Asijský plod s charakteristickou ostnatou slupkou, která se nekonzumuje. Plod má nezaměnitelné aroma, dužina je vyníkající, sladká, s chutí připomínající ananas. Nejčastěji slouží jako pochoutka přímo čerstvá, bez úprav.

Latinsky: Durio zibethinus

Strom vysoký až 30 m. Má plody velké asi 25x20 cm, vejčité, zelené až žluté. Obsahují menší množství proteinů a tuků; jednu čtvrtinu až třetinu váhy tvoří tuky a škroby.

Durian je onen neblaze proslulý plod, vykýzaný z letecké přepravy, plod, který si většina lidí oškliví po prvním seznámení. Jeho vůně se podobá zápachu přezrálé gorgonzoly ve vyhřáté místnosti. Chuť durianu dávný popis k „vanilkovému krému, protaženému kanalizační rourou“. Konzistencí se plod podobá řídkému pudinku nebo krému, chuť je sladká, jemná a přitažlivá. Kdo se odvážil a jednou ochutnal durian, získal nazapomenutelný zážitek, „pro který stojí za to podniknout cestu na Východ“.

Stromy jsou velmi mohutné, s listy ne nepodobnými broskvoňovým. Velké, oválné až vejčité plody na dlouhé stopce váží 4-5 kg. Zpočátku jsou zelené, během dozrávání žloutnou. Krátké a ostré ostny, jimiž jsou pokryty, jim dodávají vzhled nějaké surové středověké zbraně. V každém plodu bývá kolem dvanácti velkých semen, abalených bílým míškem.

Durian pochází z Malajsie a po jihovýchodní Asii se rozšířil již v prehistorických dobách. V této oblasti se hojně pěstuje, jinde se však nikdy nestal ničím víc, než kuriozitou.

Druhy a kultivary: Vyskytují se místní odrůdy, odlišující se velikostí, tvarem a chutí, komerčně používané klony nejsou rozšířeny.

Durian se musí pojídat čerstvý, jinak začne podléhat chemickým změnám a jeho zápach se ještě zhorší! Nejlepší je syrový, může se však použít k výrobě zmrzliny, džemu či šťávy, která se pije s kokosovým mlékem. Velká masitá semena se vaří nebo praží a pojídají jako ořechy.

Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew

---

---