Na začátku září jsme se vydali na krátký poznávací zájezd do Francie, tedy konkrétně do Strasbourgu, hlavního města Alsaska. Toto starobylé město s nádhernou gotickou katedrálou Notre-Dame ve středu nyní pravidelně hostí i poslance Evropského parlamentu, kteří mají sídlo v moderním paláci. Náš cíl však byl jiný, než poznávat památky. Chtěli jsme ochutnat některé krajové speciality alsaské kuchyně jako je například Kugelhopf, Quiche, Choucroute...... a další.

Alsasko bylo v minulosti mnohokrát dobýváno Němci a i když Francouzi nakonec toto území získali pod svou nadvládu, tradice německé kuchyně zde zůstaly hluboce zakořeněny. Říká se, že alsaská kuchyně je německá kuchyně připravovaná Francouzem. A tak se nesmíte divit, že po vstřebání těchto informací jsme se na nějakou tu francouzskou pochutinu velice těšili.

Nezačali jsme však šťastně, protože v žádném průvodci jsme se nedočetli, že milí Francouzi v restauracích od 15.00 do 18.00 nevaří! Nám to zrovna tak vyšlo, že jsme po třetí dorazili do středu Strasbourgu a měli jsme parádní hlad. Zběsile jsme s kručením v žaludku procházeli středem Strasbourgu a hledali jednu jedinou hospodu, která by nás nakrmila. Marně! Nabyli jsme jediní, potkávali jsme skupinky hladových Němců, Italů .... A tak jsme museli nakonec dát zavděk rychlému občerstvení, bagetě plněné zelím a grilovanou klobáskou. Byla skvělá, i když na stojáka v mírném mrholení při teplotě kolem 9 °C to nebyl kdovíjaký gastronomický zážitek.

Čekání na francouzskou kuchyni jsme si zkrátili ve stylové kavárničce. Espresso v krásném útulném prostředí nás sice zahřálo, ale všude přítomní kuřáci nám atmosféru francouzské kavárny přeci jen trochu kazili. Cenu dvou káv v přepočtu za cca 150 Kč, jsme neřešili, hold do Evropy, co se síly koruny týče máme přeci jen daleko.

Nakonec jsme se dočkali a v jedné z mnoha alsaských hospůdek si objednali Choucroute (čti: Šukrůt) neboli Alsaský hrnec . Tento vyhlášený pokrm je vlastně talíř naplněný zelím, klobáskami a několika druhy mas. Vše se připravuje v jednom hrnci, proto také ten název. Jako příloha se podávají brambory, či pečivo. Po celodenním lítání po městě jsem si na Choucroutu vskutku pochutnali, suchým rozlévaným vínkem zahnali žízeň a snažili se zapomenout na odpolední hladovění v centru francouzského velkoměsta.

Autor: George (2007)

---

---