REKLAMA

Hlavní rubriky receptů jídel a nápojů

Gastronomický slovník pojmů


Č

Čabajka

Druh klobásy, výrobou těchto velmi oblíbených klobás proslulo již v minulosti maďarské město Csába, proto dostaly název od jeho jména.

Čady

V Gruzii chléb z kukuřičného těsta, který se jí k sýru.

Čachochbili

Gruzínská národní specialita, jež se připravuje nejčastěji z kuřete, ale také z hovězího a skopového masa, rajských jablíček nebo brambor a koření – petrželky, saturejky, kindzy, bazalky, papriky a česneku.

Čaj

Botanický název Camelia sinensis, mladé lístky a výhonky čajovníku. Hlavním typem je černý čaj, méně častý je čaj zelený – existuje více než 3 000 druhů čaje, z nichž každý nese jméno podle místa původu.

Čaj ledový

Poprvé se objevil chlazený „ ledový „ čaj na Světové výstavě v St. Louis v roce 1904, kde jej nabízel Čínský pavilon.

Čaj černý

Je plně fermentován a oblíben v Evropě a USA.

Čaj Darjeeling

Pochází ze stejnojmenné oblasti pod Himalájem.

Čaj erotický

Zelený čaj pro muže, obsahující kůru stromu moira puama z amazonského pralesa. Kůra je známá jako účinné afrodisiakum (název stromu lze přeložit v němčině či angličtině jako „ dřevo na potenci“). Pro dosažení maximálního účinku se čaj doporučuje pít 2 – 3 x denně.

Čaj jasmínový

Produkuje ho hlavně Čína a Japonsko v tropech a subtropech se vyskytuje na dvě stě druhů jasmínů.

Čaj maté

Čaj ze slunné Brazílie. Strom maté je vlastně polotropická, vždy zelená cesmína paraguayská, která se zde pěstuje odedávna. Indiáni měli ve zvyku dávat si listy tohoto stále zelného stromu do úst a rozvážně ho žvýkat. Dnes je palma maté využívána především jako čaj.

Čaj Rooibos

Čaj Rooibos pochází z rostliny Aspalathus Linearis a roste v jihoafrickém Západním Kapsku. Ačkoli v Evropě se tento bylinný čaj objevil terpve nedávno, Jihoafričané znají blahodárné účinky rooibosu už více než 300 let. Rooibos doslova znamená “červený keř” (red bush), přičemž tento název je odvozen z červené barvy usušených lístků.

Základem tohoto nápoje je směs jemných lístků rooibosu tvaru jehličí a aromatických rostlin, které mu dodávají jeho plnou chuť. Vychutnejte si tento nápoj s charakteristickou tmavě červenou barvou a lehce nasládlou chutí. Čaje Rooibos obsahují řadu minerálních látek, například měď, železo, draslík, vápník nebo hořčík. Stejně jako zelený a černý čaj obsahují směsi rooibos antioxidanty, a proto jsou dokonalou součástí zdravého životního stylu. Šálek čaje Rooibos (bez cukru) navíc neobsahuje žádné kalorie. Kromě toho čaje Rooibos neobsahují kofein, a představují tak alternativní bezkofeinový nápoj, který si můžete vychutnat kdykoli během dne.

Čaj s velboudím mlékem

Nápoj v Kazachstánu.

Čaj sáčkový

Vymyslel v roce 1904 jeden newyorský obchodník tím, že zaslal vzorky čaje ručně balené do malých hedvábných sáčků svým zákazníkům.

Čaj valašský

Do hrnku nebo do kastrolu se nalije „obyčejná kořalka“, dá se do ní cukr a celá skořice a zahřívá se. Nesmí se vařit, proto se jí říká také „zhřívaná“. Valašský čaj se podával svátečně a jako pohoštění. Býval specialitou Valašského kraje.

Čaj zelený

Se nefermentuje, listy se po sběru nejdříve napařují a zahřívají a potom stáčejí a suší.

Čaje – normy ISO

Černý čaj (Black Tea Grades)

Listový (Leaf)

TGFOP – Tippy golden flowery orange pekoe
TFOP – Tippy flowery orange pekoe
GFOP – Golden flowery orange pekoe
OP – Orange pekoe
FP – Flowery pekoe
P – Pekoe

Zlomkový lámaný (Broken)

TGFBOP – Tippy golden flowery broken orange pekoe
P – Pekoe
TGBOP – Tippy golden broken orange pekoe
GFBOP – Golden flowery broken orange pekoe
TBOP – Tippy broken orange pekoe
GBOP – Golden broken orange pekoe
FBOP – Flowery broken orange pekoe
BOP – Broken orange pekoe
BP – Broken pekoe
BPS – Broken pekoe souchong
PS – Pekoe souchong
S – Souchong
BM – Broken mixed
BT – Broken tea

Drtě (Fannings)

TGOF – Tippy golden orange fannings
GOF – Golden orange fannings
FBOPF – Flowery broken orange pekoe fannings
BOPF – Broken orange pekoe fannings
OF – Orange fannings
OPF – Orange pekoe fannings
BPF – Broken pekoe fannings
PF – Pekoe fannings
FF – Flowery fannings
F – Fannings
BMF – Broken mixed fannings

Prach (Dust)

BOPD – Broken orange pekoe dust
PD – Pekoe dust
D – Dust
FD – Fine dust
CD – Churamoni dust
RD – Red dust

Zelený čaj (Green Tea Grades)

H – Hyson
FH – Fine Hyson
YH – Young Hyson
FYH – FineYoung Hyson
D – Dust
GP – Gun Powder
SOUME – Soumee

Poznámka:
V zemích bývalého Sovětského svazu se, jak jinak, používá odlišné dělení. Listový čaj se podle jakosti a druhu listu třídí na čaj první, druhý a třetí L (odpovídá asi OP, P, PS). Zlomkový čaj se dělí na drobný první, drobný druhý a drobný třetí (přibližně BOP, BP, BPS).

U čajů ceylonských se vedle ISO používá doplňkové označení podle nadmořské výšky plantáže:
Low Grown Tea – čaj produkovaný do výše 2000 stop, tj. asi 600 m n.m.
Medium Grown Tea – čaje z plantáží do 4000 stop, tj. asi 1200 m n.m.
High Grown Tea – čaje z nejvyšších poloh, zpravidla nejvíce ceněné.

Čajovník

Vždy zelený keř, pěstovaný pro listy obsahující mj. alkaloidy, tein a teobromin.

Čalon

V tadžické kuchyni plody s houbovitou dužninou kolem podlouhlé tvrdé pecky.

Čampedek

(Arcocarpus champeden Spreng) – strom pocházející z Malajsie. Dužnina nezralých plodů se upravuje jako zelenina, oválná semena jsou jedlá, nejčastěji se upravují vařením nebo pražením. Strom má širokou korunu a výšku 10 až 20 metrů.

Čanahi, čanachy

Gruzínský pokrm připravovaný ze skopového masa, lilků, rajských jablíček, brambor a cibule.

Čapčche

Oblíbené jídlo v Koreji podobné našemu rizotu, míchaná zelenina s masem a rýží.

Čariso (ze špan. chariso)

Druh hovězího masa, masný výrobek podobný vuřtům.

Čarovník

Lidový název pro třezalku tečkovanou.

Čatní balzámové (též Chutney)

Se připravuje se sušenými rajčaty.

Čatní mangové

Se připravuje z manga. Lze nahradit rajčatovým protlakem.

Čatní ovocné kořeněné

Používá se jako výborný doplněk jídla a vhodně doplní i masové nebo kuřecí mísy, sýrové a zeleninové saláty.

Čatní rajčatové s česnekem a zázvorem

Používá se jako výborný doplněk jídla a vhodně doplní i masové nebo kuřecí mísy, sýrové a zeleninové saláty.

Čatní též chutney

Pikantní orientální omáčka, která se připravuje v indické kuchyni a používá se jako příloha k masům. Čatní se připravuje z rajčat, baklažánu, broskví, angreštu, datlí, jablek, hrozinek, meruněk, švestek, třešní a různých zelenin.

Do Evropy ho přivezli kolonisté z Indie a sám název chutney znamená v jazyce hindu „ ostře kořeněný „.

Čebureky

V ruské kuchyni smažené pirohy z nudlového těsta, s náplní tučného skopového masa.

Čedar – Cheddar, Cheddar cheese

Oblíbený sýr původem z vesnice Chessar z kraje Somerset v Anglii. Jde o pevný sýr z kravského mléka, který se vyznačuje středně ostrou vůní a barvou od bílé, až do tykvově oranžové. Oranžové čedary jsou barveny přírodním barvivem nazývaným annatto.

Čedar je užíván jako stolní sýr samotný (dezert), ale stejně tak je vhodný pro kuchyňskou tepelnou úpravu například pro přípravu omáček, do polévek……..

Čechr

Pivo v brněnském hantecu.

Čechratka černohuňatá (Paxillus atrotomentosus)

Klobouk 6 – 20 cm v průměru, sklenutý, plochý až vtlačený, s výrazně podvinutým okrajem, tlustomasý, v mládí sametový,ve stáří lysý, rezavě hnědý až olivově hnědý. Lupeny husté, sbíhající na třeň, příčně spojované, okrově žluté, na otlačených místech hnědnoucí.

Třeň 3 – 7 cm vysoký, 2 – 4 cm tlustý, excentrický, kořenovitě zahrocený, s tmavě hnědou až černohnědou pokožkou. Dužnina masitá, šťavnatá, nažloutlá, s nakyslou vůní a až trpce kyselou chutí. Výtrusný prach hnědý.

Výskyt červenec až listopad hojně na pařezech a odumřelých kořenech či v půdě ponořeném tlejícím dřevě smrků a borovic. Jedlá – v malém množství do směsí, chutná naložená v octě.

Čechratka podvinutá (Paxillus involutus)

Patří mezi masité houby. Dlouho se věřilo, že je jedlá, ale dnes je prokázáno, že čechratka podvinutá je pro člověka v podstatě jedovatá. Opakované používání vyvolává v lidském organismu tvorbu protilátek, které způsobují alergickou reakci a současně rozpad červených krvinek. To někdy vede až k smrti postiženého.

Čechrovat

Pít pivo v brněnském hantecu.

Čechrovat bahno

Pít pivo po brněnském hantecu.

Čechřice vonná (Myrrhis odorata)

Vyznačuje se sladce lékořicovou aromatickou vůní listí a semen. Listy se nedají sušit, čerstvé se používají do zálivek, moučníků nebo zmrzlin. Používají se také jako sladidlo do kompotů (vhodné pro diabetiky) nebo jako náhražka za rebarboru či angrešt.

Kořeny jsou velmi chutné teplé, vařené s omáčkou, nebo studené nakrájené do salátů s octem. Dlouhé kořeny jsou podobné mrkvi.

Čekanka Botavia i Batavia

Čekanky tvoří samostatný rod, nemají s klasickým salátem mnoho společného. Většinou mají nahořklou chuť a do čerstvých salátů se přidávají jen v malém množství. Mají zvlněné a bohatě kadeřavé listy, zejména na okraji. Mají o něco měkčí listy než ledový salát, ale jsou mnohem trvanlivější než hlávkový neboli máslový salát.

Nejznámějšími odrůdami jsou „Lollo Bionda“ se zelenými listy a „Lollo Rosa“ s červenými listy. Těší se velké oblibě jak v jižních zemích Evropy, tak i ve Švýcarsku a Německu. Tato skupina aromatických salátů byla vyšlechtěna ve Francii. Dosahují váhy od 150 g do 500 g.

Čekanka červená

(Radicchio, jak se jmenuje italsky) – salátová zelenina oblíbená nejen ve Francii, ale především v Itálii. Pochází z oblasti Trevisa v Itálii. Středomořská kuchyně zná několik druhů. Tvoří tvrdé hlávky a její červenobílé listy se používají ke zpestření všech fádně zelených salátů. Čekanku rozkrojíme na půlky nebo čtvrtky a můžeme je rovněž grilovat a podávat s různými omáčkami, vařit, dusit, péct, smažit.

Je minimálně kalorická (ve 100 g pouze 27 kalorií). Z minerálních látek obsahuje především fosfor, draslík, důležité pro látkovou výměnu, dále vitaminy C a A, podporující tvorbu tkání a růst vlasů. Hořké látky jsou uloženy především v žebroví listů a působí příznivě při žaludečních a zažívacích potížích.

Na pultech se vyskytuje od října do března. Nepoškozené hlávky vydrží v chladu a suchu až dva týdny. Žebroví listů se obvykle vyřízne, protože obsahuje nejvíc hořkosti. Té se můžeme zbavit i tím, že ji namočíme na delší dobu do vody. Ovšem tím nám uplavou i cenné látky. Je velice chutná obzvláště se šťavnatým ovocem nebo s jemnými druhy sýra.

Čekanka kadeřavá

Je známá také jako friseé a lze ji pěstovat i u nás. Vyniká mírně ostrou chutí, na kterou nejsme v našich zeměpisných šířkách příliš zvyklí. Jemně krajkované listy, jež se vyznačují zelenou, žlutou a bílou barvu, dokáže skvěle oživit každý čerstvý salát.

Čekanka obecná

(Cichoprium intybus var. Foliosum) – Lidové se jí říká též cikorka, německá káva, hanička nebo pocestník. Pochází z planého druhu, který se objevuje ponejvíce v oblasti Středomoří. Asi proto, že roste hojně podél cest, ale také na pastvinách, na mezích, u příkopů, na úhorech, na rumištích. Má jasně modré květy a kvete od července do září.

Už v 17. století byl čekankový kořen využíván jako surovina k výrobě kávovin. Jako zelenina byla pěstovaná čekanka známá již ve starém Egyptě. Obsahuje vitamin C, minerální látky např. fosfor, sodík, vápník, železo a také vlákniny podporující peristaltiku střev. Obsahuje i hořčiny, které podporují trávení a proto by ji měli využívat lidé s omezenou funkcí žlučníku. Čekanka chutná dušená, plněná i zapečená. Hlavně je však součástí zeleninových salátů. Labužníci čekanku konzumují v kombinaci s ořechy, ovocem, plody moře, šunkou nebo sýrem. Při vaření nikdy nepoužíváme železné nádobí, protože by listy zčernaly.

Pro farmaceutické účely se sbírá především kořen planě rostoucích rostlin. Ty se v září a říjnu vyrývají, omyjí se a rozřežou asi na 15 cm dlouhé kousky a suší se na stinném místě nebo nejlépe umělým teplem.

V kořenech je v hojné míře obsažen zásobní polysacharin inulin. Je to hydroskopický bílý prášek bez chuti a zápachu, dobře rozpustný v horké vodě. Hlavní účinné látky jsou ve šťávě rostliny. Z nich nejdůležitější jsou terpenické a glykosidické hořčiny, podporující chuť k jídlu, trávení a vylučování žluči.

V lidovém léčitelství se z nati a kořene připravuje odvar, který se používá jako prostředek k čištění krve, podporuje vylučování žluči a tvorbu žaludečních šťáv. Je vhodný i jako výživa pro diabetiky, ale i proti zácpě, při jaterních a žlučových kaméncích. Zevně se používá k obkladům při kožních zánětech a vyrážkách.

Mladé listové výhonky čekanky obecné vařené ve slané vodě jsou dobrou zeleninou. Na podzim zbavíme čekanku listí a kořeny uložíme do vlhkého písku v tmavém sklepě. Během zimy sklízíme srdéčka nových listů a upravujeme je jako salát.U nás se pěstují tyto odrůdy: zelenolisté – Jupiter, Pan di Zuchero a Early, z červenolistých to jsou Anna, Cesare, Fiero, Indigo a Rubello.

Čekanka salátová

Bot. název. Cichoprium endivia. Je známá i pod názvem bruselská endivie. Používá se na přípravu salátů. Listy obsahují značné množství minerálních látek a vitaminů, hlavně vitaminu C.

Jsou to výhonky mladých listů řepovitého kořene. Je to rychlená zelenina a na trhu se vyskytuje v zimních a jarních měsících. Čekanka připravená za syrova jako salát je lahodnou pochoutkou. Nať obsahuje inulin a hořčiny (ciichorin). Ze zdužnatělé bulvy se vyrábí kávovina. Je biologicky hodnotná zelenina. Z minerálních látek jsou zastoupeny draslík, fosfor, vápník, hořčík a železo, z vitaminů pak C, B 1, B 2 a kyselina nikotinová. Obsah hořčin podporuje krvetvorbu a napomáhá při obnově sil při vyčerpání. Clycid inulin je důležitý při výživě diabetiků a podporuje látkovou výměnu.

A jak se čistí? Hlávky opláchneme a osušíme. Pak stačí odřezat hnědý, suchý konec košťálu. Pokud jsou vrchní listy lehce zavadlé, odloupneme je. Odstranění košťálu. Většina hořkých látek se ukrývá v košťálu, a proto se nepoužívá. Vykrojíme ho klínovitě malým nožem,. Jen u jemných, křehkých a mladých hlávek košťál nevykrajujeme.

Chceme-li čekanku dusit na másle nebo zapékat se sýrem, hlávky podélně rozpůlíme. Listy zůstanou pohromadě a budou hezky křupavé. Čekanka chutná velmi dobře i dušená s červenými cibulkami a rajčaty.

Listy čekanky nebudou hnědnout, když je pokapeme citrónovou šťávou.

Do salátu: čekánku nakrájíme od špičky příčně na proužky nebo listy natrháme na malé kousky. Je velmi chutná s pomeranči, mandarinakmi, hrozny, jablky a ořechy. Salát přelijeme citrónovou zálivkou nebo smetanovým či jogurtovým dresinkem.

Čekanka salátová (lat. Cichorium intibus)

lidově kozí cecek, čekánek, pocestník, koření sv. Petra rostoucí na okrajích cest, mezích a úhorech. Sbírá se kořen, vykopává se v září nebo v dubnu a suší při umělé teplotě. Nať, listy a květ se sbírají v červnu a červenci. Kořen obsahuje inulin. V první světové válce se čekanka stala náhražkou kávy zvané cikorka.

Znali ji i staří Egypťané, kteří ji používali jako zeleninu, jež posilovala žaludek. Oblíbená je například v Belgii, Holandsku a Anglii, kde z ní připravují nejen salát, ale upravují jí i vařenou nebo pečenou. Tké v jižní Evropě jde o oblíbenou zeleninu – tady je známá již z dob antiky.

Oblíbená byla především ve staročeské kuchyni. U nás také málo známá zelenina, která si své místo na jídelníčku teprve hledá. Mnohým vadí její nahořklá chuť. Vyžaduje půdu hlubokou, alespoň před rokem hnojenou. Semeno vysévá se v dubnu do řádků 20-25 cm od sebe vzdálených, řídce a mělce. Po vyklíčení semene protrhávají se rostliny na 10-15 cm, aby se lépe vyvinuly.

Mimo kypření povrchu země a zálivky za sucha jiné péče nevyžaduje. Na podzim se kořeny pozorně ze země vyryjí, zbaví listů až na srdéčko a založí ve sklepě nebo pařišti do písku nebo země. V temnu pak narůstají nové listy, jemné, bělavé, které poskytují jemný salát.

Tato rostlina pochází z plané čekanky.

Čekankové puky (Chicoprium intybus)

Tento druh zeleniny se vyznačuje specifickou nahořklou chutí, vlastností, která není překážkou při pestrém využití ve studené, tak i teplé kuchyni.

Ve studené kuchyni je používán do salátů, obloh a past, v teplé pak jako příloha k masům a rybám. Záleží pouze na Vaší fantazii, některé úpravy nahořklou chuť uvítají, jiné úpravy, zejména tepelné zpracování tuto chuť zcela eliminují. Na jídelních lístcích se pravidelně začíná objevovat ke konci podzimu, zejména však v zimním období. Křehké syrové středy (srdíčka) mají nejčastější použití v různých kombinacích zeleninových salátů. Jedna z velkých delikates je kombinace se sušeným ovocem. Vnější listy se používají jako příloha (dušená, pečená, smažená) k vybraným druhům masových, rybích nebo vegetariánských specialit. Mají své nezastupitelné místo ve francouzské, belgické, švýcarské, holandské a polské kuchyni. Jsou to vlastně čekankové kořeny, ze kterých v klimatizovaném prostředí vyrostou puky, jež jsou utvořeny z těsně složených lístků.

Obsahují látky prospívající a regulující funkce zažívacích orgánů, podporující činnost žaludku, ledvin, jater, ale i krevního oběhu a tvorbu krve a rovněž glycisuinulin, jež je důležitý ve stravě diabetiků. Používají se k přípravě salátů, ale mohou se zpracovávat i tepelně. Při tepelném zpracování se musejí méně podlévat a je dobré přidat kolečko citronu, aby si udržely barvu. Zelenina je příjemně nahořklé chutě, ale dlouhým máčením ve vodě zhořkne.

Čelamička

V Bulharsku smažené kuře na česneku.

Čelusti

V dřívějších dobách velký vstupní otvor do pece.

Čemeřice černá (lat. Helleborus niger)

Lidově se nazývá kýchavka, čemerka, koření sv. ducha, černé koření. Její výskyt je hojný na vápencových půdách jižní Evropy, jako je Řecko, Itálie, Francie, ale i chladnější Anglii, kde je květ čemeřice národním symbolem vánoc. U nás se pěstuje v zahrádkách, na skalkách jako alpinka, ale roste i ve stinných horských lesích. Je to jedovatá bylina se starým remediem proti melancholickým, obsahuje dva prudce jedovaté digitaloidy helleborein a helleborin, první je silným kardiakem, zvyšuje krevní tlak, druhý rovněž a ještě drasticky projímá, dráždí sliznice, mírně umrtvuje, velké dávky zaviňují obrnu svalstva a smrt. Plinius ji nazval „ melampodiem „, ve starověku se zove „ Ektomon „ nebo „ Polyrhizon „. Pastýř Melampos získal slávu léčitele tím, že čemeřicí uzdravil dcery krále Protea od hrozných kožních vyrážek a duševního šílenství. Horác aplikoval čemeřici chorobně umíněným lidem.

Starověk si ve srovnání se středověkem vážil čemeřice daleko více a je známo, že Karneades ji užíval i když byl naprosto zdráv proto, aby měl „ čistý mozek“. a mohl tak správně odpovědět na spisy Zenonovy. Plinius zaznamenal, že Galové, aby maso ulovené zvěře bylo křehčí, máčeli hroty svých šípů do šťávy čemeřicové, staří Římané znali čistící účinek čemeřice a pojídali jednak maso, které bylo čemeřicovými kořínky propícháno a naloženo na způsob zvěřiny, jedli i kandizované kořeny kvůli odtučnění. S nebezpečím otravy si nedělali starosti.

Příznaky otravy jsou dávení, závrať, slinění, rozšířené zornice, křeče a smrt ochrnutím srdce. Výtažek z kořene v lihu se doporučoval zevně proti jaterním skvrnám, odvar z kořene hubí hmyz a stará myslivost používala výtažky z kořene k hubení vlků a lišek. Čemeřice se mísila se šňupavým tabákem, přičemž u šňupání vzniklo úporné kýchání. Lékaři starověku věřili, že kýcháním se odstraní všechny nečistoty mozku. Šnecberský šňupavý tabák se proslavil právě svou čemeřicovou složkou.

Čeng (čínsky)

Vaření v páře nebo na pařáku.

Čepák

Ve staročeské kuchyni hrnec.

Čepaně

Na Lašsku nádobí.

Čepelatka cukrová

Mořská řasa z čeledi chaluhovitých. V Norsku se užívá sirup z této řasy ke slazení pokrmů.

Čeremša

V Kazachstánu a na Kavkaze planě rostoucí česnek, tzv. medvědí (Allium ursinum), jehož listy jsou podobné konvalinkovým. Jako koření se používá listů i cibulky a to ve stavu syrovém i sušeném, také se nakládá.

Čerešně

V moravském nářečí třešně.

Čerešňovica

V moravském nářečí třešňovice (pálenka).

Čerň žlutavá

Tato choroba skleníkových rajčat je podporována vysokou teplou a vysokou vlhkostí vzduchu v noci. Zprvu se objeví plísňové skvrny na spodních listech – na rubu jsou purpurově hnědé a na líci žlutavé. Nemocné listy je nutno odstranit a ošetřit postřikem.

Černá kmínka

Na Novojičínsku polévka připravená z chleba nakrájeného na kostičky, hladké mouky, sádla, cibule, kmínu, soli.

Černá kuchyně

tak se říkávalo staré české venkovské kuchyni. Tvořila ji zaklenutá místnost se stěnami neustále pokrytými sazemi. Z jejího stropu se otvíral široký otvor do prostorného komína ústícího na střechu. Hospodyňka musela časně ráno vstát a rozdělat oheň v ohništi. Oheň se tehdy vykřesával z pazourku nebo křemene železnou ocilkou. Bylo to velice pracné a tak mnohé hospodyně volily jiný způsob. Jen tak v košili jak vstaly z postele obíhaly sousední stavení, a pokud v jejich ohništi zůstaly žhavé uhlíky, připalovaly si od nich louč. Ale když pršelo nebo foukal vítr, riskovaly, že oheň do své „černé kuchyně“ nedonesou. Vítr, déšť a sněhová metelice ohrožovaly i samotné ohniště.Nejen, že oheň zhášely, ale vháněly zpět do kuchyně kouř. Jiskry z ohně představovaly zase jiné nebezpečí. Většina střech bývala tehdy došková nebo šindelová, takže stavení v plameni nebývalo nic neobvyklého. Historické záznamy ostatně dokazují, že mnoho velkých požárů měst a vesnic měly na svědomí právě „ černé kuchyně“. Navíc, tam kde bývala nouze o kameny a cihly, bývaly ze dřeva i komíny. Udilo se v ní i maso a špek. Éra „ černých kuchyní „ skončila s vynálezem kuchyňských kamen na levnější palivo.

Černá maľina

Ostružina ve Valašském nářečí.

Černá melasa

Vedlejší produkt při výrobě cukru. Melasa z cukrové třtiny má příjemnou hořkou chuť a vůni a používá se do omáček, cukrovinek (spolu s lékořicí) a ovocných koláčů.

Černá ředkev – daikon

V Japonsku je to velká ředkev, jejíž kořen dosahuje velikosti až 60 cm. Má chuť jako velmi ostrá ředkvička. V japonské kuchyni se používá často a v různých podobách. Nejčastěji se podává nastrouhaná nebo na jemno nakrájená jako příloha, jindy se nakládá, ale má své místo i jako ozdoba talíře.

Černá sójová omáčka

Připravuje se z fermentovaných sójových bobů. Může být hustá a obsahovat boby, nebo hladká a řídká. Používá se v jihovýchodní Asii.

Černá vejce

Jídlo podávané na hostině v Laosu.

Černá zelinka

Půvabné lidové pojmenování jedné jediné houby, čirůvky havelky.

Černé houby

Používají se v asijské, hlavně v čínské kuchyni, u nás známé pod jménem Jidášovo ucho. U nás roste na bezu.

Černé housátko

Půvabné lidové pojmenování jedné jediné houby, čirůvky havelky.

Černé koření

Tento pojem je vlastně výraz pro černý (tmavý) pepř.

Černice (slov.)

Ostružiny.

Černidlo

Pohanka dušená jako rýže v troubě. Na Valašsku ji mastili máslem a podávali k ní slanečka. Na Slovensku ji mastí rozškvařenou slaninou a podlévají brynzou.

Černohlavka obecná (Prunella vulgaris)

Pochází ze severní polokoule z krajů mírného pásma Asie a Evropy. Divoce roste v pustinách nebo na okraji lesa. Čaj uvařený z celé rostliny a oslazený medem se užívá při bolestech v krku jako kloktadlo nebo jako ústní voda pro dezinfekci rozpraskaného jazyka.

Černoušek

Půvabné lidové pojmenování houby, čirůvky havelky.

Černucha setá (Nigella sativa)

Semena se podobají chutí muškátovému oříšku. V Orientu se jmenují Kalonji. Nigella – rod dvouděložných rostlin z čeledi pryskyřníkovitých s nápadně zbarveným kalichem. Je známo asi 25 druhů. V ČR je původní černucha rolní, Nigella arvensis. Roste na polích jako plevel. Černucha damascenská, Nigella damascena, má olejnatá semena obsahující silice.

Černý bez (bezinky)

Sambucus nigra – byl velice ceněn už v minulosti pro léčivé účinky jak plodů, tak i květů. Podle lidového podání měl nadpřirozenou moc a sídlili pod ním bůžkové. Říkalo se, že pomáhá při devětadevadesáti nemocech. Používá se při nachlazení jako čaj při nachlazení a při zácpě. Lahodná je i limonáda z černého bezu, vyrábí se z něho džem i sirup.

Sirup z černého bezu se připravuje tak, že plody černého bezu zalijeme 2 díly vody a 3 díly prsního čaje a to tak, aby bobulky byly zcela ponořené. Do roztoku přidáme lžíci kyseliny citronové, která uvolní šťávu. Asi do 5 litrů šťávy přidáme 1 kg cukru, necháme přejít varem a za tepla plníme do lahví. Vrstvička alkoholu zabrání kvašení. Bezinkové květy obsahují především rozličné glykosidy, saponiny, pryskyřice, alkaloidy, flovonoidy, dusíkaté sloučeniny, organické kyseliny, sacharidy, vitaminy A a C, třísloviny a silice. Chemický rozbor plodů potvrdil přítomnost různých anthokyanových barviv, karotenoidů, organických kyselin aj.

Listy, plody, kůra a kořen se používají proti vodnatelnosti, horečce, pro čištění močových a ledvinových cest, krve, neuralgiích, onemocnění horkých dýchacích cest.

Černý Boudin

Druh jelítek, připravovaných v okolí Lyonu ve Francii.

Černý jeřáb

Je také známý pod jménem arónie. Plody jsou černé malvičky velikosti hrachu a obsahuje cenné vitaminy – C, P, PP, B2, B9, karoten, rutin, který se používá v lékařství. V kuchyni mají plody všestranné využití. Zraje v první polovině září a jeho další výhodou je, že netrpí chorobami a škůdci.

Černý kořen (Scorzonera hispanica)

Neboli hadí mord španělský není zeleninou příliš známou. Obsahuje mnoho vitaminů C, B 1, B 2 a minerálních látek, draslík, fosfor, železo a také alantoin, důležitý při léčení ran. Neobsahuje žádné dráždivé látky. Patří mezi lahůdkovou zeleninu, ale u nás je zatím nedoceněn.

Černý kořen se dá jíst syrový, nastrouhaný na jemno jako mrkev ( jeho chuť připomíná ořechy), ale i třeba ve směsi s jablky a jogurtem, vaří s máslem a zeleným kořením podobně jako chřest nebo se podává fritovaný, obalovaný jako řízek. Přidává se do salátu, polévek a zapečených pokrm. Před každou úpravou se musí kořeny zbavit černé slupky a ihned vložit do okyselené vody, aby nezhnědly. Je velice vhodný pro přípravu dietních jídel. Černý kořen je lidově známý i jako hadí mord. Je lehce stravitelný. V klasické medicíně slouží stejně jako chřest, neboť má stejné povzbuzující účinky. Šťáva z černého kořene obsahuje glykozidy, inulín, asparagín, manitol a další. Působí uspokojivě na nervovou soustavu jako sedativum. Má příznivý vliv na činnost žláz vnitřní sekrece. Je cennou zeleninou pro diabetiky. Ve 100 gramech má pouhých 14 kalorií.

Poprvé se objevil v Africe a jeho blahodárné účinky na lidské zdraví mu přisuzovali kmenoví medicimani. Vědci jim dávají za pravdu, protože mimo jiné obsahuje látku nazvanou allantoin. Připravuje se tak, že se omyje a potom krátce povaří ve slané vodě. Teprve potom se loupe. Lze ho uchovat v octově vodě nebo mléce, na vzduchu časem zčerná a nedoporučuje se ho kupovat do zásoby. Podporuje trávení, činnost žláz s vnitřní sekrecí a je výbornou součástí diabetické diety. Je mrazuvzdorný.

Černý kuba

Staročeský pokrm připravovaný na Vánoce oblíbený v Podkrkonoší. Připravuje se z hub, krup a česneku a dochucený solí a česnekem.

Černý pepř

Černý pepř (pipr nigrum) jsou nedozrálé plody pepřovníku černého. Bílý pepř jsou zcela zralé plody, zbavené slupky a usušené. Bílý pepř je palčivější a méně aromatičtější, jako pepř černý. Zelený pepř jsou čerstvé, nezralé bobule, zralé bobule jsou červené. Pepř se prodává celý nebo mletý.

Černý rybíz

Též rybíz. Plody mají stavěcí, potopudný a močopudný účinek a jsou nejcennějším zdrojem vitaminu C.

Černý strnádek

Půvabné lidové pojmenování jedné jediné houby, čirůvky havelky.

Čerpák

Na Valašsku vydlabaný korbel z tvrdého dřeva k nabírání žinčice.

Čert

Známý žaludeční nahořklý žaludeční likér. Je řízný, někdy až pálivý, ač jeho stupňovitost nepřevyšuje obvykle 40%. Typickou vlastností Čerta jeho značná hustota, která se dociluje tím, že kromě sirupu z cukru řepného přidává se sirup škrobový (bramborový) zvaný glukóza, která se vyznačuje vysokou hustotou při poměrné malé sladivosti. Barva Čerta je tmavě hnědočervená.

Čertík

Název pro hřib nachový v okolí Č. Kostelce.

Čertovo lejno

Mleté lejno je lepší než lisované v kostce. Užívá se v asijské kuchyni, ale jen v malém množství. Nesmíme se nechat odradit ostrým počátečním zápachem.

Čertovo lejno

Název pro houbu plešivku dlabanou na Kladsku.

Červ

Červené víno v brněnském hantecu.

Červená řepa

Varianta řepy obecné (var. conditiva). Pěstovaná od 12. století jako zelenina. Červená řepa působí příznivě při tvorbě krve, zejména jako jeden z prostředků proti chudokrevnosti. Šťáva ze syrových řepných bulev léčila zápal plic, zánět pohrudnice a dokonce i rýmu. Zvyšovala odolnost organismu proti nemocem z nachlazení, posilovala játra, působila proti nadměrně vysokému tlaku a celkově zklidňovala.

Obsahuje provitamin A, vitamin B l, minerály: ve 100 g bulvy je 250 mg sodíku, 120 mg draslíku, 40 mg vápníku, dále obsahuje železo, fosfor, hořčík a jód, cenné nerostné látky, zejména karotén a vitamin C. Rostlinná barviva – antokyany – ovlivňují pružnost cév. Obsahuje sacharidy, enzymy a flavonoidní látky. Betain je zase látka působící na kornatění tepen a stimuluje činnost jater. Mezi další účinky patří povzbuzení tvorby moči a vylučování škodlivin z těla, aktivace činnosti žaludku a střev. Nevýhodou je přítomnost kyseliny šťavelové, která může být nebezpečná při konzumaci množství většího než 500 g bulv. Doporučená spotřeba je 150 g červené řepy denně. Kůrou pro pružné cévy je pití 50 – 100 ml vylisované šťávy po dobu 10 dní. Též řepa červená.

Na stránkách Herbáře aneb bylináře doktora Petra Ondřeje Mathioliho z roku 1562 se dozvídáme následující zajímavé informace: „ Červená řepa obměkčuje břicho, uvolňuje a otvírá průduchy prsů, a proto slouží vařená s medem nebo sladkým vínem proti kašli. Pudí také moč a čmýru (menstruaci), avšak nepříliš intensivně.“

Červená řepa plněná

Typické jídlo běloruské kuchyně.

Červené zelí

Obsahuje hodnotné aminokyseliny, vitamin C, betakaroten a srdci prospěšný draslík.

Červený pepř „Schinus“

Latinsky: Schinus terebinthifolius je také často označovaný jako pepř růžový. Jedná se o plod okrasné dřeviny schinu, který se hojně pěstuje v Brazílii, Argentině a Paraguaji. Jediným místem na světě, kde se růžový pepř pěstuje pro komerční využití je ostrov Réunion. Chuť růžového pepře nese stopy ovoce, pryskyřice, jalovce a nedosahuje velké pálivosti. Vnější slupka je měkká. Prodává se sušený nebo v nálevu a nejskvostnější chuť mu dodá vysušení při minusových teplotách. Kvůli své barvě se přidává do směsí ostatních pepřů, i když se nejedná o stejný botanický druh.

Červotoč moučný

Larvy jsou hnědožluté, až 20 mm dlouhé, brouk hnědočerný, až 18 mm dlouhý, vyskytuje se ve výrobcích z mouky a obilovin a v pečivu. Mouka je znečištěná a zatuchlá. Mouku je třeba několikrát přesít a potraviny vyhodit. Škůdci jsou viditelní.

Červotoč spižní a červotoč chlebový

(Lat. Stegobium paniceum) – je velký asi 3 mm, žlutohnědý a na sobě má krátké chlupy. Miluje teplo a napadá všechny potraviny – mouku, kroupy, krupici, chléb, papriku, koření, kávu, kakao, mletou papriku, čokoládu, cukroví. Larva se dá těžko vypátrat, neboť bývá často obalena substrátem, v němž žije. Hyne při teplotách asi 80C. Celý vývoj (přes larvu a kuklu až po dospělého brouka) trvá tři až čtyři měsíce.

Červotoč šunkový

Má larvy bílé, později šedé, až 10 mm dlouhé, brouci jsou kovově modří, 6 mm dlouzí a nohy mají červenohnědé. Vyskytují se v šunce, uzeném salámu, tvrdém sýru, čokoládě a sušeném ovoce. Napadené potraviny je nutné okamžitě zničit.

Česáček

Říká se mu také salát k česání, protože nevytváří hlávku a nemá srdíčko. Jednotlivé listy se z něj pak podle potřeby snadno oddělují přímo na záhonu a rostlina může dále dorůstat. Všechny odrůdy tohoto salátu vynikají velice lahodnou chutí a jsou jemné. V míchaných salátech působí značně dekorativně.

Česká muzika

Obřadní jídlo o vánocích ze sušeného ovoce a koření.

Česká mykologická společnost

Jednatelem je ing. Miloslav Smotlacha (2001). Zabývá se určováním druhů hub a vším o nich.

Česká vědecká společnost pro mykologii

(ČVSM) – pořádá různé akce, přednášky, semináře, vydává mykologický časopis, mykologický adresář a publikace.

České dršťky

Na nudličky nakrájené dršťky, dovařené v omáčce z cibulky (osmažené na slanině), hladké mouky, hovězího vývaru, okořeněné majoránkou, pepřem a česnekem, ozdobené nakrájenou šunkou a pažitkou.

Český bublák,

Staré plemeno holuba domácího. Je to silný holub s rousy na nohou a tzv. supími pery na lýtkách; hlavu zdobí dva vrkoče. Vrkání nahrazuje bubláním. Zbarvení je jednobarevné, popř. i strakaté.

Český stavák

Plemeno holuba domácího ze skupiny středních voláčů. Zbarvení bývá jednobarevné (bílé, červené, žluté, černé). Český stavák. je středně dlouhý holub, štíhlé, vzpřímené postavy. Je velmi plodný a pro svou krásu a charakteristický let, tzv. stavění, je velmi oblíben.

Česnáček (Alliaria petiolata)

Roste na zastíněných místech, v křovinách a na rumištích. S česnekem má podobnou jenom česnekovou chuť, když rozemneme jeho listy. Je využíván již od minulého století jako bylina s protiprůjmovým a močopudným účinkem, působí proti jarní únavě a zlepšuje dýchání. Používá se tam, kde se používá pažitka například do polévek, omáček, salátů, bramboráků, pomazánek, nádivek, játrových knedlíčků a sekaných mas. Obsahuje vitamin C.

Česnek hadí (Allium victoralis)

Je u nás chráněný.

Česnek hadí se vyskytuje vzácně v Českém a Karpatském oreofytiku a pouze ojediněle v Karpatském mezofytiku . V Čechách jsou jedinou přirozenou oblastí výskytu Krkonoše. Je zde rozšířen na obvodu karů a podél horní hranice lesa (např. Úpská jáma, Kotelní jámy), a na druhotných loukách v hřebenových polohách (Rýchory). Na Moravě má dvě hlavní oblasti výskytu – Hrubý Jeseník, kde je rozšířen na obdobných stanovištích jako v Krkonoších, a Moravskoslezské Beskydy. V Hrubém Jeseníku se v minulosti vyskytoval vzácně na hlavním hřebenu v subalpínských polohách. V současnosti není z většiny lokalit znám a je možné, že zde již vyhynul (Kavalcová, in litt.). V Beskydech je rozšířen, vedle několika mikrolokalit v komplexu Radhoště, i vzácně na dalších izolovaných lokalitách. Česnek hadí se vyskytuje i na pohraničním hřbetu Javorníků, ale již těsně za státní hranicí na slovenské straně (viz seznam lokalit).

Česnek tuhý (Allium strictum)

Používá se v kuchyni. Roste u nás.

Česnek viničný (Allium vineale)

Používá se v kuchyni. Roste u nás.

Velikost: 30 – 60 cm, Výskyt: Vinice, pole, ovocné sady.

Česnek viničný patří k řadě u nás planě rostoucích druhů Allium. Jeho květy vyrůstají v okolíku, který je před rozkvětem ukryt v suchém blanitém toulci. Zatímco u česneku viničného zůstávají oba listeny toulce srostlé, u česneku domácího jsou zřetelně oddělené. Oba druhy mají v květenství pacibulky, jimiž se mohou snadno vegetačně množit.

Česnek kuchyňský (Allium sativum L.)

Patří mezi nejdůležitější, nejznámější, nejpoužívanější druh zeleniny, pochutiny, koření a léčivky vůbec. Je známo asi 280 druhů česneku. U nás se mu říká také „luček“ nebo „ dryák“. Obsahuje vitamín C, B 1, B 2, A, PP a biotinkyselina nikotinová, enzymy, amonikyseliny s obsahem síry. Z nerostných solí se v něm nachází draslík, fosfor, jód, síra, sodík, vápník a železo, aromatický éterický olej ( 0,2 až 0,3 %) a látky s účinkem pohlavních hormonů. Snižuje krevní tlak a hladinu krevního cukru. Povzbuzuje vylučování žluče. Silice obsahuje fytoncid aliin a sloučeniny síry. Česnek znali už ve starém Egyptě, z doby kolem 1500 před naším letopočtem odkud se jeho pěstování naučili Řekové a Římané. Používali ho ve starověku v Číně, Mezopotámii i Babyloňané. Ti věřili, že jeho pojídání posiluje vojáky k odvaze a činí je neporazitelnými. Důkazem úcty starých Egypťanů je rovněž skutečnost, že hliněné modely česneku dali také do hrobky faraona Tutanchamona, posilovali se jím řečtí olympijští borci a ve středověku chránil před vampýry.

byl pro své antibakteriální účinky ceněn již ve staroegyptském lékařství. Ve starých spisech se uvádí, že česnek vařený a jedený dělá zvučný a jasný hlas, ukládá zastaralý kašel, odnímá otoky, vařený s mlékem ulehčuje na prsou. Lonicerův Bylinář se také zmiňuje o moru. „Kdo chce moru odolati, nechť sní každý den dva stroužky česneku s chlebem a vypotí se. Jiné zdroje opět uvádí, že pomáhá zejména lidem, kteří často pojídají studená a těžce stravitelná jídla. Chrání před střevními epidemiemi, dezinfikuje dutinu ústní. Dnes je česnek doporučován proti vysokému krevnímu tlaku, skleróze, stárnutí, při zánětu průdušek, při častém kašli a při střevních infekcích. Při pokusech na zvířatech se při používání česneku zřetelně prokázal snížený růst rakovinných buněk díky látce v něm obsažené, která se jmenuje alicin. Aby se tato látka uvolnila, je potřeba česnek vždy podrtit. Alicin zvyšuje množství žluče, usmrcuje choroboplodné bakterie a povzbuzuje činnost normálních bakterií. Zařazujme tedy česnek do svého jídelníčku, neboť je to opravdu Velký pomocník. Ale jako u všeho i zde platí všeho s mírou, při častém pojídání dochází k bolení hlavy a celkové těžkopádnosti.

Skládají se o něm písničky i verše, píší se i speciální kuchařky. Ve středověku se česnek z Malajsie dostal do Řecka a odtud do Itálie. Z Itálie putoval do střední Evropy, kam ho přinesly římské legie. Během II. světové války, kdy nebyla k dostání antibiotika, si vojáci dávali česnekové obklady, aby zabránili infekci. S jeho pěstováním se Slované seznámili až později a dnes se pěstuje po celé Evropě. Na nachlazení se používá česnekové draže. Je prokázáno, že účinně působí proti rodům zvaným Eschericchia cola, Salmonella, Shigella, Proteus, Staphylococus, Streptococus, Pneumococus, Candida a Mycobakterium tuberculosus. O oblibě česneku svědčí i jeho četné lidové názvy. Kromě nenahraditelné chuti má i řadu léčivých vlastností. Například „Česnekové informační centrum“ z USA uvádí, že podle posledních výzkumů lze zkorigovat již po čtyřtýdenní kůře užíváním česnekového extraktu hladinu cholesterolu o 12 %. Podporuje také tvorbu a vylučování žluči a trávicích enzymů. Česnekové klystýry vypuzují střevní parazity, například hlísty. Působí také na peristaltiku střev. Moderní výzkumy dokazují preventivní působení proti rakovinovému zvrhnutí buněk.

Pythagoras prohlásil česnek za krále zeleniny a francouzský spisovatel Bernard de Saint -Pierre se o česneku vyjádřil takto :“ Česnek, jehož vůně je tak neoblíbená u našich něžných přítelkyň, je nejúčinnějším prostředkem proti všem chmurám a nervovým potížím, jichž jsou naše přítelkyně příčinou.“ Proto nedejme na vůni, ale hleďme na svoje zdraví.

Židovský talmud si cení česneku takto: „ Sytí a zahřívá tělo, obličej po něm září, množí sperma a ničí střevní parazity“.

Jak východní, tak západní kultury dlouho považují česnek za afrodiziakum. Řekové a Římané na něho pěli chválu, orientální milovníci mu přisuzovali sílu.Funkci pohlavních orgánů pomáhal zlepšovat již ve starém Římě, jak o tom píše Marcus Gavius Apicius. Ve středověku byl doporučován jako zaručený prostředek proti moru a Mathioli jej uváděl jako lék, který „ moří červy, zjasňuje hlas, podporuje spánek a tiší nadýmání „. Ničí řadu mikroorganismů podobně jako penicilin.

Jeho použití v kuchyni je mnohostranné. Používá se většinou čerstvý třený nebo sušený ve formě prášku. Může se konzumovat granulovaný i naložený v soli nebo v oleji, čímž získáme i aromatický olej. Česnek se používá do polévek, omáček, příloh, uzených výrobků, salátů, ale také do sýrových a brynzových pomazánek. Utřený česnek je nenahraditelný na topinkách a langoších. Nejlepší je přidávat utřený česnek až na konci vaření. Pokrm tak získá svěží vůni a současně si zachová maximum léčivých účinků.Společnost přátel česneku 271 74 32 98 , 602-222 313.

Česnek medvědí (Allium ursinum)

Používá se jako přísada do omáček, polévek, zeleninových jídel, nadrobno nasekaný do salátů, ale i do sýrových a tvarohových jídel nebo jen na chleba s máslem. Roste ve vlhkých stinných lesích má ploché listy podobné listům konvalinek, které rostou přímo z cibule. U nás roste především v Podyjí, Pomoraví a v Bílých karpatech. Cibule je menší a štíhlejší než u kuchyňského česneku. Celá rostlina šíří česnekovou vůni, takže i maso, případně mléko zvířat, která medvědí česnek spásají, přejímá jeho chuť. Obsahuje kromě éterického oleje, sulfidů a minerálních látek také biokatalyzátory, vitamin C, A, B 1, ale i hormonální látky a alicin, jež má antibiotické účinky a také rostlinná antibiotika – fytoncidy. Ozdravně působí na celou zažívací soustavu – žaludek ( při žaludečních potížích), zánětu tenkého střeva, ale i proti vysokému krevnímu tlaku, arterioskleroze, chřipce, střevním parazitům, na činnost jater a vyměšování žluče. Cibulovitá rostlinka dorůstá výšky 20 až 30 centimetrů.

Nemá žádné vedlejší účinky. Pro léčebné účely se sbírá kvetoucí nať v květnu, ve výše položených místech ještě v červnu Nejlepší je používat čerstvý, ale může se i uchovávat mrazený.

Víno z medvědího česneku – vezmeme plnou hrst nadrobno nakrájenýcz listů česneku medvědího, krátce je povaříme ve čtvrt litru bílého stolního vína a podle chuti osladíme medem. Obden pomalu po doušcích upíjíme.

Česnek podivný (Allium paradoxa)

Roste v listnatých křovinách a parcích, hojně se vyskytuje v Praze na Petříně a Strahově, v Prokopském údolí, v Divoké Šárce a na Křivoklátě.

Je to prastarý kavkazsko-sibiřský druh, pěstovaný v 19. a 20. století v různých botanických zahradách a snad i jako léčivka. Ve střední Evropě zplaněl a zdomácněl.

Česnekocibule

Je také známá jako cibule poschoďová nebo sečka živorodá. Pěstuje se především pro křehké a jemné listy, malé chutné cibulky a aromatické pacibulky. Její zvláštností totiž je, že se na horním konci stvolu vytvoří korunka z pacibulek, které se skloní k zemi a posléze zakoření. Tím se rozmnožuje.

Česneková MISS

Je každoročně volena v kalifornském městě Gilroy na česnekových slavnostech.

Česneková pálenka

V 18. století ji zavedl anglický námořní lékař Lind pro družstvo britského královského loďstva.

Česneková sůl

Směs sušeného mletého česneku a kuchyňské soli. Přidává se do zeleninových šťáv, zálivek, omáček, hodí se také na těstoviny, do dušených pokrmů a salátů, polévek.

Česneková zmrzlina

Prodávají ji v cukrárně v Méridě ve Venezule, je spíš svéráznou pochoutkou než lékem. I když se majitel cukrárny, Manuel da Silva dušuje, že do zmrzliny zásadně používá pouze přírodní přísady.

Česnekové slavnosti

V roce 1979 se kalifornské město Gilroy rozhodlo uspořádat první česnekové slavnosti. Tehdy přijelo 30 tisíc návštěvníků. Nečekaný úspěch zavinil to, že se zde tyto slavnosti konají každoročně. Česnekové plantáže se zde pokusili založit už v roce 1920. Sklidí zde přes 90 tisíc tun česneku.

Česnekové výhonky

V červnu začíná kvést česnek, na vrcholu se u něj objevuje květenství, které se zaštipuje, aby česnek nevykvetl. Květenství tvoří malá pacibulka a zelený dlouhý výhonek. Výhonky i pacibulky se využívají v kuchyni jako chutná delikatesa.

Česnekový festival v USA

www.gilroygarlicfestival.com

Česnekový granulát

Zachovává si svou typickou česnekovou chuť, vůni a účinek. V kuchyni je oblíbený pro kořenění zeleniny, bramborových jídel, tvarohů, omáček, salátů a masových jídel. Je vhodný i pro ty, kteří nesnášejí syrový česnek.

Česnekový web

České republiky www.etp.cz/garlic

Češíř

Dřívější název pro výrobce dřevěných číší.

Čevabčiči

Se připravuje z mletého vepřového, hovězího a skopového masa, které smícháme, osolíme a opepříme. Z hmoty tvoříme šišky, které na tuku ze všech stran opékáme asi 7 – 8 minut. Oblíbené v balkánské kuchyni. Podávají se posypané syrovou cibulí, hořčicí a k nim brambory nebo chleba.

Čevabčiči koření

Aromatická směs výrazné chuti balkánského typu, k ochucení pokrmů z mletého masa.

Čcha

Čínský název čaje.

Čchang

Ječné pivo s výtažkem bylin v Tibetu.

Čching-kche

Tibetský alkoholický nápoj z ječmene.

Čchuan

V Číně způsob dušení a vaření potravin.

Číbr

Je to lidový název pro saturejku.

Čibuku

V Zimbabwe se pije pivo čibuku, které je vyrobené z drcené kukuřice. Místní obyvatelé ho pijí po litrech. Má velice nízkou trvanlivost. I v sudech kvasí a tak musí sudy zůstat otevřené, jinak by došlo k explozi. Sládkem v pivovaru je Čech. Evropská piva připomíná jen velmi vzdáleně a to jak vzhledem tak i chutí.

Číčánky

Na Plzeňsku a Klatovsku jídlo z brambor s moukou a mlékem ve tvaru šišek.

Čiči

Peruánské kukuřičné pivo.

Čídlomony

Jídlo chodské kuchyně ze syrových brambor, vařených brambor, hrubé mouky, cibule, sádla se škvarky a kysaného zelí.

Čierne korenie (slov.)

Pepř.

Čichirtma

Gruzínská polévka ze skopového masa nebo z drůbeže.

Čili omáčka

Jako čili omáčky se označují omáčky s různými stupni ostrosti. Často obsahují olej, zázvor či česnek. Většinou bývají červené. Při vaření mohou nahradit čerstvé chilli papričky nebo feferonky.

Činčulíny

Ze špan. chinchulínes a sem z indiánského jazyka kečua – pečené tenké střevo hovězího dobytka s původním obsahem.

Čínská kapusta

Zelenina z jižní Číny, ze které se připravuje chutný salát. Bot. název Brassica chinensis.

Čínské zelí

Má dostatek vitaminu C, trochu vitaminu B, sodík, draslík, vápník, hořčík, fosfor a železo, stravitelné bílkoviny, posilující silice a optimální množství vlákniny. Energeticky je velice chudé. Ve 100 g má pouze 16 kalorií, proto je vhodné během redukční diety.

Zelenina z jižní Číny, ze které se většinou připravuje salát a kde je oblíbena již několik tisíciletí. Bot. název Brassica chinensis. Na evropském stole se poprvé objevilo počátkem 20. století, kdy k nám dorazilo oklikou z Ameriky. Velice chutná v masitých pokrmech připravovaných na jedné pánvi. Zelené čerstvé listy používáme do čerstvého zeleninového salátu.

Čír

Na Slovensku uvařené nudle s houbami, mlékem a brynzou.

Čirimoja (cherimolia)

jsou plody stromu nebo keře anonna, který se pěstuje téměř ve všech subtropických oblastech ( v Jižní Americe, Západní Indii, na Kanárských ostrovech, v Indonézii a v zemích západní Afriky, v Itálii a v jižním Španělsku. Plod bývá 7 až 12 cm dlouhý a podobá se obrovské zahradní jahodě se šupinatým povrchem a mají ananasovou chuť. Při kuchyňské úpravě oloupeme šupinatou dužinu ostrým nožem, dužinu nakrájíme a odstraníme semena. Rozmixujeme ji s cukrem nebo se smetanou. Výborně chutná i jemnými likéry.

Může se podávat s kostičkami šunky. Na plátky nakrájená čirimoja obalená v pařížském těstíčku, smažená v oleji a posypaná cukrem se podává jako dezert. Někdy dosahuje hmotnosti až 1 kg. Používají se čerstvé nebo se rychle zpracovávají na šťávy i se zmrazují. Ovoce nelze skladovat v čerstvém stavu.

Čirok

Významná součást potravy obyvatel Afriky, Indie, Číny a Egypta.Připravují z něho mouku k přípravě placek nebo kaše.

Čiroz

V Bulharsku nasolená a na slunci usušená makrela.

Čirůvka dvoubarvá (Lepista saeva)

Roste hojně až do zimy na loukách a pastvinách, vždy mimo les. Tato lupenatá houba má plavý klobouk a krátký fialový třeň. Je chutná v polévce, smaženici, guláši i sladkokyselém nálevu.

Čirůvka fialová – (Lepista nuda)

Vyloženě podzimní houba, určená pro kuchyňskou úpravu. Tato fialově zbarvená houba dává přednost jehličnatým lesům, ale roste i v listnatých od podzimu až do zimy, někdy se však objevuje již v květnu.

Lupeny jsou fialové, někdy mají nahnědlý odstín, zoubkem sbíhavé na třeň, který je též fialově až šedě-fialově zbarvený, šupinatý. Dužnina je nafialovělá a má příjemnou vůni. Klobouk je hnědavý s jemným fialovým nádechem. Je snadno poznatelná, výborné chuti a vůně. Má stejné zdravotnické přednosti jako čirůvka májovka.

Čirůvka havelka (Tricholoma portentosum)

Je velice oblíbenou houbou, vynikající chuti, výborně se hodící do polévek, omáček, k nakládání i sušení. V lidovém pojmenování má mnoho různých názvů. Roste na podzim v jehličnatých lesích, zvláště v písčitých borech.

Klobouk má 3 až 10 cm široký, šedý až šedočerný, vyhrblý, nepravidelný, zprohýbaný, paprsčitě vlásenitý a ve stáří rozpukaný. Vysoké lupeny a krátký třeň jsou bílé, ale vždy alespoň místy citrónově nadechlé. Bílá dužnina voní moučně a příjemně chutná.

Čirůvka májovka (Calocybe gambosa)

Roste od dubna do června na travnatých plochách, loukách, okrajích lesů, v sadech a zahradách. Klobouk je v mládí polokulovitý, později sklenutý, až plošně rozložený. Lupeny jsou velmi husté, nápadně nízké, zoubkem sbíhavé, bělavé, ve stáří krémové. Třeň válcovitý, silný, krátký, hladký, plný, bělavý. Dužnina bělavá, pevná, šťavnatá, chuť lahodná, vůně příjemná. Kuchyňsky všestranně využitelná. Má 4 – 10 cm široký, masitý, tuhý, bachratý a holý klobouk. Nejdříve zvoncovitě klenutý, na okraji podvinutý, později plochý, bílý, mléčně bělavý, krémový až zažloutlý. Roste už v dubnu, ale hlavně v květnu. Odtud její jméno.

Daří se jí na travnatých místech, na okrajích lesů, křovinách, v sadech, pod akáty, pod trnkami apod. velmi výrazně voní po čerstvé mouce. Je hned po hřibech snad nejlepší z našich hub s možností všestranného využití. Snižuje hladinu cukru v krvi. Májovka také potlačuje průvodní jevy cukrovky jako suchost jazyka, bolesti hlavy a končetina nespavost. Snižuje i obsah cukru v moči.

Je velice oblíbená v Baskicku. Baskové houby připravují nejčastěji na grilu, také je obalují, smaží a podávají je i jako samostatné jídlo nebo jako přílohu k masu. Z dalších hub jsou zde oblíbené hřiby, ryzce a pak čirůvka fialová a dvoubarvá.

Čirůvka mýdlová (Tricholoma saponaceum)

Se pozná především podle pozvolného růžovění povrchu po pomačkání dužniny na řezu a zřetelného mýdlového pachu.

Čirůvka odlišná (Tricholoma sejunctum)

Je jedovatá!

Čirůvka topolová

Roste v lesích, sadech, hájích od srpna do září. Její konzumace má protisrážlivý účinek, potlačuje imunitní reakce organismu, alergické senné rýmy a otoky očí.

Čirůvka zelánka

Roste od září do listopadu hlavně v písčitých borech, hojněji roste jen v jižních Čechách. Je velmi vzácná, ale chutí je nepřekonatelná v polévce a v octovém nálevu. Dužnina je tenká, ale pevná, bělavá. V příjemné vůni a chuti je patrna i moučná složka.

Čirůvka zemní (Tricholoma tereum)

Houba rostoucí v jehličnatých nebo smíšených lesích. Je to chutná houba. Při sběru je třeba dát pozor na záměnu s čirůvkou tygrovanou (Tricholoma tigrinum), případně s čirůvkou žíhanou (Tricholoma virgatum).

Čiření – krášlení

Odstranění jemných sedimentů a kalů pomocí různých prostředků (bílek, želatina, tanin atd.)

Čiřidla

Látky užívané v potravinářské výrobě, např. želatina, tanin, aktivní uhlí, vaječný bílek, v cukrovarnictví vápenné mléko.

Čistec bahenní (stachys palustris)

slovensky čistec močiarny – rod dvouděložných rostlin z čeledi hluchavkovitých; známo asi 200 druhů až 300 druhů rozšířených zejména v mírném a subtropickém pásmu obou polokoulí, chybí v Austrálii a na Novém Zélandu. V ČR roste 6 druhů. Zelenina pěstovaná hlavně ve Francii. Je původem z Číny a do Francie ho přivezl koncem 19. století jakýsi lékař. Hlízy mají jemnou oříškovou chuť a konzumují se, až dorostou alespoň 5 cm. Upravují se podobně jako topinambury. Jako okrasná rostlina se v zahradách pěstuje čistec vlnatý, Stachys lanata, původně z jihovýchodní Evropy, pro stříbřité bílé, plstnaté listy a světle červené květy.

Je to metr vysoká, často i větší hluchavka, která roste v dunajské deltě na březích vod a kolem moře. U nás ji najdeme kolem Labe. Listí se dá jíst jako špenát, ale je lepší jej smíchat s jinou zelení, například s česneky nebo šťovíky. Podzemní výhonky se zvětšují a nalijí v poměrně velké jedlé hlízy, které se odjakživa sbíraly a upravovaly stejně jako brambory. Vypěstěné kulturní odrůdy jsou známé jako japonské brambory.

ro jedlé hlízy býval u nás pěstován Stachys sieboldii (Stachys affinis), čistec hlíznatý, který je však některými autory považován za poddruh S. palustris. Původní je v Japonsku, odkud byl roku 1887 přivezen do Francie a dále se pak šířil do Střední Evropy, Anglie i Ruska. Je odolný vůči mrazu a vyžaduje lehčí, ne příliš vlhké a spíše nevápnité půdy.

Čistec na smetaně: hlízy se povaří asi 5 minut, pak se voda slije, přidáme máslo a citrónovou šťávu a vaříme ještě 5 minut. Zalijeme smetanou, kterou jsme předtím přivedli do varu. Směs okořeníme solí, mletým pepřem a muškátovým oříškem a pod pokličkou dodusíme ještě 15 minut. Těsně před podáváním zamícháme další tři lžíce smetany a odstavíme.

Čistiti (clarifier)

Čištěním se odstraňuje z potravin nebo pokrmů všechno, co by bylo na újmu jejich chuti a úhlednosti. Čistíme zejména cukr, vyzí měchýř, rozličné rosoly, polévky, máslo, šťávy, slovem všechno, co se má zjasniti a nabýti průhlednosti.

Číše

Nádoba na nápoje kónického tvaru bez nohy.Postupně se z ní vyvinul pohár, tj. zmenšená číše na krátké noze.

Číše vína (vin d´honneur, čestná číše)

je společenská akce, která trvá kolem půlhodiny a pořádá se ve stoje – například při otevření nového butiku nebo seznámení. Může se pořádat v kteroukoli denní dobu. Podává se sklenička vína, sekty, případně nealkoholické nápoje, podává se lehké studené občerstvení, slané pečivo – bez obsluhy, ale někdy bývá zajištěna obsluha. Pořídí se za necelou stokorunu na osobu. Oblečení bychom měli mít společenské, ale ne večerní. S partnery se v tomto případě nepočítá.

Číšník

Vyšší dvorský úředník, původně pověřený dozorem nad sklepy a vinicemi panovníkova dvora. V římskoněmecké říši byl titul arcičíšník spojen s kurfiřstvím a svěřen českému panovníkovi. Úřad nejvyššího číšníka byl od 12. století i v českém království. Zanikl v 17. století.

Čištění rosolu

1 litr rosolu, 20 g želatiny, 3 bílky.
Želatinu v lístcích opereme, na hodinu namočíme do studené vody, když nabobtná, rozpustíme ji v malém množství horkého rosolu a stále mícháme. Zbývající rosol vychladíme, vložíme syrové bílky, rozpuštěnou želatinu, promícháme metlou na sníh a za stálého míchání zahříváme až do varu. Když se rosol vaří, odtáhneme jen na okraj plotny a necháme v klidu, aby se tekutina mohla vyčistit.

Když je již rosol průhledný, sebereme šumovinu a rosol opatrně procedíme přes pláténko. Při čištění většího množství rosolu lijeme jej na utěrku uvázanou za 4 rohy obrácené židle. Utěrka musí volně viset, aby tekutina nevytékala, ale zvolna odkapávala do misky. Procezený rosol necháme vychladnout. Rosol musí být při nalévání horký, aby při odkapávání neztuhl.

Čižbaři

Chytali na vějičky drozdy a kvíčaly, z jejichž masa byla výborná pochoutka. Naši předkové si kdysi pochutnávali na mase z orlů, labutí, ježků, na medvědích tlapách a dokonce chytali drobné zpěvné ptáky – skřivany, drozdy nebo špačky. Dodnes se nám zachovaly přesné recepty na přípravu pokrmů z těchto živočichů.

Čmeláci

V Jižní Americe se jedí živí nebo se z nich dělá víno, v Indii se zase připravují v kořeněném těstíčku, Dajákové z Bornea je s oblibou konzumují s rýží.

Čočajpaz

V uzbecké kuchyni plněné taštičky.

Čočka

Pochází pravděpodobně z Přední Asie a lidé ji znají 4 až 5 tisíc let. Různé odrůdy této luštěniny se obvykle nazývají podle barvy. Všechny mají stejný plochý diskovitý tvar, ale liší se velikostí a prodávají se celé nebo půlené.

V evropské kuchyni je nejlepší zelená čočka, která se před tepelnou úpravou musí namočit a její zrnka udrží svůj tvar i po uvaření. V asijské, zejména indické kuchyni se velmi často používá červená nebo oranžová čočka, kterou není třeba předem namáčet. Vaří se jen krátce a je výborná na zahuštění pokrmů, například indického kari. V Indii je oblíbená i žlutá čočka, nazývaná také žlutý dal.

Čočka adzuki

Patří k nejlépe stravitelným luštěninám, vaří se 25 – 30 minut.

Čočka béžová

Používá se v indické kuchyni. Zrna béžové čočky zůstávají po uvaření více oddělená.

Čočka červená nebo také egyptská

Je dvou druhů – loupaná půlená – obvzláště jemné chuti a nemusí se předem namáčet, ale nesmí se příliš dlouho vařit, protože se rozpadá. Její výstižnější název je oranžová, neboť vařením rychle vybledne a zbarví do žluta. Změkne za několik minut a rychle se rozváří na kaši.

Přidává se do pokrmů s kari a smíchaná s rýží je hlavní přílohou zeleninových i masitých pokrmů ve většině orientálních kuchyní. Neloupaná červená čočka pochází z Argentiny a má podobné využití jako čočka loupaná, jen ji musíme déle vařit. Patří k nejmenším druhům luštěnin a je vysoce ceněna v jihoamerické a indické kuchyni.

Čočka hnědá indická

Je populární zejména na Středním východě a v jihoasijské kuchyni a připravují se z ní tradiční orientální pokrmy. Nemusí se před vařením namáčet, neboť se rychle rozváří. Je vhodná na kaše a eintopfy. Je vydatným zdrojem selenu, železa, manganu, obsahuje také fosfor, zinek, tiamin, folát a vitamin B 6.

Čočka Puy

Je z Francie a patří mezi nejlepší svého druhu. je velice jemné chuti. Připravují se z ní luštěninové přílohy a různé saláty. Hodí se i k naklíčení.

Čočka zelená

Používá se v indické a jihoasijské kuchyni. Zrna zelené čočky zůstávají po uvaření více oddělená. Vaří se i s kokosem, citronovou trávou a lístky kari.Je vydatným zdrojem selenu, železa, manganu, obsahuje také fosfor, zinek, tiamin, folát a vitamin B 6. Je oblíbená nejen u nás, ale v celé střední Evropě. Používá se na přípravu polévek, salátů a můžeme ji nechat i naklíčit.

Čočka žlutá

Pochází z Indie a vaří se asi 10 až 20 minut. Používá se v indické a orientální kuchyni, ale třeba i na Kavkaze. Za lahůdku je považována žlutá čočka vařená se sušenými švestkami.

Čočkové šišky

Pokrm v indonéské kuchyni.

Čoklo

Takto nazvané jídlo bolivijských Indiánů je drcená hrubá mouka z kukuřice nebo z celých klasů, uvařená ve slané vodě.

Čokoláda a slavní

O čokoládě se zpívá v opeře W. A. Mozarta Cosi fan tutte, skladbu na čokoládu složil také Igor Stravinskij. Z velikánů holdovali čokoládě nejen J.W.Goethe a F. Schiller. Ve svém románu Buddenbrookovi o ní píše i Thomas Mann, ve hře Hrdinové se o ní zmiňuje G.B. Shaw, objevuje se i v díle R.L. Stevensona.

Čokoládové boby vyšly na bankovkách a známkách Tonga, Ghany, Španělska, Grenady, Ecuadoru, Trinidadu a Tobaga. Čokoláda se dostala nejen na Měsíc, ale také na Mount Everest. Edmund Hillary a jeho věrný Šerpa Tenzig jí cestou na nejvyšší horu spotřebovali celá kila, od počátku patřila k základní složce jídelníčku kosmonautů, včetně výprav Apolla.

V osmdesátých letech, kdy Amerika prožívala vlnu čokoládové horečky, vycházel v USA časopis Chocolate News. Byl tištěn na hnědém papíře a byl provoněn čokoládovou vůní.

Čokoláda a většina bonbonů

Obsahují glukózu. Jde o vynikající prostředek k posílení nervového systému. Čokoládu dokáže organismus rychle zpracovat a mozku je okamžitě dodána nová energie. Se sladkostmi ale opatrně.

Čokoláda bílá (kakaové máslo, cukr a mléko)

(Kakaové máslo, cukr a mléko). Neobsahuje kakaový prášek, čokoládovou chuť získává z kakaového másla. Je sladká a poměrně hutná. Minimální obsah kakaové sušiny 18 procent.

Čokoláda hořká (kakao, máslo, cukr)

Říká se jí luxusní, protože obsahuje nejvíce kakaové sušiny ( až 55 %). Navíc se zpracovává finančně náročnějším procesem, tzv. konšováním, to znamená, že se míchá s provzdušňováním, což vyžaduje velkou spotřebu energie. Je hutná, má intenzivní chuť. Minimální obsah sušiny 35 procent.

Čokoláda light

Není slazena cukrem, ale cukernými alkoholy a umělým sladidlem. Neznamená to, že je méně kalorická, většinou obsahuje více tuku. Nehodí se tedy pro lidi, kteří bojují s nadváhou, má projímavé účinky.

Čokoláda mléčná ( kakao, kakaové máslo, cukr a máslo)

Obsahuje sušené nebo kondenzované mléko a obvykle kolem 20 % kakaové sušiny. Je jemná, sladká, na vaření a pečení není tak vhodná. Je nejpopulárnější. Minimální obsah kakaové sušiny 25 procent.

Čokoláda na vaření (cukr, kakao, kakaové máslo)

Obsahuje méně kakaové hmoty a více cukru, zpracována je jednodušším procesem – bez konšování. Minimální obsah kakaové sušiny 30 procent.

Čokoládová máčecí hmota

Přípravek k přelévání moučníků, ovoce apod., průmyslově vyráběný.

Čokoládová rýže

Drobné tyčinky z cukru, cukrového sirupu a kakaa. Používají se ke zdobení dortů, sušenek a dezertů.

Čokoládové figurky

Poprvé se objevily čokoládové figurky andělů z olomoucké Zory na čs. trhu u příležitosti návštěvy papeže Jana Pavla II. na Velehradu ve dnech 21. a 22. dubna 1990. Byly v prodeji v množství 2 tun, tedy celkem více než 133 tisíc čokoládových andílků.

Čokoládové vločky

Vločky z cukru, glukózy, sirupu a kakaa se používají na posypání dortů, ovocných piškotových zákusků se šlehačkou a šlehačkových dezertů.

Čonta (šuársky šingi)

Statná palma Bactris utilis z čeledi Arecaceae s tvrdým houževnatým dřevem, se žlutočervenými plody obsahující moučnatou dužinu a olejnaté jádro rostoucí v Africe.

Črpák

Vydlabaný korbel z tvrdého dřeva k nabírání žinčice na Slovensku.

Ču-sun

Čínský název bambusových výhonků, které se používají na přípravu salátu.

Čubetový nápoj

Při špatném trávení, nadýmání a při onemocnění jater a žlučníku se používá nálev vnitřně:

l až 2 polévkové lžíce drogy na půl litru vody. Užívá se před jídlem. Benedyktovu nať můžeme též kombinovat s natí máty peprné.

Čubrica

Oblíbená směs balkánské kuchyně a bulharské kuchyně. Základ tvoří hlavně mletá sušená saturejka a pískavice – řecké seno. Dále směs obsahuje libeček, celer, opraženou kukuřičnou mouku, ostrých mletých papriček a sůl.

Čubrica je určena na rožněné pokrmy, zvláště z mletého masa, ale i do všech pokrmů balkánské kuchyně jako džuveč, musaka, kebab, zapékané směsi zeleniny a masa, do hustých zeleninových polévek (čorba). Lze ji též použít k ochucení slaných tvarohových pomazánek, na sýr (zejména ovčí), na plátky slaniny, chléb s máslem či sádlem, do luštěninových, zvláště fazolových pokrmů. Lze nahradit saturejkou.

Čučoriedky (slov.)

Borůvky.

Čufa

Zelenošáchor jedlý – hlízy obsahují potravinový škrob, olej, cukry, bílkoviny a vitaminy. Pochází z Egypta a Sudánu, pěstuje se v Přední Indii, Severní Americe, Peru a Maďarsku.

Čufty

Jugoslávské národní jídlo z mletého masa v rajské omáčce s rýží.

Čumacká kaše

Pokrm ukrajinské kuchyně.

Čumbrk

Lidově název pro lopuch.

Čuňo

Nezvyklým způsobem konzervované brambory, jak je dělají bolivijští Indiáni. Brambory se nakrájejí na menší kousky, v noci nechají přejít mrazem a pak šlapáním zbavují slupek. Během dne se suší. Tento proces se opakuje tak dlouho, až jsou brambory vysušené.

ČZPI

Česká zemědělská a potravinářská inspekce – dbá na jakost a zdravotní nezávadnost zemědělských a potravinářských výrobků.


reklama


Napište do okna našeho gastronomického slovníku hledaný výraz nebo klikněte na jedno z písmen abecedy