





Jako malá jsem bydlela na vesnici, za domem byla velká zahrada a na dvou třetinách se pěstovaly brambory, takže byly lehce dostupné a jakmile dosáhly konzumní zralosti, tak se na ně chodilo skoro každý den.
Několik týdnů běží všude reklamy na vánoce a mně vyplouvají vzpomínky na dobu předvánoční v mém dětství.
Mám dvě děti a jsou od sebe o 11 roků, takže se tato historka opakovala dvakrát.
Na začátku září jsme se vydali na krátký poznávací zájezd do Francie, tedy konkrétně do Strasbourgu, hlavního města Alsaska. Toto starobylé město s nádhernou gotickou katedrálou Notre-Dame ve středu nyní pravidelně hostí i poslance Evropského parlamentu, kteří mají sídlo v moderním paláci. Náš cíl však byl jiný, než poznávat památky. Chtěli jsme ochutnat některé krajové speciality alsaské kuchyně jako je například Kugelhopf, Quiche, Choucroute...... a další.
Nějaký čas jsme měli pěkný kousek zahrady a chovali jsme různá zvířata a mezi nimi také králíky. Kdo je chová ví, že někdy se je daří chovat jindy ne.
Historie očima venkovského domkáře.
Moji rodiče chtěli aby u nich byla moje dcera každý víkend, tak si pro ni chodili k nám nebo jsme ji vodili k nim.
Když jsem se vdala tak k nám manželův otec skoro každý týden chodil na návštěvu. Je samozřejmé, že jsem se vždycky chtěla pochlubit nějakou dobrotou. Pokaždé se to nepodařilo, protože jeho návštěvy nebyly pravidelné.
Čím jsem starší, tím raději vzpomínám na své dětství. Nevím,jestli je to věkem, nebo tím, že jsem měla pěkné dětství, na které je radost vzpomínat.
Menu články
Vtipy
Jeden opilec si zkrátil cestu domů přes hřbitov. Tam však spadl do vykopaného hrobu a usnul. Ráno se prochladlý probudil a nadává: "Sakra, to je zima." A paní, co o kousek dál pokládala kytičku na hrob, povídá: "Tak proč ses odkopal?" další anekdoty