Historie ginu se začala psát v 17. století v Holandsku, když uznávaný lékař Franciscus Sylvius podnikl pokus k získání levného léku, který měl nahradit močopudný olej z jalovčinek. Výsledkem byl destilát alkoholus kuličkami jalovce. Po jalovci dostal tento nápoj, sloužící spíš k obšťastnění mysli a chuťových pohárků než k medicinálním účelům, i jméno. Francouzské (geniévre) nebo holandské (genever) pojmenování jalovce, který se stal ginu synonymem, si Angličané zkrátili na jednoduché gin.

Do Británie, která je ginem vyhlášená, se dostal zásluhou Viléma III. Ten různými nařízeními omezil dovoz alkoholu ze zahraničí, především z Francie.

Aby bylo možné regulovat produkci a spotřebu ginu, byla vláda nucena zavést licenční poplatky za výrobu, což způsobilo nebyvklý konkurenční boj mezi jeho výrobci. Popíjení laciného nápoje se dokonce v 18. století stalo i vážným sociálním problémem, neboť jeho konzumací se bavila velká část britské, zejména městské populace.

Nepříliš známou skutečností je, že existuje více druhů ginu lišících se technologií výroby i surovinami při ní použitými. Holandský gin je vyráběn ze sladu (stejně jako pivo a whisky), po destilaci dostane výrobce 55% alkohol známý jako malt wine. Tento produkt je pak znovu destilován, tentokrát s přídavkem jalovčinek a dalších bylin. Konečný nápoj obsahuje okolo 35% alkoholu a vyznačuje se sladší, jemnější chutí. Výsledný produkt bývá občas dobarvován přidáním karamelu. Pro svou jemnou chuť se pije samotný nebo ředěný čistou vodou.

Druhou skupinou ginu jsou nápoje londýnského typu, ty jsou také vyráběny z obilné pálenky, ale původní destilát obsahuje až 94% alkoholu. Tato tekutina je naředěna destilovanou vodou, smíchána s jalovčím a dalšími ochucovadly a ponechána několik hodin v klidu, aby se mohlo aroma bylinek uvolnit a spojit se s alkoholem. Poté začíná pomalá destilace, která trvá až osm hodin. Výsledný produkt má výraznou bylinnou příchuť a vůni a výborně se hodí jako základ mnoha míchaných nápojů.

Kromě těchto dvou hlavních druhů jsou vyráběny ještě giny věkovité, uzrálé, a to zejména v USA. Od kontinentálních ginů se liší jen tím, že se nechávají po nějakou dobu zrát v sudech, čímž získají nažloutlou barvu a vyváženější chuť.

Do ginu se kromě zmiňovaného jalovce přidává množství dalších přísad – kardamon, kořeny kosatců či anděliky, pomerančová a citrónová kůra, lékořice, anýz … Vásledkem je tato čístá pálenka, bez které se žádný moderní bar neobejde.

Zdroj: Slabikář Akoholu

---

---