Exotická čína

Vyhledávané speciality v čínské kuchyni byli a ještě jsou medvědí tlapy, daňčí ocasy, kachní jazyky, úhoří vajíčka, velbloudí hrb, opičí pysky, kapří ocasy a volský morek. Specialita obyvatel Kantonu (Čína) je zase kočičí maso. Populární jihokorejský pokrm, jehož složkami jsou mimo jiné psí maso a nejrůznější byliny a koření se jmenuje Kae soju.

Krysí mláďátka

Krysí mláďátka se podávají v čínské kuchyni a pokrm se jmenuje Trojí vypísknutí. V průvodci je toto jídlo popsáno takto: poprvé vypísknou, když je uchopíte tyčinkami, podruhé při namočení do sojové omáčky a potřetí, když si je dáte do pusy…

V Číně konzumují i Lu-lun,což jsou jelínkové s váčkem vzácného pižma na bříšku.

Ryby naložené se šiškami borovic je vyhledávaná lahůdka v Číně.

Obří mloci žijící v Číně dosahují délky 1,5 metru a mají hmotnost až patnáct kilogramů. Jejich maso je pro Číňan vyhlášenou pochoutkou. Vnitřnosti těchto živočichů nacházejí uplatnění v tradiční lidové medicíně. V poslední době se na čínském venkově zkouší pěstování těchto mloků na farmách, neboť se jejich výskyt ve volné přírodě značně snížil.

Jezte mravence, nabádá stará čínská lidová moudrost.

Ten, kdo si místo šunky dává pravidelně porci mravenců, jejichž chuť mimochodem připomíná humry, se, jak píše čínský deník Kungžen Ž´-pao, nemusí obávat rakoviny plic nebo lymfatických uzlin, tuberkulózy a padání vlasů. Víra v zázračné účinky pojídání mravenců má zřejmě svůj původ v obdivu k vitalitě medvědů, pro něž jsou mravenci pravidelnou součástí jídelníčku.

Někdo rád žlučník.

Zcela nečekané odbytiště nalezli dánští řezníci pro žlučníky z vepřů, které dosud končily na smetišti. Od léta tohoto roku vyvážejí tyto prasečí vnitřnosti do Číny, protože obsahují látky, které podle čínského přírodního lékařství maximálně povzbuzují mužskou potenci. Zdá se, že Číňané jsou s extrakty žlučníků dánských vepříků nadmíru spokojeni, protože po zkušebních dodávkách přišla nyní objednávka na celých 270 tun.

Nápoj s mravenci.

V Číně se vyrábí osvěžující nápoj, jehož nejdůležitější složkou jsou sušení mravenci umletí na prášek. Zjistilo se, že prášek obsahuje tolik bílkovin jako sója a je čtyřikrát bohatší na kalorie než hovězí maso. Kromě toho obsahuje 19 aminokyselin a také značná množství zinku, jehož nedostatek zapříčiňuje zastavení růstu dětí.

Myšky pro labužníky.

Čínští obchodníci jsou nároční. Nestačil jim uhelný, rýžový, či ropný trh, ani burza, a tak si založili světovou raritu – myší trh. Jak oznámil list China Daily, v provincii Kuang-tung si mohou pilní lovci čtyřikrát do měsíce „zakšeftovat“ s živými hlodavci a prodat je majitelům restaurací, kteří je podávají jako zvláštní lahůdku. Při každé akci změní majitele až dvě tisícovky myšek. Kupující prý dávají přednost tvorům velkým a pěkně vypaseným, ty, které mají pod míru (250 gramů), odmítají. Myši ročně připraví čínské zemědělce o miliony tun zrní a jejich hubení jakýmikoli prostředky je oficiálně povoleno. Předtím než dostali možnost prodávat tyto polní škůdce živé, farmáři je většinou hromadně trávili.

Kočky jako mls.

Až 50 koček denně prodával labužníkům na pekáč podnikavec v Nankingu ve střední Číně. Předváděl pečínku v kleci v živé podobě – zákazník si vybral z několika desítek koček. Podle listu je nankingská kočka nejlepší na pepři a zázvoru, nezaškodí troška anýzu. Nabízejí ji již všechny nejdražší restaurace ve městě. Kočka zatím mezi tradiční pokrmy nepatřila, takže její start na jídelníčku hospod je považován za významné obohacení čínské kuchyně.

Krysa stokrát jinak.

Krysa obložená smaženým chřestem, krysí maso na rozpáleném oleji, dušená krysa s lotosovými listy, kaštany nebo s bambusovými výhonky, a krysí polévka s kořínky léčivých bylin – to je pouze část z kuchařských receptů, s nimiž přišel jeden z čínských hospodářských listů. Deník se odvolal na to, že krysí maso, jehož cena se pohybuje okolo pěti dolarů za kilogram, lze již nalézt na jídelníčcích restaurací v městě Kantonu. Kromě delikátní chuti krysích lahůdek přitom poukazuje na skutečnost, že čím více těchto zvířat se ocitne na talíři, tím méně jich bude znepříjemňovat život obyvatelům měst a vesnic.

Libo-li hada, psa nebo žížalu?

Krev hada je průzračně červená a v přesném poměru namíchaná s tradiční čínskou kořalkou nám chutnala asi jako v dětství nenáviděné kapky na odkašlávání. Hadí žluč rozpuštěná v příslušné dávce alkoholu je však už pro našince mnohem příjemnějším zážitkem. Chuť tohoto zářivě tmavě zeleného nápoje totiž připomíná chuť fernetu. Had nepatří v Číně mezi jídla neobvyklá, živí plazi se prodávají například v Kantonu na každém rohu a čínské hospodyňky si je v pytlích odnášejí domů a připravují podle tradičních receptů.

Při slavnostnější příležitosti si movitější Číňan vyjde na hada do restaurace. I tady si však zvířátko připraví vlastně sám. Na ulici si toho nejsympatičtějšího hada vybere, středně velký kus stojí kolem dvou set yuonů – tedy asi pět set korun, a nají se do sytosti čtyřčlenná rodinka. Staženého a rozporcovaného hada si každý uvaří sám na svém stole ve vroucí polévce. Hadí maso je hotové během několika vteřin a má neobyčejně jemnou, lahodnou chuť. Na závěr se nechává kůže, která se přece jenom musí povařit trochu vydatněji. Mezi stejně běžná a v Číně oblíbená jídla patří i psi, krysy, obyčejní ježci, kočky, pávi či tlusté bílé žížaly.

Recept pro silné (nátury a žaludky).

Vezměte jednoho pořádného švába, marinujte ho den ve víně, osmažte v loji a ochuťte čokoládou. Úplná delikatesa, tvrdí čínský list Jang Čcheng. Švábi, z nichž sestavil jídelníček nejmenovaný německý biolog, jsou výživnější než hovězí maso a nabídku lze různě obměňovat. Patří k ní například smažení švábi, švábí lívanečky nebo jen švábí kaše. „Připravený podle správného receptu může být šváb vítaným pokrmem u rodinného stolu“, dodal list. Dlužno podotknout, že v Číně dosahují švábi délky i několika centimetrů a zřejmě získávají stejně dobrou kulinářskou pověst, jakou již mají v Kantonu na jihu země hadi, psi, škorpióni či další podobné lahůdky.