Jedlé houby - u nás se vyskytuje více než 2000 druhů, z toho je asi 300 druhů, které jsou bezpečněji poznatelné a vyzkoušené pro kuchyňskou úpravu.

Podle průzkumu se zjistilo, že lidé většinou sbírají 6 až 12 druhů hub. Z těch nejznámějších je to hřib smrkový, suchohřib hnědý ( pančák), hřib žlutomasý (babka), kozáky, křemenáče a lišky, dále pokročilejší přidají klouzek obecný, bedlu vysokou, ryzec pravý, ryzec syrovinku, václavku, žampion polní, některou z holubinek a ti zkušenější ještě růžovku, havelku či mlynářku.

Houby kromě vlákniny, vitaminu B a draslíku některé obsahují i antikarcinogeny

V dnešní době se stala mykologie vědou, jsou zřizovány mykologické poradny, kam si může na radu zajít každý, kdo si není jist poživatelnosti svého úlovku. Přesto každým rokem v houbařské sezóně končí několik lidských životů na otravu houbami. Proto musíme dbát přísně na to, abychom neupravovali jiné houby, než ty, které bezpečně známe. Nikdy nesmíme upravovat houby rozměklé, zapařené a nikdy je neukládáme do igelitového nebo mikroténového sáčku.

Do lesa chodíme vždy s košíkem a ne s taškou nebo se sáčky z umělé hmoty, v nichž se naše nálezy zapařují. Najdeme-li jedlou houbu, opatrně ji vyjmeme ze země tak, že s ní zakroutíme, aby třeň s sebou nevzal hodně humusu. Otvor zahrneme mechem, aby podhoubí zbytečně nevysychalo. Pak houbu hned očistíme a třeň naspodu okrájíme, abychom si neznečistili houby v košíku.

V lese se chováme zdvořile ke svým houbařským partnerům, ale především k přírodě. Po návratu z lesa celý úlovek hub rozložíme na velký papír a znovu každou houbu důkladně prohlédneme a podezřelé plodnice vyhodíme.

---

---