Slavil se ve dnech předcházejících Popeleční středě, kterou začíná 40 denní půst před Velikonocemi.

Protože datum Velikonoc je pohyblivé, byl pohyblivým svátkem i masopust. Masopustní radovánky spadaly do doby poměrného pracovního klidu, zimní pohody a byly v podstatě pokračováním svátků vánočních - koledy vánoční, ovšem v rouše daleko veselejším a nevázanějším. Vrcholem těchto lidových bakchanálií byl poslední týden masopustní, začínající již "tučným" čtvrtkem, v němž pak byly významné tři poslední "bláznivé dni", ostatky.

Po nich přišla popeleční středa, nastával půst a příprava na jarní práce polní. Poslední masopustní muzika začala již v neděli po obědě a pokračovala od tohoto času až do popeleční středy, někdy dokonce až do "pytlového" čtvrtka byla dědina v jednom kole; maškarní obchůzky, skákání na konopě, vodění kotka, mečové tance, voračky - to všechno byly zábavy, které vytvářely nepřetržitý kruh veselé podívané i vlastního veselí. Teprve pochovávání Masopustu nebo basy (barbory) přivedlo rozjařené tanečníky do normálního proudu života a připomnělo, že zimní radovánky musí skončit, protože země čeká na pluh a setí. Na popeleční středu odevzdal tak rozmarný Masopust své královské žezlo smutnému Půstovi.

Bez čeho se masopust nikdy nemohl obejít, to byly křupavé, z vroucího másla právě vylovené koblihy. Aby nádherně voněly, hospodyně je sypaly cukrem smíchaným s pravou vanilkou, která patřila a dosud patří k nejvzácnějšímu koření. Nejlépe plněné zavařeninou, jindy s otvorem uprostřed.

Zdroj: Archiv Jaroslava Vašáka

Celý článek najdete zde: 31.1. až 16.3. Masopust

---



---