Opadavý keř, samosprašný, vysoký 1,5 m. Plody má velké 1-2 cm, černé, kulaté. Obsahují větší množství vitamínu C.

Latinsky: Ribes nigrum

Plodí na jednotlivých výhonech, plody jsou temně nachové až černé s vynikající a nezapomenutelnou chutí. Aromatické jsou i listy a stonky. Do 16. století byl užíván jako lék proti angíně a nachlazení. Později se stal oblíbenou plodinou a nyní se pěstuje hlavně v Evropě; v Americe není příliš rozšířen.

V přírodě se černý rybíz řídce vyskytuje ve vlhkých oblastech severní Evropy a Asie. Šlechtění se provádí spíše selekcí, než hybridací s příbuznými druhy, příklad Josty však dokazuje, že vzájemné křížení je možné.

Nové odrůdy, jako například Ben Sarek (středně sezónní), Ben Lomond (pozdní) a Ben More (velmi pozdní) jsou mnohem produktivnější a odolnější proti nákazám, než starší kultivary. Laxton´s Giant (středně sezónní) patří vzrůstem mezi největší; Seabrook´s Black je údajně rezistentní vůči zvětšování pupenů, působenému roztoči. Velký hybrid Josta je křížencem černého rybízu a srstky. Podobá se beztrnému angreštu a dává bohatou úrodu plodů s chutí černého rybizu. Z amerických druhů je třeba zmínit meruzalku zlatou (R. aureum), která bývá užívána jako podnož pro stromkové angrešty.

Rybíz má nízký obsah tekutin a tak k nšmu při zpracování přidáváme vodu nebo jiné ovocné šťávy. Šťáva z červeného rybízu mu dodá příjemně kyselou chuť. Snadněji se zpracovává na rosol, než džem, protože bobule se optížně očišťují.

Zdroj: Velká kniha zeleniny, bylin a ovoce – Matthew Biggs, Jakka Mc Vicarová, Bob Flowerdew

---

---