Čas vánoc

Několik týdnů běží všude reklamy na vánoce a mně vyplouvají vzpomínky na dobu předvánoční v mém dětství.

U nás doma začínaly přípravy na vánoce v druhé polovině listopadu, to se začalo péct cukroví, které potřebovalo dlouhou dobu na rozležení. První se pekly zázvorky, pak pokračovalo další cukroví. Pak se zabíjelo prase, to muselo být už v listopadu, protože se maso na uzení nakládalo na tři týdny do sudu. A na vánoce se již servírovalo vyuzené maso i klobásy.

Já se setrou jsme se těšily a zároveň se dopředu bály Mikuláše. Některé roky k nám přišel Mikuláš s Andělem a čerty a to jsme dostaly nadílku přímo od Anděla. Jiné roky nepřišli a pak jsme si dávaly talířek na parapet okna a ráno jsme měly každá na svém talíři nadílku v punčoše. Bylo to těžké usínání, když jsme čekaly kdy dostaneme nadílku a jak se tam ta nadílka dostane. Ráno jsme se probouzely neobvykle brzo, těšení se na nadílku nám nedalo dospat. Nebyly tam žádné vzácnosti, buráky, čokoláda, bonbony, jablka, sušené fíky a mandarinky. Když jsme něco provedly těsně před nadílkou, tak se v punčoše objevil i kousek uhlí, brambora nebo řepa.

Po nadílce se uklízel důkladně celý dům. Nejen uvnitř ale i dvůr, stáje a chlívky, prostě všechno. Těsně před štědrým dnem se plnilo cukroví krémem aby se nezkazilo. Ovšem cukroví plněné krémem se dělalo jen 1-2 druhy. Jako poslední se dělala domácí čokoláda a my jako děti jsme ji balily do barevných pozlátek.

A pak už nastal pro nás děti ten nejkrásnější čas v roce – VÁNOCE.

Přeji dobrý den a na shledanou.

Maruš