Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Jarní houby – destice, kališníky a chřapáče – 4.díl

Jaro nabralo plnou sílu, vše kolem nás kvete, i les se začal pozvolna oblékat do jarního kabátu a my můžeme s klidným srdcem zveřejnit pokračování oblíbených článků pro začínající houbaře. Tentokrát tu pro vás máme extra dlouhé povídání o jarních houbách, na které v současné době můžete narazit na svých toulkách přírodou. Pan Marounek se rozpovídal především o chřapáčích, kališnících a desticích.

Vypravíme-li se v těchto dnech do jehličnatých lesů, můžeme se setkat se zajímavou jarní houbou desticí chřapáčovou – Discina perlata. Plodnice mají v mládí tvar mělkých, nepravidelně zprohýbaných mističek se zahnutým nízkým okrajem, zbarvené jsou okrově. Plodnice je v dospělosti veliká, někdy jako dlaň, ploše rozprostřená, nepravidelně laločnatě zprohýbaná, vybarvená do sytě hnědé až červenohnědé barvy.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Tahle houbička roste někdy už od března do května na starých zetlelých smrkových, nebo borových pařezech, kmenech a větvích většinou porostlých mechem. Najdeme ji jednotlivě nebo v menších skupinách. Jedná se o jedlý druh cenný brzkým výskytem, dužnina je však poměrně křehká, lámavá a proto využití je nejlépe do směsí s jinými druhy jarních hub.

Rod destice – Discina obsahuje ještě 3 druhy, ty však rostou spíše vzácně, liší se mikroskopicky i zbarvením a všechny jsou jedlé. Destice chřapáčová je také velmi podobná terčovnici síťnaté –Disciotis venosa, která roste také zjara. Liší se svojí ekologií, většinou roste v listnatých lesích, často lužních, najdeme ji i v parcích a zahradách. Typickým stanovištěm jsou porosty devětsilu lékařského kolem potoků. Tento druh je poznatelný dobře i podle zápachu plodnice, ta nepříjemně páchne po chlóru. V Červeném seznamu hub je zařazena jako ohrožený druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Dalším druhem jarních lesů je kališník obecný – Helvella acetabulum, česky též chřapáč obecný je z rodu chřapáč Helvella. Na jaře roste více druhů, jako první se seznámíme právě s kališníkem, tento druh roste místy hojně ve světlých hájích, na okrajích listnatých lesů, v křovinách na humózních půdách. Na stanovištích se většinou vyskytuje v početných skupinách, zřídka ojediněle. Plodnice je tvořena krátkým bělavým třeněm, plodná část připomíná v mládí baňku, později je miskovitá, zbarvená uvnitř tmavohnědě, žlutohnědě, šedohnědě, vnější část je špinavě bělavá a dorůstá do velikosti až 100 mm.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Roste od dubna do června, jedná se o jedlý druh, dužnina je ovšem tenká, lámavá, proto se hodí nejlépe do směsí s jinými druhy.

Velmi podobný je vzácný chřapáč rýhonohý – Helvella costifera, česky též chřapáč kosťovitý. Chřapáč žebernatý bývá ve starší literatuře uveden opět jako kališník. Nejedná se o typicky jarní druh, fruktikuje totiž počátkem června, kdy kališník obecný přestává růst, vyskytuje se na podobných stanovištích a liší se světle šedým zbarvením, vytváří menší plodnice kolem 70 mm, vnější strana je výrazně žilnatě tupě žebrovaná. Tento druh je uveden v Červeném seznamu hub jako kriticky ohrožený druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Dalším vzácným druhem je chřapáč kalíškovitý – Helvella leucomelanea, česky též kališník běločerný, chřapáč běločerný. Tento vzácný druh dává přednost borovým lesům a vápenitým půdám, vzácně se vyskytuje však i v listnatých lesích. Plodnice jsou v mládí téměř kulovité, v průběhu růstu se plodnice rozevírá, nabývá kalíškovitého tvaru, ve stáří je až hluboce miskovitá, velikost až 80 mm, okraje jsou vlnitě roztřepené, vnější strana je plstnatá, bělavě našedlá, vnitřní plodná část je kouřově šedá, šedohnědá až černohnědá.

Tento druh je sice jedlý, ale neměl by se sbírat, je uveden v Červeném seznamu hub jako ohrožený druh. Všechny tyto 3 druhy jsou pro laika velmi podobné, ale při podrobném prohlédnutí plodnic jdou lehce rozlišit pouhým okem. Barva, výrazné žebrování, zvlněný roztřepený okraj, chřapáč kalíškovitý se odlišuje ekologií – nejčastější výskyt pod borovicemi. Slovenština má pro něj výstižný název chriapač sosnový – chřapáč borový.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Odlišnou ekologii, tedy místem výskytu je chřapáč černý – Helvella corium, česky též stopečka černá. Tento velmi vzácný druh vyrůstá od dubna do června pod vrbami na rudeálních stanovištích (stanoviště ovlivněná lidskou činností), na smetištích, skládkách a výsypkách, často se vyskytuje i na spáleništích. Plodnice je tvořena krátkým třeněm a plodnou částí pohárkovitého až miskovitého tvaru, která je zbarvená temně černě, na vnější straně je šupinkatě bradavičnatá, velikost plodnice je až 40 mm. Tento druh nemá pro praktické houbaře žádný význam, je nejedlý, v Červeném seznamu hub je uveden jako ohrožený druh, jeho nálezy by se měli dokladovat a hlásit mykologickým pracovištím. Slovenština má pro něj opět typický název chriapač vrbový, tento druh je nezaměnitelný a s jinými druhy chřapáčů prakticky nejde splést.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Velmi vzácně také roste chřapáč Queletův – Helvella solitaria, česky též chřapáč ojedinělý. Třeň je vysoký až 20 mm bělavý a silně brázditý, klobouk je stlačeně miskovitý, vnitřní strana je nahnědlá, hnědá až našedlá, vnější strana je světlejší, velikost až 60 mm. Nejedná se o typicky jarní druh, vyrůstá však někdy od května do září v teplejších oblastech na okrajích listnatých a smíšených lesů, v hájích, parcích podél cest. Dává přednost půdám bohatým na vápenec a jílovitým půdám. Pro praktické houbaře bezvýznamný nejedlý druh. V Červeném seznamu hub uveden jako zranitelný druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Dalším vzácným druhem je chřapáč pýřitý – Helvella macropus, česky též stopečka pýřitá. Plodnice je rozdělena na válcovitý, někdy bočně stlačený třeň pýřitý, vysoký až 40 mm a klobouk, který je miskovitý až terčovitý, často až 40 mm široký, celá plodnice je otrubičnatě plstnatá a zbarvená šedě, šedookrově až šedohnědě. Roste od května do srpna jednotlivě nebo v menších skupinách v listnatých i smíšených lesích, podél cest v trávě a mechu. Pro praktické houbaře bezvýznamný nejedlý druh, v Červeném seznamu je uveden jako zranitelný druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Chřapáči pýřitému je velmi podobný chřapáč chlupatý – Helvella dissingii, česky též stopečka chlupatá, roste na stejných stanovištích a liší se pouze nažloutlým třeněm a mikroskopicky. Také on je v Červeném seznamu hub uveden jako kriticky ohrožený druh.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Posledním vzácným chřapáčem je chřapáč bělonohý – Helvella spadicea. Oproti předešlým druhům má tento chřapáč poměrně vysoký a mohutný třeň až 50 mm, válcovitý, uvnitř dutý, bílý nebo bělavý, hladký, bez žeber. Klobouk je složený z navzájem propojených kadeřavých laloků, které jsou tmavě kaštanové až černohnědé.

Roste velmi vzácně od dubna do června v lesích i mimo les, v sadech, parcích, výhradně však na písčitých půdách. V Červeném seznamu hub je zařazen jako kriticky ohrožený druh, je známý v České republice jen z několika lokalit, jeho nálezy by se měly hlásit a dokladovat mykologickým pracovištím.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Poslední chřapáč začínající růst v květnu je chřapáč jamkatý – Helvella lacunosa, česky též chřapáč rýhovaný. Třeň je vysoký až 70 mm, válcovitý nebo úzce kyjovitý, výrazně jamkatý a ostře žebernatý, barevně velmi variabilní, bílý, světle hnědý, šedý, šedohnědý až šedočerný. Klobouk je poměrně vysoký až 70 mm tvořený 3 až 4 nepravidelnými sedlovými laloky, spodní části jsou připojeny ke třeni přitisklé k sobě, zvlněné, mírně potrhané, zbarvené světle šedě, popelavě šedě, modrošedě, černohnědě.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Chřapáč jamkatý někdy vytváří formu, která se odlišuje menšími plodnicemi a klobouk je cípovitě sedlovitý, ta se označuje jako chřapáč jamkatý var. brázditý – Helvella lacunosa var. sulcata. Chřapáč jamkatý roste poměrně hojně od května do října v listnatých lesích i mimo les v parcích, hájích a podél cest. Dává přednost hlinitým a jílovitým půdám s kyselým podložím. Je to jedlý druh, který můžeme použít nejlépe do směsí s jinými jarními druhy, ke sběru se doporučují jen mladé plodnice, starší plodnice jsou tuhé, pružné a těžko stravitelné.

Rod chřapáč Helvella obsahuje kolem 30 druhů 9 druhů je v Červeném seznamu hub jako ohrožený nebo kriticky ohrožený druh. Jestli se setkáte při toulkách přírodou s chřapáči, jistě vás zaujmou svými nevšedními až bizardními tvary.

 

Škola začínajícího houbaře

 

Text a foto: Dalibor Marounek, Martin Kříž (foto-terčovnice síťnatá), Josef Musil (foto-chřapáč černý)

Použitá literatura: Encyklopedie hub a lišejníků V. Antonín Academia 2006, Červený seznam hub (makromycetů) České republiky Příroda 2006, Poznáváme jarní houby – Michal Mikšík Grada 2013.

Související články na téma jarní houby:

Jarní houby – smržovité 1.díl

Jarní houby – šťavnatky, ucháče a jedovaté druhy – 2. díl

Jarní houby – májovky, podtrnky, sadovky, tmavobělky – 3. díl

Jarní houby – Sírovec, choroše, opěnky, třepenitka – 5. díl

Jarní houby – štítovky, křehutky, hnojníky – 6.díl

Jarní houby – špičky, polničky, slzečníky – 7.díl

Fotogalerie:


reklama


Tiskneme obrazy na plátno, plakáty na stěnu a fototapety do bytu i kanceláří. Krásné obrazy a plakáty na míru dle Vašich požadavků.

Jakou svačinku dáváte do školy svým dětem nejčastěji?

Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy