Nejlépe chutná, to se říká dodnes. Na Podhorácku martinská husa svou „kobylkou" předpovídala, jaká bude zima. Když byla bílá, mělo být hodně sněhu. Byla-li namodralá, byla zima se sněhem, ale mírná, když modrá, byla zima deštivá. Na Třebíčsku nesměl kobylku dostat pes. Trhal by na jaře housata. Blána z nohy martinské husy bývala lékem na ozdobeniny. Vkládala se do boty, aby nohy nebolely.

Naši předkové před několika sty lety neuměli číst ani psát. Nebyl jim tedy nic platný tištěný kalendář, i kdyby býval byl. Zato si rozdělovali rok podle toho, v kterou dobu připadla památka některého svatého. V průběhu roku se slavil sv. Josef, sv. Jiří, sv. Jakub, Havel a Martin. Den sv. Martina 11. listopadu býval zvláště na venkově okázale slaven. Čeledi napekla panímáma velikých makových rohlíků a toho dne nemohl se dít oběd bez husy.

Spisovatelka Zd. Hochová o tom dni píše: „Na sv. Martina bývalo veselo v domácnostech staročeských, selských měšťanských, i panských. Selská pranostika z roku 1710 rýmuje o slavení sv. Martina u našich předků: “Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce; páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají.” Svatý Martin - Svátek svatého Martina býval jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Děti i hospodáři čekali na první sníh, hospodyně pekly martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy, zvané martiny, roháče či zahýbáky.

Svatého Martina známe z obrázků jako římského vojáka na bílém koni, který se dělí s žebrákem o svůj plášť.

Jedenáctý listopad byl vyhlášen svátkem k Martinově památce v sedmém století a později byla k tomto dni také stanovena výplata daní a desátků církvi. Je to začátek chladného zimního času - na svatého Martina kouřívá se z komína - závěr zemědělského roku a konec sklizně. Lidé přinášeli v průvodu desetinu své úrody, obilí, ovoce, dobytek i drůbež ke zdanění. Poprvé se toho dne ochutnávala mladá vína a tradičně se před začátkem adventní postní doby hodovalo.

Advent byl ve středověkých dobách šestinedělní a začínal právě po svatém Martinu.
Křest vín, nebo také žehnání vína je vinařský svátek připomínaný na sv. Martina. Vinaři se scházejí, každý s sebou bere vzorek svého vína a pan farář mladému vínu požehná. Podle tradice by měl každý vinař svůj požehnaný vzorek rozlít ve vinném sklepě do všech sudů. Po požehnání vínu se koná košt, na kterém se mohou vinaři pochlubit svou prací a uměním vyrobit dobré víno.

Pranostiky starodávné zmiňují se o tom, že v době okolo sv. Martina začíná sněžit; avšak ještě více o tom, že na sv. Martina vábí pečená husička k rodinnému obědu: „Svatý Martin přijíždí na bílém koni. - Na svatého Martina kouřívá se z komína. - O svatém Martině husa nejpěkněji zpívá. Radost z Martina je hus a džbán vína.”

Autor: Jaroslav Vašák

---



---