).

Dnešní strava neobsahuje minerálních prvků dostatek z několika důvodů. Při průmyslovém zpracování potravin jsou odstraněny prvky jako jód, selen, zinek a jiné. Většina zinku je odstraněna při mletí bílé mouky. Je to prvek důležitý pro funkci vitaminu A. Hladina zinku v krvi je u mnoha lidí nedostatečná. Zinek svým vlivem na působení vitaminu A má vztah k nádorovým onemocněním. Stejně i nedostatek selenu podporuje vznik některých nádorových onemocnění.

Při mletí bílé mouky je odstraněno 40 % chrómu, 86 % manganu, 90 % kobaltu, 68 % mědi, 78 % zinku, 48 % molybdenu, 50 % fosforu a 50 % železa. Celozrnný chléb ve srovnání s bílým chlebem obsahuje pětkrát více hořčíku, třikrát více fosforu, dvakrát více mědi, třikrát více zinku. Také vařením potravin se snižuje využití železa, zinku, selenu i některých dalších prvků.

Nedostatek hořčíku, draslíku a vápníku podporuje vznik srdečních chorob a vysokého krevního tlaku. Přisolování jídel naopak působí 5 až 10 krát vyšší přívod sodíku (10 až 20 gramů) než je jeho fyziologická potřeba (2 až 3 gramy). To přispívá k poškození ledvin a vzniku vysokého krevního tlaku (ve věku 40 až 60 roků u 10 % obyvatel). U národů závislých na přirozené stravě a minimální spotřebou soli se vysoký krevní tlak prakticky nevyskytuje. Nejlepším zdrojem nejčastěji nedostatkových minerálních látek vápníku, hořčíku, železa a zinku jsou luštěniny a některé druhy zeleniny.

Autor: Jaroslav Vašák

---



---