Skvěle se hodní na řízky nebo na houbové steaky (na oleji zprudka orestované klobouky dochucené kmínem, solí a grilovacím kořením).

Latinsky: Macrolepiota rhacodes

Jedlá …................... Klobouky dospělé bedly se skvěle hodí na obalování nebo je můžeme zprudka orestovat na oleji spolu s kmínem.

Doba výskytu: léto až podzim

Asi nejběžnější jedlou bedlou je bedla červenající. Najdeme ji v jehličnatých, listnatých i smíšených lesích. Je menší než bedla vysoká, ale stejně chutná. Obzvláště na podzim ji lze najít v početných skupinách.

Klobouk je pokrytý tmavými šupinami a dužina plodnice po rozkrojení či poranění mění svoji barvu na růžovou až oranžovočervenou.

Klobouk je široký zhruba 60-160 mm, nejdříve kulovitý, ve tvaru balónku, později klenutý až plochý s malým hrbolkem ve středu. Velké šupiny, u mladých plodnic bledě hnědé, u starších se mění na tmavohnědo, jsou uspořádané soustředně. Hrbolek uprostřed klobouku je tmavší. Lupeny jsou vysoké asi 12-16 mm, od třeně odsedlé, husté, tenké, bělavé, po poranění červenající. Třen je vysoký cca 80-180 mm a tlustý 8-12 mm, hladký, bělavý, později okrově hnědavý, dole ztlustělý až do kulovité hlízy, snadno vylomitelný z klobouku. Posuvný prsten je vatovitě jemný. Dužnina je bílá až bělavá, voňavá, jemná a chutná. Na vzduchu rychle žloutne, červená a později hnědne, stejně jako celý povrch plodnice po otlačení. Výtrusy jsou velké 9-12 x 6-7 um, hladké, elipsoidní, bezbarvé. Výtrusný prach je bílý.

Bedla červenající je zaměnitelná s bedlou dívčí, která je však mnohem menší, klobouk má bílý a její dužina nemění barvu. Od bedly vysoké se liší menším vzrůstem, tmavým kloboukem a červenáním dužiny.

Recepty z bedel:

Bedla na kmíně Bedly po Plzeňsku Bedly na bílém víně ...

---



---